Kolektivní dům v Litvínově

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kolektivní dům)
Skočit na: Navigace, Hledání
Kolektivní dům v Litvínově

Pohled na východní křídlo
Poloha
Adresa Litvínov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kolektivní dům v Litvínově
Red pog.svg
Kolektivní dům v Litvínově
Další informace
Kód památky 43383/5-360 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolektivní dům v Litvínově (zkráceně Koldům) je rozsáhlý obytný dům v severovýchodní části města Litvínova při silnici do Lomu a Loučné. Jedná se o významnou stavbu československé poválečné architektonické avantgardy, postavenou v letech 1948-1950. Jejími autory jsou Václav Hilský a Evžen Linhart. Dům je technickou památkou.

Idea Koldomu[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní dům (Koldům) jako svébytný stavební druh je výsledkem práce levicově zaměřených architektů a společenské poptávky v první polovině 20. století. Je to utopická vize, postavená na myšlence sociálního inženýrství, které usilovalo o přeměnu společnosti ke kolektivismu. V koldomech měly být soustředěny veškeré funkce, které člověk potřebuje k životu, v jednom objektu. Součástí koldomů tak mělo být nejen bydlení, ale i veškeré občanské vybavení, včetně školek, jídelen a volnočasových zařízení. Prvním koldomem postaveným v Československu, byl Kolektivní dům ve Zlíně architekta J. Voženílka. Největší realizací pak byl Kolektivní dům v Litvínově.

Kolektivní dům (Koldům) v Litvínově[editovat | editovat zdroj]

Koldům v Litvínově, pohled ze zahrady
Koldům v Litvínově, pohled od tenisových kurtů
Koldům v Litvínově, skleněná tvarovka s reliéfem dělníka

Počátky Koldomu[editovat | editovat zdroj]

Koldům v Litvínově vznikl podle projektu, vybraného na základě architektonické soutěže proběhlé v roce 1947, ale dostavěn byl až v roce 1958. Jeho autory byli Václav Hilský a Evžen Linhart. Původním záměrem bylo postavit takovýchto koldomů sedm, vzhledem k finanční situaci ale nebyly zbylé objekty realizovány.[zdroj?]

Předobrazy litvínovského Koldomu[editovat | editovat zdroj]

Koldům je slohově zařaditelný do přetrvávajícího předválečného funkcionalismu či levicové avantgardy. Na domě lze vysledovat několik inspiračních zdrojů: Le Corbusierova Unité d'habitation v Marseille,[1] sovětská levicová avantgarda 20. let (M. J. Ginzburg, bratři Leonidové)[zdroj?] i generace předválečného čs. funkcionalismu, jíž byl Hilský členem. Dá se ovšem s nadsázkou říci, že tímto domem avantgarda v Československu nadlouho skončila.

Architektonické řešení[editovat | editovat zdroj]

Symetricky komponovaný dům sestává ze dvou zalomených třináctipodlažních křídel, obsahujících byty a jednoho vloženého sedmipodlažního, obsahujícího občanskou vybavenost, tedy jesle, mateřskou školku, prádelnu, společnou lednici, jídelnu, obchody atd. Obsahuje tři typy bytů: mezonetové (dvoupodlažní) 3+1, 2+1 a garsoniéry. Celkem Koldům obsahuje 352 bytů pro 1400 zaměstnanců chemického kombinátu v Záluží u Mostu. V Záluží stál rodinný dům postavený v proporcích mezonetového bytu v Koldomu, ovšem bez vytápění v podlaze, které bylo použito pro Koldům.

Kolektivní dům byl postaven také ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově.

Projekt získal na Trienále užitného umění v Miláně Zlatou medaili.

Úpadek myšlenky koldomu a dnešní doba[editovat | editovat zdroj]

Prakticky ještě před úplným dokončením domu se ukázala myšlenka Koldomu jako neuskutečnitelná. Koldům tak později fungoval a dodnes funguje vlastně jako běžný bytový dům s malometrážními byty. Problémem ale zůstává určitá nepřizpůsobitelnost domu pozdějším požadavkům na bydlení, což se projevuje např. ve velikosti kuchyní, protože se předpokládalo hromadné stravování v jídelně. Střední část dnes funguje jako restaurace, hotel byl uzavřen. I některé další prostory neslouží původnímu záměru a čekají na využití. Koupaliště za Koldomem slouží svému účelu dodnes.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/vase-zpravy/229748-avizo-koldum-v-litvinove-nabidne-v-sobotu-netradicni-prohlidku/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAAS, Felix. Architektura 20. století. Praha : SPN, 1980. 14-706-80. S. 277.  
  • ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1372-4. S. 91.  
  • GUZIK, Hubert. Čtyři cesty ke koldomu: Kolektivní bydlení – utopie české architektury 1900–1989. Praha : Zlatý řez, 2014. ISBN 978-80-903826-9-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]