Košťálov (hrad, okres Litoměřice)
| Košťálov | |
|---|---|
 Vrch Košťálov se zříceninou hradu od jihozápadu | |
| Základní informace | |
| Sloh | Gotická architektura |
| Výstavba | 2. polovina 14. století |
| Zánik | 17. století |
| Další majitelé | Kaplířové ze Sulevic |
| Poloha | |
| Adresa | vrch Košťál, Jenčice,  Česko |
| Souřadnice | 50°29′25,8″ s. š., 13°59′4,2″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42777/5-2076 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Košťálov je zřícenina hradu donjonového typu ze 14. století asi dva kilometry severně od města Třebenice. Stojí na vrchu Košťálu nebo též Košťálovu (494 metrů), který patří do západní poloviny Českého středohoří. Hrad je spojován zejména s Kaplíři ze Sulevic. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie hradu
[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv první písemná zmínka o hradu pochází z roku 1372, jeho stavební podoba umožňuje uvažovat o vzniku stavby v první polovině 14. století.[2] Stavebník Košťálova ani první majitelé nejsou známí. První písemná zmínka o Košťálově se vztahuje k roku 1372. Soudobý kronikář Beneš Krabice z Veitmile vypráví historku o tom, jak do hradu udeřil blesk a purkrabímu Aleši mladšímu ze Slavětína a jeho manželce upálil špičky střevíců. Aleš se v pramenech v souvislosti s Košťálovem uvádí ještě v letech 1378 a 1380. V prvním případě to je spojené s jeho uvalením do klatby kvůli nějakému sporu s duchovním.[3] Jestliže byl Aleš ze Slavětína na Košťálově purkrabím, hrad mu nepatřil a spravoval ho pro někoho jiného. Při absenci písemných pramenů se v literatuře o majitelích Košťálova objevují pouze spekulace, které jeho založení dávají do souvislosti s rody Zajíců z Hazmburka, Kaplířů ze Sulevic a ze Slavětína.[4] Autor prvního soupisu českých hradů František Alexandr Heber byl přesvědčený, že Košťálov byl královského založení,[5] což je vzhledem k majetkové struktuře okolních panství nepravděpodobné. Další zpráva o hradu pochází až z doby husitských válek. Sedláček píše, že v roce 1422 tábořilo pod hradem husitské vojsko.[6] Protože se o rok později uvádí jako majitel blízkých Třebenic a okolních vesnic Jan Kaplíř, lze předpokládat, že byl i pánem Košťálova.
Ještě roku 1486 měl hrad charakter panského rezidenčního sídla. Tehdy si Košťálov rozdělili tři bratři Kaplířové: nejstarší Zdislav sídlil v paláci horního hradu, Dobeš a Jan každý v samostatném domě v dolním hradě. V rodině Kaplířů zůstal hrad až do roku 1609, kdy ho získal Adam ze Vchynic. V té době ale už hrad dávno nebyl obývaný.
Komunikačně obtížně přístupný hrad ale postupně přestal odpovídat šlechtickým nárokům na bydlení. Někdy před polovinou 16. století si Kaplířové postavili zámeček ve vsi Košťálově pod hradem a žili tam. Neudržovaný hrad chátral a v roce 1622 se již uvádí jako pustý.
Romantická poloha hradu přilákala k návštěvě Karla Hynka Máchu. Košťálov si asi v roce 1833 do skicáku nakreslil tužkou hned dvakrát: jednou zároveň s Třebenicemi a hradem Skalkou, podruhé samostatně.[7] Košťálov několikrát zobrazil na počátku 50. let také Emil Filla, a to v cyklu obrazů Českého středohoří, které maloval technikou lavírované tuše.[8]
Pověst o založení Košťálova v polovině 8. století si vymyslel Václav Hájek z Libočan a publikoval ji ve své kronice, která vyšla roku 1541.
V roce 2024 byly předhradí a dolní hrad zarostlé vegetací. Nezajištěné zdivo horního paláce se rozpadalo a byly v něm patrné ztráty architektonických detailů, k nimž došlo v několika uplynulých letech. Zříceninu vlastní několik soukromých majitelů, od nichž ji chtělo koupit město Třebenice, ale vzhledem k vysoké částce z koupě sešlo. Spolek Hrady Českého středohoří zříceninu zaměřil a provedl povrchový průzkum.[9]
Stavební podoba hradu
[editovat | editovat zdroj]Košťálov je hrad donjonového typu, jehož hlavní obytnou a zároveň obrannou budovou byl palác obdélného půdorysu.[10] Skládal se z horního hradu s palácem a dolního hradu s nejméně dvěma obytnými budovami a dalšími objekty hospodářského charakteru. Palác byl původně třípatrový, na starších vyobrazeních jsou zbytky nejvyššího patra ještě patrné. Ve druhém patře byl rytířský sál se čtyřmi okny na protilehlých stranách. Dolní hrad byl opevněný. Zbytky této fortifikace byly patrné ještě v polovině 19. století. Ze zmíněné smlouvy s roku 1486 je známo, že zde byly nejméně dvě obytné budovy. Při archeologických výzkumech v 19. století byly v severovýchodní části dolního hradu nalezeny pozůstatky kuchyně (kachle, nádobí). Do severozápadní části lokalizovaly nálezy kovárnu, dle nálezů zbytků klíčů, podkov či uzd pro koně. Po zástavbě dolního hradu dnes zůstaly pouze těžko rozeznatelné terénní relikty. V případě horního hradu bylo před první světovou válkou provedeno zajištění cementovou maltou, ale toto již vzalo za své a chátrání pokračuje. Nejzachovalejší je nároží hradby v severovýchodní části horního hradu, mocné minimálně 4–5 metrů výšky.
Přístup ke hradu
[editovat | editovat zdroj]- Z vesnice Boreč po žluté turistické značce (2,5 km).
- Z Třebenic po červené turistické značce, např. od vlakové stanice Třebenice město. Odtud na hrad cca 3,3 km. Po cestě se před výstupem na hrad nachází rozcestí s přístřeškem.
- Z vesnice Sutom po asfaltové cestě vycházející z obce pod kostelem, na louce napojení na žlutou turistickou značku, která vede na hrad (2 km).
- Z vesnice Radostice po zelené turistické značce a poté po cyklotrase č. 25 k přístřešku.
- Ve všech případech je posledních cca 500 m cesty (od rozcestí) lesní pěšinou místy dosti strmou.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pohled na hrad z roku 1892, uveřejněný v Ottových Čechách -
Jižní zeď hradního paláce -
Severozápadní nároží hradu, vstup -
Jižní zeď hradu z podhledu -
Pravý roh paláce – detail -
Výhled do podhradí -
Výhled směr Hazmburk -
Výhled do podhradí směr Říp
-
Panoráma od hradu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 154991 : Hrad Košťálov, zřícenina. Památkový katalog. Také Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ.
- ↑ Durdík, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 2000, s. 281, ISBN 80-7277-003-9
- ↑ Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko, sv. 14, Praha 1936, s. 305
- ↑ Anděl, Rudolf a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 3, severní Čechy, Praha 1984, s. 226
- ↑ Heber František Alexandr, České hrady, zámky a tvrze 2, severní Čechy, (ed.) Bukačová, Irena, Argo, Praha 2006, s. 225, ISBN 80-7203-791-9
- ↑ Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko, díl 14, Praha 1936, s. 305
- ↑ Mráz, Bohumír, Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené, Panorama, Praha 1988, s. 215-216
- ↑ Berka, Čestmír, Emil Filla. Krajina Českého středohoří, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964, s. 124, 129
- ↑ MAŠEK, Pavel. Hrad Košťálov. Hláska. 2024, roč. XXXV, čís. 4, s. 63. Dostupné online. ISSN 1212-4974.
- ↑ Durdík, Tomáš, Hrady severních Čech, Památkový ústav v Ústí nad Labem a Propagační tvorba Praha, 1992, nestránkováno, ISBN 80-85386-49-6
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Křenek, Karel, Košťálov u Třebenic, Vlastivědný sborník Podřipska I, 1923
- Rybička, Antonín, Hrad Košťálov v Litoměřicku, Památky archeologické IV/2, 1861, s. 44
- Štembera J., Košťálov, Kulturní měsíčník Roudnice nad Labem 1969, s. 30–31
- Wettengl, L., Hrad Košťálov, České památky 8, 1997, s. 16–18
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Košťálov na Wikimedia Commons - Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Rekonstrukce podoby hradu na webu o Českém středohoří Archivováno 15. 7. 2015 na Wayback Machine.
- LEHKÝ, Ivan. Hrad Košťálov [online]. Ivan Lehký, 2018-08-20 [cit. 2019-01-27]. Video s hypotetickou rekonstrukcí podoby hradu. Dostupné online.
- HÁLOVÁ, Miloslava. Ikona Českého středohoří se dál rozpadá. Na hrad Košťálov je vstup zakázán [online]. Rádio Impuls, 25. 3. 2023 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
