Klokánek Gilbertův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKlokánek Gilbertův
alternativní popis obrázku chybí
Klokánek Gilbertův (Potorous gilbertii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída živorodí (Theria)
Nadřád vačnatci (Marsupialia)
Řád dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď klokánkovití (Potoroidae)
Rod klokánek (Potorous)
Binomické jméno
Potorous gilbertii
Gould, 1841
Rozšíření klokánka Gilbertova
Rozšíření klokánka Gilbertova
Synonyma
  • Hypsiprymnus gilbertii
  • Potorous tridactylus gilbertii
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Klokánek Gilbertův

Klokánek Gilbertův (Potorous gilbertii) je nejvzácnější vačnatec na světě a jeden z nejvíce ohrožených savců Austrálie. Je to drobné, skákající zvíře žijící v podrostu jako divoký králík, je však o poznání menší.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předkové těchto zvířat jsou známi z fosilních australských vykopávek ze středního miocénu (z doby asi před 16 miliony let). Pro vědu byli objeveni v roce 1840 a po čtyřiceti létech se stali na více než 100 let, i přes cílené vyhledávání, nezvěstnými. Byli považováni za další oběť nepříznivých změn v přírodě Austrálie, které následovaly po evropské kolonizaci. Teprve v roce 1994 byli znovu nalezeni na jihozápadě Západní Austrálii, kde žijí v nevelké oblasti vřesovišť v přírodní rezervaci Two Peoples Bay u mořské zátoky Margaret River nedaleko města Albany.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento klokánek s měkkou, hustou, šedohnědou srstí váží 0,9 kg (samice) až 1,1 kg (samec), tělo s hlavou má dlouhé asi 27 cm a krátce osrstěný ocas 21 cm. Když stojí vypadá shrbeně a jeho oči směřují šikmo vzhůru. Štíhlý čenich na dlouhé hlavě je mírně zahnutý a směřuje dolů, kulaté uši má zcela ukryté v srsti. Na předních tlapkách má zakřivené drápy, které mu slouží k hrabání a dokáže jimi obratně lapat živou potravu. Zadní nohy, napevno připojené k pánvi, má dlouhé a silné, jako u typického klokana. Při pomalém pohybu klade přední tlapky na zem, při rychlém skáče jen po zadních. Má dobrý čich, který umožňuje nacházet potravu v zemi. Složitý žaludek efektivně extrahuje živiny z nevydatné stravy. Samice má zepředu otevírající se vak.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se téměř z 90 % podzemními houbami, tj. houbami vytvářející plodnice pod povrchem půdy (v Evropě to jsou např. lanýži). Zbytek stravy tvoří mladé rostliny, semena, drobné plody a v malém množství i hmyz. Houby nacházejí v  zemí čichem, vyhrabávají je předními nohama z hloubky až 10 cm a konzumují jejich plodnice. Po strávení hub vyjdou nepoškozené spory společně s trusem a jsou rozptýleny po okolí, pokud se dostanou ke kořenům symbiotických rostlin vyrostou z nich nové houby.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Jsou to převážně noční zvířata, samci den přespávají v jednoduchém dolíku v křoví, samice si staví hnízda trvanlivější. Žijí v malých, od sebe oddělených skupinách od tří do osmi jedinců, nedospělí a někdy i samci přecházejí do cizích skupin. V rámci skupiny mají samci území velká 15 až 25 ha, zatím co samice s nedospělci jen okolo 6 ha. Okrsky zvířat stejného pohlaví se nepřekrývají, samičí se však rozkládají na územích samců. Spory o teritoria propukají jen mezi samci a to v době, kdy se tam nachází říjná samice.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Klokánci Gilbertovi jsou polygamní. Výskyt mláďat ve vaku samic je pozorován v průběhu celého roku, z toho plyne, že jsou schopné se pářit průběžně. Po 38 dnech březosti se rodí jedno málo vyvinuté mládě, bývá velké jen 7 mm a 10 minut mu trvá cesta do matčina vaku, kde se přisaje k mléčné žláze. Mléko dostává až čtyři měsíce, po třech měsících již nakrátko z vaku vylézá. Matka potomka ochraňuje a pomáhá mu hledat potravu i v době, kdy již nosí ve vaku další. Samci se podílejí pouze na plození nové generace.

Samice se mohou pářit krátce po porodu a následně pozastavit vývoj oplodněného vajíčka až na dobu čtyř měsíců, nebo do úmrtí mláděte ve vaku. U samice chované v zajetí bylo po uhynutí potomka nošeného ve vaku pozorováno narození nového mláděte, aniž samice přišla do styku se samcem. Samice se začínají rozmnožovat v devíti až dvanácti měsících. Vzhledem ke své malé velikosti jsou poměrně dlouhověkými zvířaty, ve volné přírodě žijí asi 7 a v zajetí 12 let.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Ve své domovině je ohrožován hlavně z Evropy dovezenými dravci, liškami a zdivočelými kočkami, na které není připraven a neumí se jim ubránit. Velmi mu škodí také lidmi nebo bleskem způsobované požáry, není zvyklý migrovat a před ohněm obvykle nedokáže uniknout a po něm se nemá kde skrýt a nakrmit.

Skutečné stavy zvířat jsou jen odhadované, v roce 2012 jich bylo asi 100, v následujících létech se tento počet v důsledků požárů snížil na téměř polovinu. Odborníky je považováno 500 jedinců za minimální množství nutné k zajištění dostatečné genetické variability.

Přirozeně se vyskytují pouze na jediném místě, v rezervaci Two Peoples Bay a proto byly vytvořeny dvě malé druhotné populace. Jedna v nedalekém národním parku Waychinicup, kde bylo 280 ha oploceno na ochranu před liškami a kočkami a druhá na ostrově Bald Island. Po dobu 15 let bylo několik zvířat pokusně chovano v zajetí, pro nevalné výsledky při rozmnožování však byl chov zrušen. Poslední výzkumy naznačují, že celkové stavy se soustavně snižují a proto je klokánek Gilbertův podle IUCN i nadále považován za kriticky ohrožený druh (CR).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Evolutionarily Distinct and Globally Endangered species: Potorous gilbertii [online]. Zoological Society of London, London, GB, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • GUMAS, Jennifer. Animal Diversity Web: Potorous gilbertii [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2005, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • WOINARSKI, J.; BURBIDGE, A. A.. IUCN Red List of Threatened Species: Potorous gilbertii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2016, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Gilbert's potoroo [online]. Foundation for Australia’s Most Endangered Species, North Adelaide, SA, AU, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Gilbert's potoroo - Australia's most endangered mammal [online]. Gilbert's Potoroo Action Group, Albany, WA, AU, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Foto klokánka Gilbertova