Klavigo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Klavigo (v originále Clavigo) je divadelní hra, kterou napsal německý spisovatel Johann Wolfgang von Goethe (17491832) v květnu roku 1774. Tragédie o pěti jednáních se poprvé hrála již 23. srpna 1774 v Hamburku, avšak nebyla přijata s velkým nadšením.

Hru Klavigo do češtiny přeložil Budislav Třemšínský a v roce 1863 ji vydal ve sborníku Divadelní ochotník.

V roce 1970 byl podle hry Klavigo natočen stejnojmenný film (v německém originále Clavigo).

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Klavigo (královský archivář)
  • Karlos (přítel Klaviga)
  • Marie Beaumarchais
  • Beaumarchais (bratr Marie a Žofie)
  • Žofie Quilbert (rozená Beaumarchais, Mariina sestra)
  • Quilbert (Žofiin muž)
  • Buenco
  • Saint George

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává v Madridu ve Španělsku. Jednou z hlavních postav je skutečná osoba, francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. Skutečným faktem je i jeho pobyt ve Španělsku v letech 1764 - 1765 a snaha pomoci sestře Lisette, kterou opustil snoubenec José Clavijo. Sám Beaumarchais na základě těchto událostí napsal divadelní hru s názvem Eugenie.

První jednání[editovat | editovat zdroj]

První jednání začíná rozhovorem Klaviga a jeho přítele Karlose. Klavigo má lehké výčitky svědomí, protože opustil svou snoubenku Marii Beaumarchais, aby se mohl věnovat kariéře a postupu u dvora. Karlos jej ujišťuje, že opuštění Marie bylo nezbytné.

Marie zatím v domě své sestry Žofie netrpělivě očekává příjezd bratra, který slibuje falešnému snoubenci pomstu.

Druhé jednání[editovat | editovat zdroj]

Beaumarchais přichází na návštěvu ke Klavigovi, ovšem nedá se poznat a jen mezi řečí začne vyprávět příběh své sestry. Klavigo se během vyprávění dovtípí a Beaumarchais jej nakonec donutí napsat list, ve kterém Klavigo přizná svou vinu. Toto vyznání má být předloženo u dvora, aby Klaviga zdiskreditovalo a zabránilo mu v dalším kariérním postupu. Klavigo se však rozhodne svůj přečin napravit jinak a požádá pana Beaumarchais o ruku jeho sestry. Ten nejprve nechce svolit, ale nakonec souhlasí, že nebude sestře bránit, bude-li chtít bývalému snoubenci odpustit. Rovněž se uvolí, že než se jeho sestra vyjádří, uschová list s Klavigovým přiznáním a nepoužije jej.

Třetí jednání[editovat | editovat zdroj]

Klavigo navštíví Marii a žádá ji i její blízké o odpuštění. Ve chvíli šťastného usmíření vchází Beaumarchais, který následně zničí Klavigův úpis. Pouze Buenco pochybuje o Klavigově cti a také Beaumarchais přemítá, zda nevrátil list příliš brzy.

Čtvrté jednání[editovat | editovat zdroj]

Karlos v dlouhém rozhovoru využívá nerozhodnosti Klaviga a znovu jej přesvědčí, že sňatek s Francouzkou Marií pro něj znamená konec kariéry. Klavigo nakonec souhlasí a nechá Karlose jednat, sám se zatím stáhne do úkrytu.

Beaumarchais při náhodné návštěvě u Klaviga zjistí, že ten odcestoval a začne jej podezírat. Svěří se se svými domněnkami sestrám a téměř současně dorazí kurýr. Donese varování od francouzského vyslance, že Beaumarchais byl Klavigem obviněn z napadení a pohnán před soud. Vyslanec jej v dopise nabádá k útěku zpět do Francie, než bude dopaden.

Poté, co se Marie, již oslabená přílivem emocí, dozví o dvojí zradě, umírá.

Páté jednání[editovat | editovat zdroj]

Klavigo jde skrytě nočním městem ke Karlosovi a prochází kolem Quilbertova domu právě když odtud vyráží pohřební průvod. Když Klavigo zjistí, že pohřbívají Marii, vrhne se jako smyslů zbavený k rakvi, lituje svého činu a chce rovněž zemřít. Zdrcený Beaumarchais tasí meč a po krátkém souboji Klaviga probodne. Ten se zhroutí na Mariinu rakev a žádá o odpuštění. V té chvíli k průvodu dorazí i Karlos a chystá se Klavigova vraha předat spravedlnosti. Klavigo však svého přítele zapřísahá, aby pana Beaumarchais bezpečně dopravil na hranice s Francií. Nato obejme Marii a umírá.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clavigo na německé Wikipedii.