Klára Hartlová
| Klára Hartlová | |
|---|---|
| Narození | 14. září 1991 (34 let) |
| Vzdělání | psychologie |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | psycholožka, malířka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Klára Hartlová (* 14. září 1991) je česká psycholožka a malířka.
Její tvorba vychází z průniku malířství a psychoanalýzy. Než se začala věnovat umění, vystudovala psychologii a několik let pracovala s pacienty trpícími závažnými duševními chorobami. Namísto zobrazování vnější, viditelné reality se zaměřuje na vnitřní psychologické krajiny: emoce, sny, projekce a křehké duševní stavy, které nelze plně vyjádřit slovy.[1]
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Babička Kláry Hartlové Helena Škopková byla primářkou na protialkoholním oddělení v léčebně v Dobřanech a také její maminka se zabývala psychoterapií. Po studiu na gymnáziu pokračovala Klára v rodinné tradici a vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (2018). Poté pracovala několik let s pacienty trpícími závažnými duševními chorobami, včetně psychóz, v sanatoriu ve středočeském Ondřejově a v pražské bohnické psychiatrické léčebně a vyzkoušela si také práci na adiktologii.[2]
Ve třiceti letech začala studovat malbu na AVU v ateliéru Jiřího Petrboka. Když Petrbok na škole po roce přestal učit, Hartlová přešla na dva roky do malířského ateliéru Milana Mikuláštíka. V dalším roce studia se věnovala kresbě v ateliéru, který vede Alice Nikitinová s Matějem Smetanou. Studium kombinuje s poskytováním terapiíe v ordinaci klinické psychologie.[2]
Ve své tvorbě Hartlová zkoumá především sny, nevědomí, paměť a rozpad vzpomínek. Dlouhodobě se zabývá otázkou, proč nás věci, jež jsou nám něčím povědomé, děsí víc než ty, které vidíme poprvé v životě. Její klinická zkušenost zásadním způsobem formovala její citlivost ke zranitelnosti, obranným mechanismům a nestabilitě vnímání. Malba pro ni není ilustrací, ale paralelní formou zkoumání, způsobem, jak pozorovat a zpracovávat skryté struktury mysli.[1][2] Ve svých dílech používá vrstvení olejomalby a širokou škálu dalších médií – spreje, šelak či organické fragmenty. Tím vznikají textury, které připomínají proces ukládání a znovuobjevování, podobně jako vrstvy lidské psychiky.[3] Namísto nabídky pevných interpretací její obrazy vybízejí diváky, aby do nich promítli své vlastní asociace, a fungují tak méně jako obrazy, které je třeba dešifrovat, a více jako psychologické prostory, do nichž lze vstoupit.[1]
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]- Alexandra Grüner, Klára Hartlová: Vestigial, HIDDEN AVU, 9. 4.–1. 5. 2025[1]
- Skupinová výstava Forsythia, HIDDEN Bořivojova, 5.–20. 6. 2025[1]
- Jiří Petrbok a Klára Hartlová: Antifyzis, Hell Smoke BBQ, Praha 18. 11.2025–2. 2.2026[4]
- Klára Hartlová: Labyrint bezpečí, Venuše ve Švehlovce, Praha 24. 11.–2. 12.2025[5]
- Alexandra Grüner, Klára Hartlová: Příběh o nepřítomnosti, Galerie 19, Bratislava 2026[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 Klára Hartlová | HIDDEN gallery. HIDDEN [online]. [cit. 2026-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 VITVAR, Jan H. Nejdřív vystudovala psychologii, teď dobývá AVU. Obrazy Kláry Hartlové úspěšně atakují naše obranné mechanismy. Respekt. 31.1.2026. Dostupné online.
- ↑ Vernisáž výstavy RITUÁL: Hana Garová , Klára Hartlová, Lucie Hošková, Líza Libenko, Michal Rapant, Veronika Sasina Valentová - Martin Fryč [online]. 2025-12-01 [cit. 2026-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Vernisáž Jiří Petrbok a Klára Hartlová: Antifyzis - Martin Fryč [online]. 2026-01-12 [cit. 2026-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Vernisáž Klára Hartlová: Labyrint bezpečí - Martin Fryč [online]. 2025-11-25 [cit. 2026-03-08]. Dostupné online.