Knihovní zákon 1959

Zákon o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb. (knihovnický zákon) byl zákon vymezující poslání a uspořádání soustavy veřejných knihoven v Československu.

Pro knihovnický zákon bylo charakteristické vytvoření hierarchické sítě s ústřední knihovnou a spolupráce mezi jednotlivými složkami sítě. Dalším rysem tohoto zákona byla odpovědnost resortů a povinnosti zřizovatele. Tento zákon byl zrušen ke dni 1. ledna 2002 novým Zákonem o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb č. 257/2001 Sb. (knihovní zákon).

Jednotná soustava knihoven

Jaké byly cíle jednotné soustavy knihoven?

• Knihovny měly shromažďovat literaturu a pomáhat při výběru a získávání literatury
• Meziknihovní výpůjční služby
• Regionální funkce

Důležité je také hmotné zajištění knihoven.

Státní knihovna Československé republiky

Úkoly Státní knihovny (dnes Národní knihovna ČR):

• Trvalé uchovávání domácí literatury
• Bibliografické zpracování současné i minulé literatury
• Shromažďování domácí a nejdůležitější světové literatury a zpřístupňování veřejnosti
• Provádění výzkumu

Sítě knihoven

Síť knihoven tvořily knihovny lidové, školní, vědecké, technické, knihovny akademií věd, zdravotnické knihovny atd. Lidové knihovny se dělily na místní, okresní, krajské a byly základem jednotné soustavy.

Řízení a koordinace knihoven

Na řízení a koordinaci knihoven se podílely:

• Národní výbory
• Ústřední úřady a orgány
• Ministerstvo školství a osvěty
• Ústřední knihovnická rada

Pracovníci knihoven

Úkoly knihovníka:

• Získávat nové čtenáře, individuálně o čtenáře pečovat
• Doplňovat a prohlubovat potřebnou kvalifikaci zaměstnanců knihoven a dobrovolných pracovníků

Význam knihovního zákona o jednotné soustavě knihoven (výhody a nevýhody)

Tento knihovní zákon byl v mnohém přínosný navzdory jeho ideologickému charakteru. Jeho přínos spočívá především ve společenském zvýraznění významu veřejných knihoven, v jejich vzájemném funkčním propojení do podoby jednotné soustavy, v zabezpečování potřeb čtenářů zvláště prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby aj. Hlavním pozitivem bylo i propracování vzdělávání knihovníků a péče o zabezpečení vhodných prostorů pro práci knihoven. Na druhé straně hlavní nevýhody starého knihovního zákona byla přílišná svázanost, ideologie, mnoho prováděcích předpisů a nebyl tu prostor pro tvořivost. A proto bylo nutné nahradit tento starý Knihovní zákon novým, moderním a skutečně funkčním knihovnickým zákonem.^[zdroj?]

Rozdíl mezi 1. a 2. knihovnickým zákonem

1. knihovnický zákon je apolitický a 2. knihovnický zákon má socialistický charakter a programovou stranickost. 1. knihovnický zákon se zabýval problematikou jen jednoho druhu knihoven (lidovými-veřejnými knihovnami) a 2. knihovnický zákon se dotýká všech typů a druhu knihoven. 1. knihovnický zákon upravoval i konkrétní organizační a pracovní otázky a 2. knihovnický zákon řeší jen zásadní ideové a organizační otázky, společné všem existujícím československým knihovnám.^[zdroj?]

Literatura

• Zákon o jednotné soustavě knihoven 53/1959 Sb. ze dne 9. července 1959.
• STREIT, V. Zákon o jednotné soustavě knihoven – K 40. výročí knihovnického zákona č. 53/1959 Sb. Čtenář-měsíčník pro knihovny. 1999, roč. 51, č. 9, s. 250-252. ISSN 0011-2321.
• BOHUSLAV, P. Vydržení v českém právu. Praha: C.H.Beck, 2006. 241s. ISBN 80-7179-546-1.