Choustník (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kokot (Choustník))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Choustník
Menší věž
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba po roce 1262
Zánik počátek 17. století
Stavebník Beneš z Choustníka
Současný majitel obec Choustník
Další majitelé páni z Choustníka
Rožmberkové
Homutové z Harasova
Voračičtí z Paběnic
Rohanové
Poloha
Adresa vrch Choustník, Choustník, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Choustník
Choustník
Další informace
Rejstříkové číslo památky 28387/3-4840 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Choustník je zřícenina hradu asi jeden kilometr východně od stejnojmenné obceokrese Tábor. Stojí na vrcholu dominantního vrchu v nadmořské výšce 660 m uvnitř přírodní rezervace Choustník. Hrad je v Česku vzácnou ukázkou tzv. ganerbenburgu, neboli hradu tvořeném více jádry, ve kterých sídlilo několik různých majitelů. Zřícenina hradu byla necitlivě zrestaurována a zpřístupněna veřejnosti.[1] Věž hradu slouží jako rozhledna. Od roku 1958 je chráněna jako kulturní památka ČR.[2]

Historie hradu[editovat | editovat zdroj]

Hrad založil Beneš z Choustníka po roce 1262. Jeho potomci, Beneš a Jan z Choustníka, žili na hradě společně a rozdělili hradní jádro na dvě oddělené části.[3]Čechách byl podobně rozdělen jen hrad Skála.[4]

Zřícenina hradu na přelomu devatenáctého a dvacátého století
Západní jádro s větší věží
Východní jádro s menší věží

Páni z Choustníka hrad roku 1322 vyměnili, stejně jako ostatní majetek, s Petrem I. z Rožmberka a získali za něj Chlumec nad Cidlinou a Choustníkovo Hradiště. Za Oldřicha II. z Rožmberka byla posílena obranná funkce hradu a ten se stal opěrným bodem hranice rožmberského panství. Po zboření hradu Příběnice v roce 1420 význam Choustníku vzrostl.[3] V době husitských válek se stal vězením pro husitské kněze. Oldřichův syn Jan II. z Rožmberka byl během části poděbradských válek v roce 1467 spojencem krále Jiřího z Poděbrad a právě Choustník se stal centrem jeho válečných příprav proti Zdeňkovi ze Šternberka. Později však uzavřel příměří s jednotou zelenohorskou a přešel na její stranu proti králi. Brzy však musel s králem uzavřít příměří a vydat Choustník Zdeňkovi ze Šternberka, který ho vrátil až na nátlak šlechty v roce 1476.[3]

Petr Vok z Rožmberka prodal hrad s pivovarem, chmelnicemi, mlýnem, pilou, poplužním dvorem, zahradami, štěpnicemi, ovčínem a osmi vesnicemi roku 1596 Jiříku Homutovi z Harasova a od roku 1614 je hrad uváděn jako pustý.[3] Panství přešlo na Homutovu dceru Zuzanu a její potomky, z kterých ho Heřman Václav Černín v roce 1674 postoupil panství svému věřiteli Janu Šporkovi. Odtud přešlo do vlastnictví dcery jeho synovce Marie Konstancie a jejího druhého manžela Karla Josefa Voračického z Paběnic (od roku 1706). V jeho rodině zůstal Choustník až do roku 1838. Své mládí v okolí hradu strávila hraběnka Eleonora Kounicová, mimo jiné příznivkyně Boženy Němcové. Roku 1948 byl Raolu Benjaminu Rohanovi vyvlastněn.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Hrad je dvoudílný. Podobu původního předhradí neznáme, ale dnes je opevněné hradbou bez známek ochozu. Do výše položeného hradního jádra vedl most nesený třemi kamennými pilíři. Hradní jádro bylo v první stavební fázi obehnáno hradbou, ke které byla na severní straně přiložena větší obytná věž (donjon), která však stejně jako menší věž plnila také funkci bergfritu. Ve východní části jádra vznikl dvouprostorový palác.

Nejpozději za bratrů Beneše a Jana z Choustníka bylo jádro rozděleno do dvou samostatných částí. Původní palác byl rozšířen o jižní křídlo s místností osvětlovanou kružbovými okny, která bývá považována za kapli. V menším východním jádře byl postaven menší donjon a zlomkovitě dochovaný palác.[1]

Za Oldřicha z Rožmberka bylo v reakci na rozvoj palných zbraní a zejména dělostřelby zdokonaleno opevnění. Podél jižní strany hradu vznikl parkán zesílený dvěma dovnitř otevřenými čtverhrannými baštami se štěrbinovými střílnami. Před parkánem se nachází ještě příkop a val, na kterém byla na východě postavena předsunutá věž. Další bašta se nacházela v předpolí hradu.[1] Podle Augusta Sedláčka se předsunuté bašty jmenovaly Kokot a Sichrov.[5] Kromě toho byla také zvýšena a střeleckým ochozem opatřena hlavní hradba jádra.[1]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Studna na nádvoří

Původ jména hradu i vesnice vysvětluje pověst. Krásný a statečný panoš zamiloval se do dcery císaře Bedřicha Rudobradého. Princezna jeho lásku opětovala, ale císař jí nepřál. Milenci proto prchli a po dlouhé cestě usadili se v kraji táborském a vystavěli si hrad. Po čase zapomněl císař na svůj hněv a šel dceru hledat. Aby nebyl poznán, dal si své rezavé vousy ostříhati a přidělati vousy falešné. Šel a šel, až přišel v naše kraje a stanul před hradem, jehož neznal. Zaklepal na bránu a byl puštěn do hradu. Svou dceru poznal ihned, ale sám se dal poznati, až se přesvědčil, že jeho dcera je šťastna. Potom strhl falešné vousy a s dětmi se smířil. Od toho, že měl falešné vousy, nazván byl hrad fousáč – foustník, a z toho vzniklo jméno Choustník.

Ke hradu se váží i další pověsti. Podle nich páni z Choustníka získali rodový znak žebřík do znaku odměnou za dobytí města Milána, při kterém jako první dosáhli vrcholu milánských hradeb. Erb dostali Přemysla Otakara I. a zároveň získali pozemky u Soběslavi. Ještě jedna pověst se vztahuje k hradu. Jednou za rok se k hradní studni slétají čarodějnice z okolí a tropí své rejdy.

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Na hrad přístupný v otvíracích hodinách vede zeleně značená turistická trasa z vesnice pod hradem do Černovic.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Choustník, s. 40–44. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-01-01]. Identifikátor záznamu 139686 : Hrad, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c d TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Choustník – hrad, s. 84–87. 
  4. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Ganerbenburg, s. 142. 
  5. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Táborsko. Svazek IV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 362 s. Kapitola Choustník hrad, s. 85. 
  6. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Choustník, s. 213–215. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Táborsko. Svazek IV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 362 s. Kapitola Choustník hrad, s. 72–89. 
  • VESELÝ, Jan. Dějiny hradu a panství Choustníka. Praha: J. Veselý, 1870. 48 s. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]