Koňské maso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kus syrového koňského masa
Němečtí obyvatelé Berlína porcují mrtvého koně, květen 1945

Koňské maso neboli konina je druh masa, který pochází z domácího koně. V České republice není jeho konzumace příliš rozšířena. Důvod je ten, že kůň je mnoha lidmi pokládán za ušlechtilé zvíře a jeho zabíjení pro maso je tak vnímáno negativně. Dříve navíc specializovaní, tzv. koňští řezníci, jejichž práce byla nezřídka aspociovaná s činností pohodného, zpracovávali maso z přestárlých, poraněných, nemocných nebo dokonce uhynulých koní, z něhož se vyráběly levné uzeniny (koňský salám). Proto je koňské maso dodnes v Česku ale také např. v USA vnímáno jako podřadné.[1] Ve 20. a 21. století je toto maso nejvíce konzumováno v několika zemích centrální Asie, jako je Mongolsko a Kazachstán, dále některé oblasti Číny (Sin-ťiang) a Ruska (Tatarstán, Sibiř). V menší míře je součástí kulinářských tradic dalších zemí v Evropě, např. v italské, francouzské, belgické a španělské kuchyni, Latinské Americe a v Asii (např. na severu Japonska, na Sibiři atd.). V anglofonních zemích je ale konzumace koňského masa společenské tabu a vyrábí se z něj nanejvýš konzervy a granule pro psy. Během 19. a první poloviny 20. století se koňské maso spolu s masem z nucených porážek, používalo v zoologických zahradách ke krmení šelem a jiných masozravců.[2]

V rané historii lidstva byl divoký kůň hojně loven pro maso jako cenný zdroj proteinů.[3][4]

Navzdory obecným představám nejedí nikdy koňské maso Romové, pro něž je tabu, ani Židé, protože není košer. K jeho výraznější konzumaci docházelo během válek, kdy byl nedostatek potravin a kůň sloužil jako dopravní prostředek pro vojsko a materiál, tudíž v případě neplánovaného úmrtí či zabití, se jednalo o snadno dostupný zdroj potravy. V Česku se místy dosud prodávají uzeniny s podílem koňského masa, které pochází vesměs z dovozu, koně, zraněné nebo usmrcené např. v důsledku nehody při závodu, nelze k produkci masa použít.

Kvalita a chuť[editovat | editovat zdroj]

Maso ze zdravých a nepříliš starých zvířat se vzhledem i chutí velmi podobá hovězímu. Má tmavě červenou, někdy až téměř fialovou barvu a hrubší svalová vlákna, chuť je díky vyššímu obsahu glykogenu často mírně nasládlá. Nutriční hodnotou se téměř shoduje s hovězím, průměrně však má nižší obsah tuku. Právě tuk představuje hlavní rozdíl oproti hovězímu masu, protože tuk koní je mnohem řidší než hovězí lůj a podobá se spíš sádlu. Typická je jeho žlutá někdy až oranžová barva.

Koňské maso v kultuře[editovat | editovat zdroj]

V některých literárních dílech se objevuje konzumace koniny jako symbol chudoby, nedostatku lepšího jídla nebo lakoty a šetření. Např. známý klukovský posměšek z knížky Bylo nás pět od Karla Poláčka: "Pan Fajst vepřovou zblajz a pak koupil koninu pro celou rodinu." V době nedostatku masa za vlády prezidenta Novotného se zas objevoval slogan "Půl kila koniny do každé rodiny." V podobném duchu veršuje v následující ukázce Karel Kryl:

...
Bytem voní konina,

to stará dělá řízky,
já maluju si Lenina

a běloskvoucí břízky.

—Karel Kryl

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BORDONARO, Lori. Horse Meat on Menu Raises Eyebrows [online]. NBC New York [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Fernando Terrejón G. Geohistorical Variables in the Evolution of the Pehuenche Economic System During the Colonial Period. Universum Magazine. 2001, roč. 16, s. 226. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-13. (španělsky) 
  3. Melinda A. Zeder(2006),, University of California Press, pp. 257, 258, 265, ISBN 0520246381, http://books.google.com/?id=EaVTxjrbIFQC 
  4. David W. Anthony(2008),, Princeton University Press, pp. 199, 220, ISBN 0691058873, http://books.google.com/?id=rOG5VcYxhiEC 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]