Knihovní zákon 1959

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zákon o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb. je knihovní zákon, pro který bylo charakteristické: hierarchické sítě s ústřední knihovnou sítí, spolupráce mezi sítěmi. Dalším rysem tohoto knihovního zákona byla odpovědnost resortů a povinnosti zřizovatele. Tento zákon byl zrušen ke dni 1. ledna 2002 novým zákonem.

Jednotná soustava knihoven[editovat | editovat zdroj]

Jaké byly cíle jednotné soustavy knihoven?

Důležité je také hmotné zajištění knihoven.

Státní knihovna Československé republiky[editovat | editovat zdroj]

Úkoly Státní knihovny (dnes Národní knihovna ČR):

  • Trvalé uchovávání domácí literatury
  • Bibliografické zpracování současné i minulé literatury
  • Shromažďování domácí a nejdůležitější světové literatury a zpřístupňování veřejnosti
  • Provádění výzkumu

Sítě knihoven[editovat | editovat zdroj]

Síť knihoven tvořily knihovny lidové, školní, vědecké, technické, knihovny akademií věd, zdravotnické knihovny atd. Lidové knihovny se dělily na místní, okresní, krajské a byly základem jednotné soustavy.

Řízení a koordinace knihoven[editovat | editovat zdroj]

Na řízení a koordinaci knihoven se podílely:

Pracovníci knihoven[editovat | editovat zdroj]

Úkoly knihovníka:

  • Získávat nové čtenáře, individuálně o čtenáře pečovat
  • Doplňovat a prohlubovat potřebnou kvalifikaci zaměstnanců knihoven a dobrovolných pracovníků

Význam knihovního zákona o jednotné soustavě knihoven (výhody a nevýhody)[editovat | editovat zdroj]

Tento knihovní zákon byl v mnohém přínosný navzdory jeho ideologickému charakteru. Jeho přínos spočívá především ve společenském zvýraznění významu veřejných knihoven, v jejich vzájemném funkčním propojení do podoby jednotné soustavy, v zabezpečování potřeb čtenářů zvláště prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby aj. Hlavním pozitivem bylo i propracování vzdělávání knihovníků a péče o zabezpečení vhodných prostorů pro práci knihoven. Na druhé straně hlavní nevýhody starého knihovního zákona byla přílišná svázanost, ideologie, mnoho prováděcích předpisů a nebyl tu prostor pro tvořivost. A proto bylo nutné nahradit tento starý Knihovní zákon novým, moderním a skutečně funkčním knihovnickým zákonem.

Rozdíl mezi 1. a 2. knihovnickým zákonem[editovat | editovat zdroj]

1. knihovnický zákon je apolitický a 2. knihovnický zákon má socialistický charakter a programovou stranickost. 1. knihovnický zákon se zabýval problematikou jen jednoho druhu knihoven (lidovými-veřejnými knihovnami) a 2. knihovnický zákon se dotýká všech typů a druhu knihoven. 1. knihovnický zákon upravoval i konkrétní organizační a pracovní otázky a 2. knihovnický zákon řeší jen zásadní ideové a organizační otázky, společné všem existujícím československým knihovnám.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zákon o jednotné soustavě knihoven 53/1959 Sb. ze dne 9. července 1959.
  • STREIT, V. Zákon o jednotné soustavě knihoven – K 40. výročí knihovnického zákona č. 53/1959 Sb. Čtenář-měsíčník pro knihovny. 1999, roč. 51, č. 9, s. 250-252. ISSN 0011-2321.
  • BOHUSLAV, P. Vydržení v českém právu. Praha: C.H.Beck, 2006. 241s. ISBN 80-7179-546-1.