Knížectví Lucca a Piombino
| Knížectví Lucca a Piombino Principauté de Lucques et Piombino Principato di Lucca e Piombino
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||
.svg){kind=small} Francouzské císařství (jako jeho klientelistický stát) | |||||||||||||
francouzský frank
| |||||||||||||
Vznik
|
|||||||||||||
Zánik
|
|||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||
| |||||||||||||
.svg)
.svg){kind=small}
Knížectví Lucca a Piombino vytvořil v červenci 1805 Napoleon Bonaparte pro svoji milovanou sestru Élisu. Byl to stát nacházející se ve středu italského poloostrova (dnešní Itálie), hlásící se k potřebám Napoleonské Francie.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Stát vznikl spojením Knížectví Lucca (založené 22. června 1805), které bylo vytvořeno z bývalé Lukánské republiky, a Knížectví Piombino, v němž byla Napoleonova sestra Elisa kněžnou. Sloučená knížectví pak byla ovládána jako jednotná monarchie. Elisa byla vládnoucí kněžnou Lukánska a Piombinska. Její manžel Felice Pasquale Baciocchi se stal titulárním knížetem Piombinska.
Vláda[editovat | editovat zdroj]
Ústavu knížectví, kterou se zřizuje Státní rada pro asistenci Kněžně a legislativní senát, napsal Napoleon dne 22. června 1805.
Knížectví přijalo jako svou měnu francouzský frank, ačkoli bylo vyraženo několik speciálních místních mincí.
Dne 3. března 1809, jako součást smlouvy z Fontainebleau, vytvořil Napoleon Toskánské velkovévodství, přičemž Elisa vládla z Florencie jako velkovévodkyně celého Toskánska. Tato oblast byla připojena k francouzské říši před dvěma lety, z bývalého Etruského království (1801–1807). Od nynějška se Knížectví Lucca a Piombino stalo součástí Toskánského velkovévodství a následně územím Francouzského císařství. Mělo zvláštní postavení a byl jmenován prefekt (Antoine-Marie-Pierre de Hautmesnil). Území však nikdy nebylo jmenováno francouzským departementem.
Konec[editovat | editovat zdroj]
V roce 1814 císařská rakouská armáda obsadila Lukánsko a pádem Napoleona skončila francouzská kontrola. Podle Vídeňského kongresu bylo Piombinsko dáno Toskánskému velkovévodství a Elba Napoleonovi v exilu. Lukánsko bylo obnoveno do samostatného stavu jako vévodství Lucca (1815–1847). Vídeňský kongres (1814–1815) dal vévodství deportované španělské Bourbónce Marii Luise (1782–1824), která se stala vévodkyní z Lukánska. Nerespektovala ústavu, kterou jí určil Kongres, a vládla absolutisticky.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Lucca and Piombino na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Claude Drigon, Nouveau traité historique et archéologique de la vraie et parfaite science des armoiries [1]
- L'Univers, histoire et description de tous les peuples [2]
- Marie Nicolas Bouillet, Dictionnaire universel d'histoire et de géographie, [3]
- Gérard Hubert, La sculpture dans l'Italie napoléonienne, [4]
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Villa Reale di Marlia - královské panství Elisy Bonaparte v knížectví
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Knížectví Lucca a Piombino na Wikimedia Commons - Vlajky Lukánska
- Lukánská ústava (v Italštině)
