Kito Lorenc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kito Lorenc
Kito Lorenc při čtení v Berlíně (18. září 2013)
Kito Lorenc při čtení v Berlíně (18. září 2013)
Rodné jméno Christoph Lorenz
Narození 4. března 1938
Schleife/Slepo
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Úmrtí 24. září 2017 (ve věku 79 let)
Budyšín
NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbení Hochkirch/Bukecy
Alma mater Lipská univerzita
Období 1959–2017
Žánr poezie
Významná díla Nowe časy – nowe kwasy, Struga: wobrazy našej krajiny = Bilder einer Landschaft, Kluče a puće: zezběrane basnje z lět 1962-1967 s dodawkom spěwow
Ocenění Literární cena Domowiny (1962, 1968), Cena Heinricha Heineho (1974), Ćišinského cena NDR (1990), Cena Heinricha Manna (1991), Cena za umění města Berlína (1992), Lessingova cena (2009), Petrarcova cena (2012), Cena Christiana Wagnera (2016)
Manžel(ka) Elke Lorenz
Děti Gabriele, Thomas, Sabine, Robert, Jakob
Příbuzní Jakub Lorenc-Zalěski
Vlivy Handrij Zejler, Jakub Bart-Ćišinski, Jakub Lorenc-Zalěski, Měrćin Nowak-Njechorński, Jurij Brězan, Jurij Chěžka
Vliv na Marja Krawcec, Benedikt Dyrlich, Róža Domašcyna
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kito Lorenc (4. března 1938 Schleife/Slepo24. září 2017 Budyšín) byl lužickosrbský básník, spisovatel, esejista, překladatel a editor, vnuk spisovatele Jakuba Lorence-Zalěského. V jeho díle, které je psáno v hornolužické i dolnolužické srbštině a němčině, vznikla syntéza německého a lužickosrbského elementu, která předznamenala postmoderní pluralitní model lužické kultury. Za svého života byl označován za nejvýznamnějšího básníka tehdejší srbské i německé Lužice.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Christoph Lorenz/Kito Lorenc se narodil 4. března 1938 v saském hornolužickém Slepu (Schleife) jako syn pilaře a obchodníka se dřevem. Jeho děd, jehož příklad Kita v mnohém ovlivnil, byl spisovatel Jakub Lorenc-Zalěski (1874–1939). V letech 1952–1956 navštěvoval dolnolužickosrbskou internátní vyšší školu v Chotěbuzi. Zde se naučil dolnolužickou srbštinu. Již předtím uměl z domova německy a v rodišti svého děda v Radworu (Radibor) se obeznámil se srbštinou hornolužickou. V letech 1956–1961 studoval slavistiku a pedagogiku na Univerzitě Karla Marxe v Lipsku. V letech 1961–1972 pracoval jako vědecký asistent v oboru versologie na budyšínském Institutu pro výzkum lužickosrbského lidu (po roce 1990 Srbský institut). I po ukončení tohoto zaměstnání se však nadále věnoval sorabistice a vydavatelské činnosti. V období let 1972–1979 byl Lorenc dramaturgem Státního lužickorbského lidového souboru. V roce 1973 začala jeho zásluhou vycházet edice „Serbska poezija“, v níž do roku 2014 vyšlo 60 sešitů a vzniklo tak rozsáhlé kompendium lužickosrbské literatury. Od roku 1979 se stal Lorenc spisovatelem z povolání (po smrti Jurije Brězana byl tedy vedle Jurije Kocha jedním ze dvou v Lužici). Od počátku se věnoval rovněž překladům a přebásněním. V roce 1981 vyšla jeho Serbska čitanka = Sorbisches Lesebuch s četnými překlady z lužickosrbské literatury. Kolem roku 1959 začal Lorenc poprvé psát básně v němčině, teprve po té – v neposlední řadě pod vlivem svého děda a německého básníka Johannese Bobrowského – také v dolnolužické a hornolužické srbštině. Za svou tvorbu byl v letech 1962 a 1968 vyznamenán Literární cenou Domowiny. Jako svobodný spisovatel žil Lorenc v obci Wuischke/Wuježk u Hochkirchu/Bukecy poblíž vrchu Czorneboh. V letech 1969–1976 zaštiťoval mladé srbské básnířky a básníky, z nichž mnozí prorazili. Od 80. let se Lorenc začal více věnovat literatuře pro děti. V období NDR byl několikrát vyznamenán. V roce 1974 obdržel Cenu Heinricha Heineho udělovanou Ministerstvem kultury NDR, roku 1990 pak Ćišinského cenu NDR. Na rozdíl od většiny ostatních lužickosrbských spisovatelů byl vyznamenáván také po převratu: v roce 1991 získal Cenu Heinricha Manna a zároveň byl zvolen za člena Saské akademie umění. Roku 1997 získal Stipendium Hermanna Hesse. Od 90. let experimentoval i s dramatickou formou. Dne 18. prosince 2008 mu byl Technickou univerzitou v Drážďanech propůjčen čestný doktorát. Roku 2009 obdržel Lessingovu cenu Svobodného státu Sasko, v roce 2012 následovala Petrarcova cena pro evropské spisovatele a roku 2016 převzal Cenu Christiana Wagnera, která je určena převážně básníkům. Dočkal se tedy uznání již za svého života. Kito Lorenc zemřel v Budyšíně 24. září 2017.[2][3][1]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Eksistuje druha rěč

Zady kromy chroma
na tamanej stronje komy
w njezrudnych łukach
pódla hale rudulijernje
blisko Rudijoweje halelujarnje
hdźež pod tamariskami Tamara
z Maratu pusěruje
a mudna skomla
na mutnu skomdu skomlaka
mutěruje
tam eksistuje dotal
total druha rěč
z mulom mulata
a z nutellu nule
na mutličce
rěč prosta kaž prostata
a bjeze wšeho abscesa zrozumliwa
w prěnjej druhej třećej wuwitej wosobje:

   ja du
           ty duješ
                      wonja

Suki w zakach (Budyšin 1998)[4]
Existuje jiná řeč

Za okrajem chromu
na ztracené straně krajky
v nesmutných lukách
vedle haly kovolijny
poblíž Lianiny alejujárny
kde pod tamaryšky Tamara
s Martou flirtuje
a z koulí muňka
na kalnou prodlevu hudrala
mutuje
tam dosud existuje
extrémně jiná řeč
s mulem mulata
a s nutelou nultě
na měchačce
řeč prostá jak prostata
a bez všího abscesu srozumitelná
v první druhé třetí rozvité osobě:

   já jdu
           ty duješ
                       oni voní

Suki w zakach (Budyšin 1998)
[přel. Milan Hrabal][4]

Kito Lorenc byl již za svého života označován za nejvýznamnějšího básníka tehdejší srbské i německé Lužice. Jeho tvorba, která je provázána s moderními evropskými proudy, se vyvíjela rovněž v úzkém vztahu k literatuře NDR. Bez znalosti německého literárního kontextu lze proto do Lorencova díla proniknout jen stěží. Tvorbu K. Lorence lze rozdělit do několika fází: 1) počáteční období „na rozcestí socialistického realismu“, která ukazuje, jak básník mířil „ven“ z dogmatických témat. 2) Období 60. a 70. let, kdy vytvářel především poezii krajiny a jejího mýtu. 3) Období od 80. let, které se vyznačuje zkoumáním sémantických možností jazyka.[1]

Nowe časy – nowe kwasy[editovat | editovat zdroj]

Lorencova první básnická sbírka Nowe časy – nowe kwasy z roku 1961 je krokem stranou od dosavadních schémat socialistického realismu, jak je nabízel např. Jurij Brězan. Lorenc zde i přes svůj sklon k melancholii a neustálému tázání ještě musel či chtěl zobrazovat optimismus. Na rozdíl od Brězanova monologu však častým užíváním forem v plurálu ukazuje připravenost k dialogu a reflektuje možnosti, které mají Lužičtí Srbové v nových podmínkách. Nowe časy tedy ohlašují také nové časy lužickosrbské poezie. Sbírka obsahuje texty v dolno- i hornolužické srbštině. Na počátku je cyklus, v němž podobně jako Ćišinski experimentuje s rýmem, metaforou a rytmem. Přestože se ve sbírce najdou také typické příznaky socialistického romantismu (anekdota z brigády, patronát mezi studenty a dělníky apod.), demonstroval tu Lorenc svou novou poetickou individualitu. Jeho volné rytmy patří k tomu nejlepšímu, co do té doby lužickosrbská poezie přinesla. Už zde se tedy může skrývat počátek jeho pozdější „poetiky slova“.[5]

Krajina jako „země slov“[editovat | editovat zdroj]

Se sbírkou Struga: wobrazy našej krajiny = Bilder einer Landschaft z roku 1967 přichází ke slovu polysémie, nebo také dvojdomost až trojdomost, která se projevuje užíváním hornolužické a dolnolužické srbštiny a němčiny a zkoumáním sémantických možností těchto jazyků. Hlavním tématem je potom filozofické ztvárnění krajiny. Inspirací zde byl Lorencovi básník Johannes Bobrowski, který pocházel z vícejazyčného prostoru kdysi německy osídlených východních oblastí dnešní Litvy a Polska. Toto území pro něho ztělesňovalo multikulturalitu i duchovní dějiny regionu. Tím, že Lorenc v srbsko-německé básni Struga aplikoval tento model na Lužici, rozšířil literární komunikaci za lužickosrbskou etnickou hranici. Tato báseň se symbolem vlaku jedoucího po mostě přes řeku Strugu pokouší integrovat staré i nové, přírodní nedotčenost i průmyslový pokrok. Idylické vzpomínky z dětství jsou však v kontrastu k současné těžbě uhlí. Tím je ukázán ambivalentní postoj Lužických Srbů k socialistické industrializaci. Struga je modelovým textem Lorencovy poetiky, která je od této chvíle lužickosrbsko-německá. V roce 1971 vyšla další sbírka podobného ladění Kluče a puće, v níž je báseň přirovnávána k domu, ve kterém chce lyrický subjekt bydlet. Lužice je zde personifikována a tvoří mikrokosmos kraje, ve kterém žijí lidé vedle mytologických bytostí. Folklór je při tom chápán jako zdroj životní síly. Klíčovou básní jsou Myšlenky v dřevěném domě, v nichž je obraz Lužického Srba jako stromu, který se chystá pila z továrny Krupp pokácet a rozřezat na polena. Dřevo však znovu dorůstá a obaluje se novými letokruhy. Lužice ovšem již v Lorencově pojetí není středem světa („švitoření o přestávce v lužické škole, ve třídě, kterou právě opustil pruský pedagog“), spíše jen jedním hlasem v celku světové polyfonie.[6]

Jazyk předmětem hry[editovat | editovat zdroj]

Začátek 80. let přinesl změnu Lorencovy poetiky. Postupy v jeho literární tvorbě se stále více přibližují avantgardnímu psaní, které, např. pomocí dadaistických postupů, užívá k rozhodné kritice politického systému. Zesílený element jazykové hry s sebou přináší mnohem vyšší míru ironie a sarkasmu. Absolutní novinkou v lužickosrbské poezii je pak zobrazení jazykové svobody na bázi erotiky. Ta je tematizována ve sbírce Ty porno mi z roku 1988.[7]

Poetika absolutního slova[editovat | editovat zdroj]

Poslední fázi Lorencovy poezie lze charakterizovat jako „poetiku absolutního slova“, protože v ní se básník pokusil o uskutečnění své vize básně jako domu, jež se po formální stránce blíží rytmizované próze a jejímž cílem je manifestovat básnickou formu jako formu samotného bytí. Tradičních lužickosrbských témat se zde chápe netradičně a řeší je především v jazykové rovině. Např. dávný protiklad města a vesnice je parodován na základě slova „urbanizace“ v básni Urbanecy. Tolikrát využívaný model zkázonosného města je zcela odlehčen zřetězením slov „Urban“, „Urbanka“, „Urbanecy“ ve spojením se slovesem „urbanizěrować“, které se v ústech staré Urbanky vzdaluje svému skutečnému významu. Texty v Lorencově poslední sbírce ukazují, že jeho poezii je možné číst v různých kontextech a že je mnohdy lze interpretovat různě, v závislosti na „okolí“ jiných textů. Takto je třeba vnímat také Lorencovu dvojdomost, neboť bez ní nemůže být jeho poezie plnohodnotně interpretována. Lorenc byl významným evropským básníkem, v jehož díle vznikla syntéza německého a lužickosrbského elementu, a který je tudíž považován za otce postmoderního pluralitního modelu lužické a německé kultury.[8]

Bibliografie prvních vydání[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Nowe časy – nowe kwasy : basnje ze studentskich lět. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 1962. 114 s.
  • Struga: wobrazy našej krajiny = Bilder einer Landschaft. Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1967. 86 s.
  • Kluče a puće: zezběrane basnje z lět 1962-1967 s dodawkom spěwow. Budyšin: Domowina, 1971. 88 s.
  • Flurbereinigung : Gedichte. Berlin, Weimar : Aufbau-Verlag, 1973. 107 s.
  • Kito Lorenc. Berlin : Verlag Neues Leben, 1979. 31 s. Poesiealbum ; 143.
  • Kito Lorenc. Budyšyn : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1979. 61 s. Serbska poezija ; 7.
  • Die Rasselbande im Schlamassellande : Gedichte für Robert und Jacob und andre Kindsköpfe. Berlin : Kinderbuchverlag, 1983. 63 s.
  • Wortland : Gedichte aus 20 Jahren. Leipzig : Reclam, 1984. 174 s.
  • Rymarej a dyrdomdej : poł kopy basni a tři basnički dźěćom a dźědam dźowkam a wowkam. Budyšin : Nakładnistwo Domowina, 1985. 37 s.
  • Ty porno mi. Budyšin : Nakł. Domowina, 1988. 65 s. ISBN 978-3-7420-0241-9.
  • Po wsy hanja job job job. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1989. [12] s. ISBN 978-3-7420-0486-4.
  • Po jsy ženjo job job job. Budyšyn : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1989. [12] s. ISBN 978-3-7420-0487-1.
  • Gegen den grossen Popanz. Berlin ; Weimar : Aufbau-Verl., 1990. 96 s. ISBN 978-3-351-01761-3.
  • Der goldene Apfel: [ein sorbisches Märchen]. Bautzen: Domowina-Verlag, 1990. 22 s. Bajka. ISBN 3-7420-0248-1.
  • Kołbas : trysk z dwěmaj kóncomaj po wšelakich serbskich žórłach. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 1994. 85 s. ISBN 978-3-7420-1522-8.
  • Terra budissinensis. (Kito Lorenc, Rudolf Hartmetz a Hans Mirtschin), Lusatia : Budyšin, 1997, ISBN 3-929091-44-5.
  • Suki w zakach : basnje, basnje-njebasnje, prěbasnjenja. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 1998. 114 s. ISBN 978-3-7420-1736-9.
  • An einem schönbemalten Sonntag : Gedichte zu Gedichten. Ottensheim a. d. Donau : Ed. Thanhäuser, 2000. [52] s. ISBN 978-3-900986-43-8.
  • Wierze łużyckie. Wrocław : Sudety, 2001. 94 s. ISBN 83-87320-85-4.
  • Zungenblätter : Gedichte und Nachdichtungen. Aschersleben : Verlag UN ART IG, 2002. 42 s. ISBN 978-3-9807613-3-8.
  • Die Unerheblichkeit Berlins : Texte aus den Neunzigern. München : Lyriked., 2000. 84. s. ISBN 978-3-935877-21-3.
  • Achtzehn Gedichte der Jahre 1990–2002. Warmbronn : Keicher, 2003. 25 s. ISBN 978-3-932843-47-1.
  • Kepsy-barby = Fehlfarben : Gedichte sorbisch-deutsch. Berlin-Adlershof : Verl. der Nessing'schen Buchdr., 2004. [32] s. Die Nessing'schen Hefte ; No. 4.
  • Anthologie. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 2008. 63 s. Serbska poezija ; 7. ISBN 978-3-7420-2109-0.
  • Drugi jezik = Andere Sprache. Smederevo : Međunarodni Festival Poezije Smederevska Pesnička Jesen, 2008. 197 s. Biblioteka zlatni ključ Smedereva ; N.S., Kn. 20. ISBN 978-86-84201-67-8.
  • Erinnerung an eine Nacht im Freien : Gedichte. Klagenfurt : Wieser, 2009. 70 s. ISBN 978-3-85129-841-3.
  • Podomk : basnje a druha nadoba z dwanatka lět. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 2010. 103 s. ISBN 978-3-7420-2161-8.
  • Nach Morau, nach Krokau : Gereimtes und Ungereimtes für Kinder und Enkel. Klagenfurt : Wieser, 2011. 155 s. ISBN 978-3-85129-912-0.
  • Im Filter des Gedichts = Přez křidu basnje : Essays, Gespräche, Notate. Bautzen : Domowina-Verl., 2013. 340 s. ISBN 978-3-7420-2256-1.
  • Gedichte. Berlin : Suhrkamp, 2013. 119 s. Bibliothek Suhrkamp ; 1476. ISBN 978-3-518-22476-2.
  • Windei in der Wasserhose des Eisheiligen : Gedichte und Schmungks. Leipzig : Poetenladen, 2015. 100 s. Reihe neue Lyrik ; Bd. 8. ISBN 978-3-940691-66-8.
  • Zymny kut : basnje a smorženki : z dodawkom čěskeje poezije Kyrkonošow. Budyšin : Ludowe nakładnistwo Domowina, 2016. 127 s. ISBN 978-3-7420-2372-8.

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Der zweiseitige Beitrag : Prosastücke = Wěsty dwustronski přinošk : pěše rěče. Bautzen : Domowina-Verlag, Ludowe nakładnistwo Domowina, 2015. 270 s. ISBN 978-3-7420-2326-1.

Drama[editovat | editovat zdroj]

Písňové texty[editovat | editovat zdroj]

  • Spěw wo domje : do koła so stup ; do koła se stup = Lied auf die Heimat. Budyšin : Dom za serbske ludowe wuměłstwo, 1972. 9 s.
  • Dźeń młodźiny = Tag der Jugend : Młodźina, doprědka/Jugend, dein Tag begann!. Budyšin : Dom za serbske ludowe wumělstwo, 1973. 4 s.
  • Unidad popular : unidad popular je žiwa. Budyšin : Dom za serbske ludowe wuméłstwo, 1974. 4 s.
  • Ryma ryma rej! : sorb. Volkslieder in Sätzen f. (4stgn) gem. Chor a capp.. Dt. Nachdichtg v. Kito Lorenc. Leipzig : Hofmeister, 1974. 38 s.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • CHĚŽKA, Jurij. Poezija małej komorki = Poesie der kleinen Kammer. Wubrał, do němčiny přebasnił a předsłowo spisał Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1971. 109, [5] s.
  • ZEJLER, Handrij. Die Ernte: Textbuch für das gleichnamige Oratorium von Korla Awgust Kocor. Deutsche Nachdichtung Kito Lorenc. [S.l.]: Sekretariat des Bundesvorstandes der Domowina, Abteilung Kultur, 1985. 31 s.
  • CHĚŽKA, Jurij. Die Erde aus dem Traum. Aus dem Obersorbischen von Kito Lorenc. Bautzen: Domowina-Verlag, 2002. 107 s. Die sorbische Bibliothek. ISBN 3-7420-1919-8.
  • ZEJLER, Handrij. Der betresste Esel: sorbische Fabeln. Aus dem Obersorbischen von Kito Lorenc, Jurij Brězan und Albert Wawrik. Bautzen-Budyšin: Domowina, 2004. 198 s. ISBN 3-7420-1964-3.
  • BART-ĆIŠINSKI, Jakub. Im Fieber: Gedichte. Aus dem Obersorbischen von Peter Thiemann, Albert Wawrik und Kito Lorenc. Bautzen: Domowina-Verlag, 2009. 151 s. ISBN 978-3-7420-2049-9.

Edice[editovat | editovat zdroj]

  • WITKOJC, Mina. Po drogach casnikarki. Wuběrk prozy zestajał a dogrono napisał Kito Lorenc. Budyšyn : VEB Verl. Domowina, 1964. 265 s.
  • Swětło, prawda, swobodnosć : antologija serbskeho demokratiskeho basnistwa. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 1963. 261 s.
  • ZEJLER, Handrij. Serbske fabule. Wubrał, rjadował a dosłowo napisał Kito Lorenc. Budyšin : Domowina, 1966. 185 s.
  • WITKOJC, Mina. Po pućach casnikarki. Wuběrk prozy zestajał Kito Lorenc. Budyšin : Domowina, 1969. 136 s.
  • LORENC-ZALĚSKI, Jakub. Serbska poezija. Zestajał Kito Lorenc. W Budyšinje: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1974. 59 stran. Serbska poezija; 2.
  • WITKOJC, Mina. Mina Witkojc - eine sorbische Dichterin : ausgew. literar. Texte zweisprachig ; mit e. biograph. Abriß u. 8 Bilddokumenten. Cottbus : Rat d. Stadt, 1976. 128 s.
  • BRĚZAN, Jurij. Basnje. [studii naps.] Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1980. 307 s. Zhromadźene spisy w jednotliwych wudaćach / Jurij Brězan; zw. 9.
  • BART-ĆIŠINSKI, Jakub. Jakub Bart-Ćišinski. Budyšín: Domowina, 1981. 46 stran. Serbska poezija; 11.
  • Wjelkowa a lišcyna wójna. Wobdzěłał Kito Lorenc. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1981. 23 s.
  • Serbska čitanka = Sorbisches Lesebuch. Hrsg. von Kito Lorenc. Leipzig : Reclam, 1981. 730 s.
  • Wjelk a liška towaršej : serbska bajka. Po ludowym Kito Lorenc. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1982. 24 s.
  • Gockelhahn und Gickelhahn : ukrain Kinderlieder u. Tiermärchen ; für Vorschulkinder. Dt. Nachdichtung: Kito Lorenc. [Kiew] : Wesselka, 1982. 76 s.
  • Die Himmelsziege : sorb. Volksreime u. Tiermärchen. Berlin : Kinderbuchverlag, 1982. [28] s.
  • Die Freundschaft zwischen Fuchs und Wolf : sorbisches Märchen. Bautzen : Domowina-Verl., 1983. 24 s.
  • Válka mezi vlkem a liškou : lužickosrbská lidová pohádka. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1983. 23 s.
  • WIĆAZ-CHRÓSČANSKI, Pawoł. Poezija. Zest. Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1984. 44 s. Serbska poezija; čo. 16.
  • BRĚZAN, Jurij. Jurij Brězan. Zestajałoj Benedikt Dyrlich a Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1986. 64 s. Serbska poezija; 20.
  • MĚTŠK, Frido. Basnje. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1986. 51 s. Serbska poezija; Zw. 21.
  • CHĚŽKA, Jurij. Basnje. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1987. 62 s. Serbska poezija; T. 22.
  • ROCHA, Fryco. Fryco Rocha. W Budyšynje: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1988. 49 s. Serbska poezija; 25. ISBN 3-7420-0275-9.
  • Złote jabłuko : serbska bajka. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1988. [24] s. ISBN 978-3-7420-0287-7.
  • Złośane jabłuko : serbska bajka. Budyšyn : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1988. [24] s. ISBN 978-3-7420-0288-4.
  • Rukajčka : ukrainska ludowa bajka za předšulsku starobu. Budyšin : Nakładnistwo Domowina – Kijew : Wjeselka, 1988. [24] s. ISBN 978-3-7420-0495-6.
  • NOWAK-NJECHORŃSKI, Měrćin. Basnje w prozy. Zest. Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1989. 55 s. Serbska poezija; Čo. 26.
  • SUROWIN, Juro. Juro Surowin. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1991. 64 s. Serbska poezija; Kn. 29. ISBN 3-7420-0645-2.
  • Aus jenseitigen Dörfern : zeitgenössische sorbische Literatur ; Lyrik & Prosa. Bremerhaven : Wirtschaftsverl. NW, Verl. für Neue Wiss., 1992. 136 s. ISBN 978-3-89429-179-2.
  • Pěsni a gronka z luda. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1992. 68 s. Serbska poezija; Kn. 31. ISBN 3742007647.
  • HÓRNIK, Michał. Michał Hórnik. Budyšin: Domowina, 1994. 65 s. Serbska poezija; 34. ISBN 3-7420-1571-0.
  • WJELAN, JUlius Eduard. Julius Eduard Wjelan. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1995. 62 s. Serbska poezija; 36. ISBN 3-7420-1605-9.
  • WAŁTAR, Jan. Jan Wałtar. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 2000. 62 s. Serbska poezija; 45. ISBN 3-7420-1829-9.
  • Iris Brankatschk : Bilder 2001 - 2002 ; [anlässlich der Ausstellung Iris Brankatschk, Bilder 2001 - 2002, Kunstbahnhof Herrnhut 2002]. [Jörg Sperling ; Kito Lorenc]. Bautzen : Lusatia-Verl., 2002. 38 s. ISBN 978-3-929091-93-9.
  • CHĚŽKA, Jurij. Jurij Chěžka. 2., přehl. a rozš. nakład. Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 2002. 63 stran. Serbska poezija; 22. ISBN 3-7420-0102-7.
  • DUČMAN, Handrij. Handrij Dučman. Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 2003. 63 s. Serbska poezija; 49. ISBN 3-7420-1830-2.
  • Das Meer, die Insel, das Schiff : sorbische Dichtung von den Anfängen bis zur Gegenwart. Heidelberg : Wunderhorn, 2004. 327 s. ISBN 9783884232255.
  • Dźěćace hrónčka a źiśece gronka. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 2008. 62 s. ISBN 978-3-7420-2098-7.
  • ČERNÝ, Adolf, KALETA, Petr, ed. a LORENC, Kito, ed. Jan Rokyta (Adolf Černý). Budyšyn: Ludowe nakładnistwo Domowina, 2010. 63 s. Serbska poezija; 56. ISBN 978-3-7420-2162-5.
  • Meto Pernak pśebasnjenja. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 2011. 62 s. ISBN 978-3-7420-2193-9.
  • ŁUŠĆANSKI, Jurij. Čerwjeń brěškow : basnje ze 40 lět. Wudał Kito Lorenc. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 2011. 96 s. ISBN 978-3-7420-2195-3.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • Dichtung des 20. Jahrhunderts : Meine 24 sächsischen Dichter. Thomas Rosenlöcher, Kerstin hensel, Wolfgang Hilbig, Reiner Kunze, Wulf Kirsten, Volker Braun, Stephan Hermlin, Georg Maurer, Carlfriedrich Claus, Richard Pietraß Heiner Müller a další. Leipzig : Hoerwerk, 2008. 2 CD, booklet (38 s.). ISBN 9783861899358.
  • Versuch über uns : Gedichte = Pospyt wo nas. Ausgewählt und gesprochen von Michael Lorenz. Budyšin : Domowina-Verlag, 2015. 3 CD + booklet. ISBN 978-3-7420-2359-9.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Nový letopis: výbor. Překlad Josef Suchý a Josef Vlášek. Praha: Práce, 1972. 110 stran. Klín; svazek 8.
  • Písně ze Slepjan. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494.
  • Lužickým Srbům. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494.
  • Lužické Srbsko. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494.
  • Budyšín. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, přel. Zdenka Bergrová. 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494.
  • Basnje w zakach. Přel. Milan Hrabal. Plav, 2006, 2(6), s. 30-34. ISSN 1802-4734.
  • Slepjanske pěsnje = Slepjanské písně. Přel. Milan Hrabal. Literární noviny, 2006, 17(32), s. 11. ISSN 1210-0021.
  • Telefonát; Co jsou ta kamna. Přel. Milan Hrabal. Psí víno, 2007, 11(42), s. 6. ISSN 1801-0202.
  • In: Jazyk, jímž porozumíš větru: antologie lužickosrbské poezie. Přel. Milan Hrabal. Ed. Milan Hrabal. Vyd. 1. Praha: Protis, 2007. 223 s. Kvadra; sv. 5. ISBN 978-80-7386-019-6.
  • Eksistuje druha rěč = Existuje jiný jazyk. Přel. Radek Čermák. Česko-lužický věstník, 2008, 18(3), s. 15. ISSN 1212-0790.
  • Nepřipravenost. Přel. Josef Vlášek. Česko-lužický věstník, 2010, 20(7-8), s. 49. ISSN 1212-0790.
  • Básně. Přel. Milan Hrabal. Světlik: svět libereckých knihoven, 2017, 4, s. 38-39. ISSN 1214-2751.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ULBRECHTOVÁ, Helena. Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 296 s. (Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154). ISBN 978-80-246-1408-3. Kapitola Kito Lorenc a jeho „básnické bydlení“, s. 229–230. 
  2. LORENC, Kito. Basnje w zakach. Překlad Milan Hrabal. Plav. 2006, roč. 2, čís. 6, s. 30–34. ISSN 1802-4734. 
  3. KOSCHMAL, Walter. Der Dichter - Kito Lorenc - dazwischen. 1. vyd. Bautzen: Domowina-Verlag, 2018. 239 s. ISBN 978-3-7420-2497-8. Kapitola Biographisches?, s. 11–13. (německy) 
  4. a b NOVOSAD, Lukáš. Existuje jiná řeč. Literární noviny. 8. 2006, roč. 17, čís. 32, s. 10–11. Dostupné online. ISSN 1210-0021. 
  5. ULBRECHTOVÁ, Helena. Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 296 s. (Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154). ISBN 978-80-246-1408-3. Kapitola Lorencova první básnická sbírka, s. 230–234. 
  6. ULBRECHTOVÁ, Helena. Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 296 s. (Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154). ISBN 978-80-246-1408-3. Kapitola Archetyp krajiny jako „země slov“, s. 234–243. 
  7. ULBRECHTOVÁ, Helena. Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 296 s. (Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154). ISBN 978-80-246-1408-3. Kapitola 80. léta – básnický jazyk jako předmět hry, s. 243–246. 
  8. ULBRECHTOVÁ, Helena. Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 296 s. (Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154). ISBN 978-80-246-1408-3. Kapitola Poetika absolutního slova, s. 246–249. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARÁK, Ivo. Bůh píše přímo křivými čarami (Josef Suchý a literatura Lužických Srbů). Religious and Sacred Poetry: An International Quarterly of Religion, Culture and Education. 2014, roč. 8, čís. 4, s. 113–147. Dostupné online. ISSN 2299–9922. 
  • HRABAL, Milan. Vzpomínka na Kita Lorence. Česko-lužický věstník. 2017, roč. 27, čís. 10, s. 75–76. Dostupné online. ISSN 1212-0790. 
  • KOSCHMAL, Walter. Der Dichter - Kito Lorenc - dazwischen. 1. vyd. Bautzen: Domowina-Verlag, 2018. 239 s. ISBN 978-3-7420-2497-8. (německy) 
  • NOVOSAD, Lukáš. [V neděli 24. září ve věku 79 let zemřel po dlouhé nemoci básník a dramatik Kito Lorenc]. Česko-lužický věstník. 2017, roč. 27, čís. 10, s. 69. Dostupné online. ISSN 1212-0790. 
  • ŠĚN, Franc. Kito Lorenc: Personalna bibliografija = Personalbibliographie. 1. vyd. Bautzen: Sorbisches Institut, 2018. 164 s. (Kleine Reihe des Sorbischen Instituts = Mały rjad Serbskeho instituta ; 28). ISBN 978-3-9816961-5-8. (hornolužickosrbsky) 
  • ULBRECHTOVÁ, Helena. Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 296 s. (Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154). ISBN 978-80-246-1408-3. Kapitola Kito Lorenc a jeho „básnické bydlení“, s. 229–249. 
  • VLÁŠEK, Josef. Slovanské studie : sborník. In: Mladá vlna v lužické literatuře : kapitolka ze živé literární historie. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1979. (Spisy Univerzity J.E. Purkyně v Brně. Filozofická fakulta ; č. 218). Dostupné online. S. 117–128.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]