Kolibřík modrolící

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKolibřík modrolící
alternativní popis obrázku chybí
Kolibřík modrolící
Hlas kolibříka modrolícího
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsvišťouni (Apodiformes)
Čeleďkolibříkovití (Trochilidae)
Rodkolibřík (Colibri)
Binomické jméno
Colibri coruscans
(Gould, 1846)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolibřík modrolící (Colibri coruscans) je druh kolibříka rozšířený ve vysočinách v severní a západní Jižní Americe, včetně velké části And (od Argentiny na sever), Venezuelského pobřežního pásma a Tepui. Běžně se vyskytuje v polootevřené krajině, včetně zahrad a parků ve velkých městech jako Quito a obvykle je nejhojnějším druhem kolibříka v oblasti svého výskytu. Často se vyskytuje poblíž jehličnatých a stálezelených blahovičníkových lesů. Je to velmi hlasitý a teritoriální druh.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kolibřík modrolící ukazuje modrá lícní pera a modrou skvrnu na břiše

Kolibřík modrolící je největší druh svého rodu. Délka těla dosahuje 13–15 cm. Samci váží 7,7–8,5 g, zatímco samice 6,7–7,5 g.

Dle jedné studie má nejmenší tloušťku alveolo-kapilární membrány (0,183 µm) a největší rozsah respiračního povrchu v přepočtu na hmotnost mezi ptáky (87 cm²/g).[2]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Tito kolibříci jsou samotářští a agresivní, obvykle si brání teritorium, když zpívají během dne.[3] Doba hnízdění se liší v závislosti na oblasti výskytu. Populace ve Venezuele se páří od července do října.[3] Na rozdíl od samců ostatních druhů kolibříků se samci kolibříka modrolícího podílejí na péči o mladé. Samice klade 2 vejce, která se líhnou po 2 týdnech, mláďata pak opouštějí hnízdo za 3 týdny.[3]

Torpor[editovat | editovat zdroj]

Kolibříci modrolící upadají během spánku do pokročilé formy snížení tělesných funkcí zvané torpor, aby ušetřili co nejvíce energie při nízkých nočních teplotách ve vysokých nadmořských výškách. Tělesná teplota se u nich v noci snižuje až na 7,78°C, zatímco ve dne dosahuje i 36,56°C.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sparkling violetear na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Dubach, M. Quantitative analysis of the respiratory system of the house sparrow, budgerigar and violet-eared hummingbird. Respir Physiol. 1981, s. 43–60. DOI 10.1016/0034-5687(81)90067-0. PMID 7330491. (anglicky) 
  3. a b c Hummingbirds: Trochilidae - Sparkling violet-ear (Colibri coruscans) [online]. JRank [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WOLF, Blair O.; MCKECHNIE, Andrew E.; SCHMITT, C. Jonathan; CZENZE, Zenon J.; JOHNSON, Andrew B.; WITT, Christopher C. Extreme and variable torpor among high-elevation Andean hummingbird species. Biology Letters. 2020, s. 20200428. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2020.0428. PMID 32898456. (anglicky) 
  5. Veronique Greenwood. These hummingbirds take extreme naps. Some may even hibernate. The New York Times. 8 September 2020. Dostupné online [cit. 9 September 2020]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]