Kočičky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kočičky - částečně rozvité pupeny vrby jívy
Tento článek pojednává o symbolu Velikonoc. Možná hledáte: kočka domácí.

Kočičky jsou jedním ze symbolů jara a Velikonoc. Zpravidla jde o větvičky vrby jívy s částečně rozvitými pupeny - květy.[1]

Tradice vychází z křesťanského příběhu, podle kterého vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Ježíše palmovými ratolestmi. Ty nebyly v našich zeměpisných šířkách dostupné. Původně se tak světily zelené větvičky, které nahradil německý zvyk – kočičky.[2] Běžným křesťanským zvykem je jejich svěcení v kostele na Květnou neděli. Následující rok o Popeleční středě se pak staré kočičky pálí.[1]

Rozvité pupeny s plně rozkvetlými květy, na kterých jsou již patrné prašníky se žlutým pylem, bývají někdy označovány jako kocouři.

Kuriózní případ z oblasti Velkých Karlovic na Vsetínsku zaznamenal Gustav Adolf Říčan: O Velikonocích v roce 1929 po tuhé zimě nebyly vrbové kočičky dostatečně rozvité, a tak se místní rozhodli situaci vyřešit alternativní cestou: Pro získání „kočiček“ vandalsky ořezali 4 spodní větve (o průměru 10 centimetrů) z památného stromu Tisu nad Jezerným, jehož věk byl tehdy odhadován na 700-800 let.[3]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b iReceptar.cz. Kde se vzal velikonoční beránek, zajíček, kočičky a pomlázka? [online]. VIZUS & Reader's Digest Výběr, 2012-04-06, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.  
  2. http://www.osu.cz/dokumenty/monitoringmedii/1936.pdf - Od doby postní až po jaro a Velikonoce
  3. ŘÍČAN, Gustav Adolf. Staré tisy na Moravském Valašsku. Naše Valašsko 2. 1931, s. 118-125.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]