Klasifikace hub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Klasifikace hub (Fungi) prošla v posledních desetiletích, podobně jako klasifikace nadřazené úrovně Eukaryota, důkladnou revizí na základě fylogenetických studií, které pomohly odhalit vzájemné příbuzenské vztahy jednotlivých taxonů. Níže uvedená klasifikace je výsledkem spolupráce širokého kolektivu mykologů v rámci projektu Assembling the Fungal Tree of Life (AFTOL).[1]

Podle tohoto systému se říše Fungi dělí na několik samostatných kmenů a podříši Dikarya, která sdružuje kmeny hub stopkovýtrusých a vřeckovýtrusých.

České názvosloví je založené na BioLibu.[2]

Systém[editovat | editovat zdroj]

Systém (do úrovně řádů) vychází ze zatím poslední (publikované v r. 2007) komplexní fylogenetické systematiky hub,[3] zpracované v rámci projektu Assembling the Fungal Tree of Life (AFTOL).[1] Oproti dřívějším systémům obsahuje některé zásadní změny, vycházející z fylogenetických studií. Byla předně zrušena nesystematická kategorie nedokonalých hub; systém také neobsahuje (dříve do hub tradičně řazené) skupiny, které podle nové systematiky Eukaryot patří do jiných skupin (např. Pseudofungi ve skupině Stramenopila). Nepřirozená skupina spájivých hub byla rozdělena na samostatné kmeny a podkmeny, u kterých lze přirozenost předpokládat. Ze stejného důvodu došlo k „zeštíhlení“ tradičních chytridiomycet a vyčlenění některých skupin do samostatných kmenů a podkmenů. Mezi samostatné kmeny říše hub byly zařazeny mikrosporidie. Systém obsahuje vedle samostatných kmenů fylogeneticky přirozenou podříši Dikarya zahrnující houby vřeckovýtrusné a houby stopkovýtrusné.

Nad rámec projektu AFTOL jsou doplněny nově objevené kmeny Cryptomycota[4][5] a Aphelida[6] (některými vědci řazené spolu s mikrosporidiemi mimo houby do nadřádu Opisthosporidia[7]), nově popsané třídy Archaeorhizomycetes[8][9], Geoglossomycetes[10] a Xylonomycetes[11] a nově popsaný řád Stereopsidales[12]. V roce 2015 pak byly entorrhizomycety vyděleny ze stopkovýtrusých do samostatného kmene Entorrhizomycota.[13] Další nové skupiny (např. na úrovni tříd: Barbatosporomycetes, Basidiobolomycetes, Calcarisporiellomycetes, Cladochytriomycetes, Hyaloraphidiomycetes, Mesochytriomycetes, Neozygitomycetes, Lobulomycetes, Olpidiomycetes, Physodermatomycetes, Polychytriomycetes, Ramicandelaberomycetes, Rhizophlyctidomycetes, Sanchytriomycetes, Synchytriomycetes, Umbelopsidomycetes) byly přidány podle studie z r. 2018, přísněji respektující hledisko fylogenetické příbuznosti, tj. přirozenost taxonů (a proto povyšující úroveň u mnoha skupin zahrnutých do samostatných bazálních kmenů); navrhované rozšíření počtu podříší zahrnuto není (nezměnilo by podstatu systému) s výjimkou několika připojených poznámek.[14]

Říše: FUNGI – houby[editovat | editovat zdroj]

Poznámka: Rovnítkem jsou vyznačena synonyma (starší nebo alternativní označení); má-li synonymum od nové kategorie odlišnou taxonomickou úroveň, je uvedeno v závorce.

Samostatné kmeny[editovat | editovat zdroj]

Podříše Dikarya[editovat | editovat zdroj]

  • Podříše: Dikarya = Dikaryomyceta (= Dikaryomycota) = Neomycota
    • Kmen: Ascomycota – houby vřeckovýtrusé
      • Podkmen: Taphrinomycotina
        • Třída: Taphrinomycetes
          • Řád: Taphrinales – kadeřavkotvaré
        • Třída: Neolectomycetes
          • Řád: Neolectales
        • Třída: Pneumocystidomycetes
          • Řád: Pneumocystidales
        • Třída: Schizosaccharomycetes – kvasinkotvaré
          • Řád: Schizosaccharomycetales
        • Třída: Archaeorhizomycetes[8][9]
      • Podkmen: Saccharomycotina
        • Třída: Saccharomycetes
          • Řád: Saccharomycetales – kvasinkotvaré
      • Podkmen: Pezizomycotina
        • Třída: Arthoniomycetes
          • Řád: Arthoniales – artoniotvaré
        • Třída: Dothideomycetes
          • Podtřída: Dothideomycetidae
            • Řád: Capnodiales
            • Řád: Dothideales – vředovcotvaré
            • Řád: Myriangiales
          • Podtřída: Pleosporomycetidae
            • Řád: Pleosporales – zďovkotvaré
          • Dothideomycetes incertae sedis:
            • Řád: Botryosphaeriales
            • Řád: Hysteriales – skulinatcotvaré
            • Řád: Patellariales – miskovkotvaré
            • Řád: Jahnulales
        • Třída: Eurotiomycetes
          • Podtřída: Chaetothyriomycetidae
            • Řád: Chaetothyriales
            • Řád: Pyrenulales – jaderničkotvaré
            • Řád: Verrucariales – bradavnicotvaré
          • Podtřída: Eurotiomycetidae
            • Řád: Coryneliales
            • Řád: Eurotiales – plesnivkotvaré
            • Řád: Onygenales – kazirohotvaré
          • Podtřída: Mycocaliciomycetidae
            • Řád: Mycocaliciales – kališkotvaré
        • Třída: Geoglossomycetes[10]
          • Řád: Geoglossales
        • Třída: Laboulbeniomycetes
          • Řád: Laboulbeniales – roztřepenkotvaré
          • Řád: Pyxidiophorales
        • Třída: Lecanoromycetes
          • Podtřída: Acarosporomycetidae
            • Řád: Acarosporales
          • Podtřída: Lecanoromycetidae
            • Řád: Lecanorales – misničkotvaré
            • Řád: Peltigerales – hávnatkotvaré
            • Řád: Teloschistales – krásníkotvaré
          • Podtřída: Ostropomycetidae
            • Řád: Agyriales
            • Řád: Baeomycetales
            • Řád: Ostropales – dlouhovřeckotvaré
            • Řád: Pertusariales – děratkotvaré
          • Lecanoromycetes incertae sedis:
            • Řád: Candelariales
            • Řád: Umbilicariales
        • Třída: Leotiomycetes
          • Řád: Cyttariales
          • Řád: Erysiphales – padlí
          • Řád: Helotiales – voskovičkotvaré
          • Řád: Rhytismatales – svraštělkotvaré
          • Řád: Thelebolales
        • Třída: Lichinomycetes
          • Řád: Lichinales – lišejkotvaré
        • Třída: Orbiliomycetes
          • Řád: Orbiliales
        • Třída: Pezizomycetes
          • Řád: Pezizales – kustřebkotvaré
        • Třída: Sordariomycetes
          • Podtřída: Hypocreomycetidae
            • Řád: Coronophorales
            • Řád: Hypocreales – masenkotvaré
            • Řád: Melanosporales
            • Řád: Microascales – vřeckovičkotvaré
          • Podtřída: Sordariomycetidae
            • Řád: Boliniales – bolinkotvaré
            • Řád: Chaetosphaeriales
            • Řád: Coniochaetales
            • Řád: Diaporthales – čárovkotvaré
            • Řád: Ophiostomatales – ofiostomotvaré
            • Řád: Sordariales – hnojenkotvaré
          • Podtřída: Xylariomycetidae
            • Řád: Xylariales – dřevnatkotvaré
          • Sordariomycetes incertae sedis:
            • Řád: Calosphaeriales
            • Řád: Lulworthiales
            • Řád: Meliolales
            • Řád: Phyllachorales
            • Řád: Trichosphaeriales
        • Třída: Xylonomycetes[11]
          • Řád: Xylonomycetales
        • Pezizomycotina incertae sedis:
          • Řád: Lahmiales
          • Řád: Medeolariales
          • Řád: Triblidiales
    • Kmen: Basidiomycota – houby stopkovýtrusé
      • Podkmen: Pucciniomycotina (= Urediniomycetes)
        • Třída: Pucciniomycetes (= Urediniomycetidae) – rzi
          • Řád: Septobasidiales – přepážkovkotvaré
          • Řád: Pachnocybales
          • Řád: Helicobasidiales
          • Řád: Platygloeales
          • Řád: Pucciniales = Uredinales – rzi
        • Třída: Cystobasidiomycetes
          • Řád: Cystobasidiales
          • Řád: Erythrobasidiales
          • Řád: Naohideales
        • Třída: Agaricostilbomycetes
          • Řád: Agaricostilbales
          • Řád: Spiculogloeales = Mycogloeales
        • Třída: Microbotryomycetes
          • Řád: Heterogastridiales
          • Řád: Microbotryales
          • Řád: Leucosporidiales
          • Řád: Sporidiobolales
        • Třída: Atractiellomycetes
          • Řád: Atractiellales
        • Třída: Třídaiculomycetes
          • Řád: Třídaiculales
        • Třída: Mixiomycetes
          • Řád: Mixiales
        • Třída: Cryptomycocolacomycetes
          • Řád: Cryptomycocolacales
      • Podkmen: Ustilaginomycotina
        • Třída: Malasseziomycetes[15]
          • Řád: Malasseziales
        • Třída: Monilielliomycetes[15]
          • Řád: Moniliellales
        • Třída: Ustilaginomycetes – sněti
          • Řád: Urocystales
          • Řád: Ustilaginales – prašné sněti
        • Třída: Exobasidiomycetes
          • Řád: Doassansiales
          • Řád: Entylomatales
          • Řád: Exobasidiales – plíškotvaré
          • Řád: Georgefischeriales
          • Řád: Microstromatales
          • Řád: Tilletiales – mazlavé sněti
        • Ustilaginomycotina incertae sedis:
          • Řád: Malasseziales
      • Podkmen: Agaricomycotina (= Hymenomycetes)
        • Třída: Tremellomycetes – houby mozkovkovité
          • Řád: Cystofilobasidiales
          • Řád: Filobasidiales
          • Řád: Tremellales – rosolovkotvaré
        • Třída: Dacrymycetes
          • Řád: Dacrymycetales – kropilkotvaré
          • Řád: Unilacrymales[16]
        • Třída: Agaricomycetes – stopkovýtrusé
          • Podtřída: Agaricomycetidae – houby rouškaté
          • Podtřída: Phallomycetidae
            • Řád: Geastrales
            • Řád: Gomphales
            • Řád: Hysterangiales
            • Řád: Phallales – hadovkotvaré
          • Agaricomycetes incertae sedis:
            • Řád: Auriculariales – boltcovitkotvaré
            • Řád: Cantharellales – liškotvaré
            • Řád: Corticiales = Vuilleminiales
            • Řád: Gloeophyllales
            • Řád: Hymenochaetales – kožovkotvaré
            • Řád: Polyporales – chorošotvaré
            • Řád: Russulales – holubinkotvaré
            • Řád: Sebacinales
            • Řád: Stereopsidales[12]
            • Řád: Thelephorales – plesňákotvaré
            • Řád: Trechisporales = Hydnodontales
      • Basidiomycota incertae sedis:
        • Třída: Wallemiomycetes
          • Řád: Wallemiales
    • Kmen: Entorrhizomycota[13]
      • Třída: Entorrhizomycetes
        • Řád: Entorrhizales

Fylogenetické stromy[editovat | editovat zdroj]

Na výše uvedenou systematiku z projektu AFTOL navázala v r. 2009 fylogenetická studie 82 kompletních genomů[17]. Byl potvrzen přirozený klad Dikarya zahrnující houby vřeckovýtrusné a houby stopkovýtrusné, naopak houby spájivé (Zygomycota) se jako nepřirozená skupina rozpadly (a s nimi i nadřazená úroveň Eumycota). Také bylo potvrzeno zahrnutí mikrosporidií do hub, problémem je však konkrétní pozice ve fylogenetickém stromu.[18][19] Bazální úrovně hub zkoumala fylogenetická analýza jaderných i mitochondriálních genů (publikovaná r. 2009) [20] s cílem stanovit sesterskou skupinu hub a s její pomocí upřesnit bazální větvení fylogenetického stromu hub. Jako sesterská skupina hub byly potvrzeny nuklearie (Nucleariida), pro společný celek bylo navrženo jméno Holomycota. Rod Rozella, zajímavý absencí chitinové buněčné stěny, byl nejprve vyčleněn z chytridií a ve studii z r. 2011 se ukázal být zástupcem nového kmene Cryptomycota, jedné z bazálních evolučních větví hub.[4][5] Pravděpodobně jsou jeho blízkými příbuznými nejen mikrosporidie, ale překvapivě též afelidie, dříve zahrnované do příbuzenstva živočichů.[6] Studie z r. 2018 pak zahrnula i další, nově objevené skupiny (včetně bazální skupiny BCG1, identifikované v mořských environmentálních vzorcích, a bazální skupiny BCG2, identifikované v půdních a sladkovodních environmentálních vzorcích), a naznačila nepřirozenost skupiny Mucoromyceta.[14]

Fylogenetický strom hlavních skupin hub vypadá podle současných (r. 2018) představ následovně[17][20][21][22][4][5][11][23][24][25][13][14] ((P) značí skupinu, která se může ukázat parafyletickou, případně polyfyletickou):

Bazální linie hub[editovat | editovat zdroj]

Holomycota
Cristidiscoidea[26]

Nucleariida



Fonticula[27]



Fungi

BCG2





BCG1


Rozellomyceta[pozn. 5]

Cryptomycota=Rozellida[22][4][5]



Microsporidia






Aphelida=Aphelidiomycota[pozn. 6]



 Chytridiomyceta 

Neocallimastigomycota




Chytridiomycetes



Monoblepharidomycetes





(?P)

Blastocladiomycota



(Entomophthoromycotina)[pozn. 7]




(?P)


Basidiobolomycota



Olpidiomycota



Zoopagomyceta (?P)

(Entomophthoromycotina)[pozn. 8]




Kickxellomycotina



Zoopagomycotina







Mortierellomycotina





Calcarisporiellomycotina



Mucoromycotina





Glomeromycotina


Dikarya












Dikarya (Neomycota)[editovat | editovat zdroj]

Dikarya

Entorrhizomycota



Basidiomycota

Pucciniomycotina



Ustilaginomycotina[15]

Monilellomycetes




Malasseziomycetes




Exobasidiomycetes



Ustilaginomycetes





Agaricomycotina


Agaricomycetes



Dacrymycetes




Tremellomycetes





Ascomycota
Taphrinomycotina

Neolectomycetes



Pneumocystidomycetes



Archaeorhizomycetes[8]



Taphrinomycetes




Schizosaccharomycotina

Schizosaccharomycetes



Saccharomycotina

Saccharomycetes


Pezizomycotina

Pezizomycetes




Orbiliomycetes





Arthoniomycetes



Dothideomycetes






Leotiomycetes



Sordariomycetes



Laboulbeniomycetes






Geoglossomycetes[10]




Lichinomycetes



Coniocybomycetes




Xylonomycetes[11]





Eurotiomycetes



Lecanoromycetes













Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Cryptomycota/Rozellida a Microsporidia jsou někdy řazeny do sloučeného kmene Rozellomycota = Rozellosporidia, případně společné podříše Rozellomyceta[14]
  2. a b c Kmeny Chytridiomycota, Monoblepharomycota a Neocallimastigomycota jsou někdy vzhledem ke své příbuznosti řazeny do společné podříše Chytridiomyceta[14]
  3. a b c Kmeny Entomophthoromycota, Kickxellomycota a Zoopagomycota jsou někdy vzhledem ke své příbuznosti řazeny do společné podříše Zoopagomyceta[14]
  4. a b c d Kmeny Calcarisporiellomycota, Glomeromycota, Mortierellomycota a Mucoromycota jsou někdy vzhledem ke své příbuznosti řazeny do společné podříše Mucoromyceta, přestože je pravděpodobně parafyletická - nejbazálněji se odvětvují Mortierellomycota, poté společně jako sesterské skupiny Calcarisporiellomycota a Mucoromycota, a nakonec Glomeromycota jako sesterská skupina k Dikarya.[14]
  5. Dříve do této linie byly zahrnovány afelidie, pak nesla název Opisthosporidia="ARM"[6][7]
  6. Dříve považované za součást Rozellomyceta[6][7]
  7. variantním postavením je sesterská skupina k Zoopagomycota[14]
  8. toto postavení může být artefaktem; při zanedbání dlouhých větví v analýze vychází jako sesterská skupina k Blastocladiomycota[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Internetová stránka projektu AFTOL
  2. BioLib: říše houby
  3. HIBBETT, David S., Manfred Binder, Joseph F. Bischoff, Meredith Blackwell, Paul F. Cannon, Ove E. Eriksson, Sabine Huhndorf, Timothy James, Paul M. Kirk, Robert Lücking, H. Thorsten Lumbsch, François Lutzoni, P. Brandon Matheny, David J. McLaughlin, Martha J. Powell, Scott Redhead, Conrad L. Schoch, Joseph W. Spatafora, Joost A. Stalpers, Rytas Vilgalys, M. Catherine Aime, André Aptroot, Robert Bauer, Dominik Begerow, Gerald L. Benny, Lisa A. Castlebury, Pedro W. Crous, Yu-Cheng Dai, Walter Gams, David M. Geiser, Gareth W. Griffith, Cécile Gueidan, David L. Hawksworth, Geir Hestmark, Kentaro Hosaka, Richard A. Humber, Kevin D. Hyde, Joseph E. Ironside, Urmas Kõljalg, Cletus P. Kurtzman, Karl-Henrik Larsson, Robert Lichtwardt, Joyce Longcore, Jolanta Miądlikowska, Andrew Miller, Jean-Marc Moncalvo, Sharon Mozley-Standridge, Franz Oberwinkler, Erast Parmasto, Valérie Reeb, Jack D. Rogers, Claude Roux, Leif Ryvarden, José Paulo Sampaio, Arthur Schüßler, Junta Sugiyama, R. Greg Thorn, Leif Tibell, Wendy A. Untereiner, Christopher Walker, Zheng Wang, Alex Weir, Michael Weiss, Merlin M. White, Katarina Winka, Yi-Jian Yao, Ning Zhang. A higher-level phylogenetic classification of the Fungi. Mycological Research [online]. 13. března 2007 [cit. 2009-12-03]. Svazek 111, čís. 5, s. 509-547. Dostupné online. ISSN 0953-7562. DOI:10.1016/j.mycres.2007.03.004. (anglicky) 
  4. a b c d e TURNER, Marian. The evolutionary tree of fungi grows a new branch. Nature news. 11. květen 2011. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/news.2011.285. (anglicky) 
  5. a b c d e JONES, Meredith D. M.; FORN, Irene; GADELHA, Catarina, Martin J. Egan, David Bass, Ramon Massana, Thomas A. Richards. Discovery of novel intermediate forms redefines the fungal tree of life. Nature. 11. květen 2011, svazek 474, čís. 7350, s. 200-203. Dostupné online [abstrakt]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature09984. (anglicky) 
  6. a b c d e KARPOV, Sergej A.; MICHAJLOV, Kirill V.; MIRZAEVA, Gulnara S., MIRABDULLAEV, Iskandar M.; MAMKAEVA, Kira A.; TITOVA, Nina N.; ALJOŠIN, Vladimir V. Obligately Phagotrophic Aphelids Turned out to Branch with the Earliest-diverging Fungi. Protist [online]. 9. říjen 2012. Svazek 164, čís. 2, s. 195-205. Dostupné online. ISSN 1434-4610. DOI:10.1016/j.protis.2012.08.001. PMID 23058793. (anglicky) 
  7. a b c d KARPOV, Sergey A.; MAMKAEVA, Maria A.; NASSONOVA, Elena, LILJE, Osu; GLEASON, Frank H. Morphology, phylogeny, and ecology of the aphelids (Aphelidea, Opisthokonta) and proposal for the new superphylum Opisthosporidia. Frontiers in Microbiology [online]. 28. březen 2014. Svazek 5, čís. 112, s. 1-11. Dostupné online. DOI:10.3389/fmicb.2014.00112. (anglicky) 
  8. a b c ROSLING, Anna; COX, Filipa; CRUZ-MARTINEZ, Karelyn, Katarina Ihrmark, Gwen-Aëlle Grelet, Björn D. Lindahl, Audrius Menkis, Timothy Y. James. Archaeorhizomycetes: Unearthing an Ancient Class of Ubiquitous Soil Fungi. Science. 12. srpen 2011, svazek 333, čís. 6044, s. 876-879. Dostupné online [abstrakt]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1206958. (anglicky) 
  9. a b Hidden soil fungus, now revealed, is in a class all its own, PhysOrg, 11. 8. 2011 (popularizační článek k předchozí referenci)
  10. a b c SCHOCH, C.L.; WANG, Z.; TOWNSEND, J.P.; SPATAFORA, J.W. Geoglossomycetes cl. nov., Geoglossales ord. nov. and taxa above class rank in the Ascomycota Tree of Life. Persoonia [online]. 5. červen 2009. Svazek 22, s. 129–138. Dostupné online. DOI:10.3767/003158509X461486. (anglicky) 
  11. a b c d GAZIS, R.; MIADLIKOWSKA, J.; LUTZONI, F.; ARNOLD, A.E.; CHAVERRI, P. Culture-based study of endophytes associated with rubber trees in Peru reveals a new class of Pezizomycotina: Xylonomycetes. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. Říjen 2012. Svazek 65, čís. 1, s. 294-304. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI:10.1016/j.ympev.2012.06.019. (anglicky) 
  12. a b SJÖKVIST, Elisabet; PFEIL, Bernard E.; LARSSON, Ellen, LARSSON, Karl-Henrik. Stereopsidales - A New Order of Mushroom-Forming Fungi. PLoS ONE [online]. 28. duben 2014. Svazek 9, čís. 4: e95227, s. 1-9. Dostupné online. DOI:10.1371/journal.pone.0095227. (anglicky) 
  13. a b c BAUER, Robert; GARNICA, Sigisfredo; OBERWINKLER, Franz, RIESS, Kai; WEISS, Michael; BEGEROW, Dominik. Entorrhizomycota: A New Fungal Phylum Reveals New Perspectives on the Evolution of Fungi. PLoS ONE [online]. 22. červenec 2015. Svazek 10, čís. 7: e0128183, s. 1-19. Dostupné online. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0128183. (anglicky) 
  14. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh TEDERSOO, Leho; SÁNCHEZ-RAMÍREZ,, Santiago; KÕLJALG, Urmas; BAHRAM, Mohammad; DÖRING, Markus; SCHIGEL, Dmitry; MAY, Tom, RYBERG, Martin; ABARENKOV, Kessy. High-level classification of the Fungi and a tool for evolutionary ecological analyses. Fungal Diversity [online]. Springer Netherlands, 16. květen 2018. Svazek 90, čís. 1, s. 135-159. Dostupné online. ISSN 1878-9129. DOI:10.1007/s13225-018-0401-0. (anglicky) 
  15. a b c KIJPORNYONGPAN, Teeratas; MONDO, Stephen J.; BARRY, Kerrie; SANDOR, Laura; LEE, Juna; LIPZEN, Anna; PANGILINAN, Jasmyn, LaBUTTI, Kurt; HAINAUT, Matthieu; HENRISSAT, Bernard; GRIGORIEV, Igor V.; SPATAFORA, Joseph W.; AIME, M. Catherine. Broad Genomic Sampling Reveals a Smut Pathogenic Ancestry of the Fungal Clade Ustilaginomycotina. Molecular Biology and Evolution [online]. Society for Molecular Biology and Evolution, 15. květen 2018. Svazek 35, čís. 8, s. 1840–1854. Dostupné online. ISSN 1537-1719. DOI:10.1093/molbev/msy072. PMID 29771364. (anglicky) 
  16. SHIROUZU, Takashi; UNO, Kunihiko; HOSAKA, Kentaro, HOSOYA, Tsuyoshi. Early-diverging wood-decaying fungi detected using three complementary sampling methods. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2. únor 2016. Svazek 98, s. 11-20. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI:10.1016/j.ympev.2016.01.015. (anglicky) 
  17. a b HAO WANG, Zhao Xu, Lei Gao, Bailin Hao. A fungal phylogeny based on 82 complete genomes using the composition vector method. BMC Evolutionary Biology [online]. 10. srpna 2009 [cit. 2009-12-03]. Svazek 9, čís. 195, s. 1-13. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/1471-2148-9-195. (anglicky) 
  18. SOKOLOVA, Ju. Ja. (Соколова Ю. Я.). Origin of Microsporidia and their systematic position among eukaryotes. Микология и фитопатология. 2009, svazek 43, čís. 3, s. 177-192. Dostupné online [abstrakt]. ISSN 0026-3648. (anglicky) 
  19. KOESTLER, Tina; EBERSBERGER, Ingo. Zygomycetes, microsporidia, and the evolutionary ancestry of sex determination. Genome Biology and Evolution [online]. 9. únor 2011. Svazek 3, s. 186-194. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 1759-6653. DOI:10.1093/gbe/evr009. (anglicky) 
  20. a b YU LIU; STEENKAMP, Emma T.; BRINKMANN, Henner, Lise Forget, Herve Philippe, B. Franz Lang. Phylogenomic analyses predict sistergroup relationship of nucleariids and Fungi and paraphyly of zygomycetes with significant support. BMC Evolutionary Biology [online]. 25. listopad 2009 [cit. 2009-12-02]. 9 svazek, čís. 272, s. 1-31. Dostupné online. PDF [3]. ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/1471-2148-9-272. (anglicky) 
  21. Internetový projekt „Tree of Life”: Fungi
  22. a b LARA, Enrique; MOREIRA, David; LÓPEZ-GARCÍA, Purificación. The Environmental Clade LKM11 and Rozella Form the Deepest Branching Clade of Fungi. Protist. Leden 2010, svazek 161, čís. 1, s. 116-121. Dostupné online [cit. 2010-01-04]. DOI:10.1016/j.protis.2009.06.005. (anglicky) 
  23. EBERSBERGER, Ingo; MATOS SIMOES, Ricardo de; KUPCZOK, Anne, GUBE, Matthias; KOTHE, Erika; VOIGT, Kerstin; von HAESELER, Arndt. A Consistent Phylogenetic Backbone for the Fungi. Molecular Biology and Evolution [online]. 22. listopad 2011. Svazek 29, s. 1319–1334. ISSN 1537-1719. DOI:10.1093/molbev/msr285. (anglicky) 
  24. ZHUANG, Wen-Ying; LIU, Chao-Yang. What an rRNA Secondary Structure Tells about Phylogeny of Fungi in Ascomycota with Emphasis on Evolution of Major Types of Ascus. PLoS ONE [online]. 26. říjen 2012. Svazek 7, čís. 10: e47546, s. 1-10. DOI:10.1371/journal.pone.0047546. (anglicky) 
  25. BEIMFORDE, Christina; FELDBERG, Kathrin; NYLINDER, Stephan, RIKKINEN, Jouko; TUOVILA, Hanna; DÖRFELT, Heinrich; GUBE, Matthias; JACKSON, Daniel J.; REITNER, Joachim; SEYFULLAH, Leyla J.; SCHMIDT, Alexander R. Estimating the Phanerozoic history of the Ascomycota lineages: Combining fossil and molecular data. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 30. duben 2014. Svazek 78, s. 386–398. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI:10.1016/j.ympev.2014.04.024. (anglicky) 
  26. CAVALIER-SMITH, Thomas. Megaphylogeny, Cell Body Plans, Adaptive Zones: Causes and Timing of Eukaryote Basal Radiations. Journal of eukaryotic microbiology [online]. 14. říjen 2008. Svazek 56, čís. 1, s. 26–33. Dostupné online. PDF [4]. ISSN 1550-7408. DOI:10.1111/j.1550-7408.2008.00373.x. (anglicky) 
  27. BROWN, Matthew W.; SPIEGEL, Frederick W.; SILBERMAN, Jeffrey D. Phylogeny of the “Forgotten” Cellular Slime Mold, Fonticula alba, Reveals a Key Evolutionary Branch within Opisthokonta. Molecular Biology and Evolution [online]. 19. srpen 2009. Svazek 26, čís. 12, s. 2699-2709. Dostupné online. PDF [5]. ISSN 1537-1719. DOI:10.1093/molbev/msp185. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]