Kharak Singh
| Kharak Singh | |
|---|---|
| Mahárádža Paňdžábu Mahárádža Láhauru Sarkar-i-Wallah Sarkar Khalsadží | |
 Dobové vyobrazení | |
| Doba vlády | 27. červen 1839 – 8. říjen 1839 |
| Korunovace | 1. září 1839 |
| Náboženství | Sikhismus |
| Narození | 22. únor 1801 Láhaur, Sikhská říše |
| Úmrtí | 5. listopad 1840 Láhaur, Sikhská říše |
| Předchůdce | Randžít Singh |
| Nástupce | Nau Nihál Singh |
| Manželky | Čand Kaur Kanhaijá Bibi Chem Kaur Dhillon Kišan Kaur Samra Inder Kaur Bajwa |
| Potomci | Nau Nihál Singh |
| Dynastie | Sukerčakja |
| Otec | Randžít Singh |
| Matka | Datar Kaur |
| Příbuzní | Polorodí bratři Šér Singh, Dalíp Singh |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kharak Singh[1] (paňdžábsky ਖੜਕ ਸਿੰਘ) (22. února 1801 Láhaur – 5. listopadu 1840 Láhaur) byl druhý mahárádža Sikhské říše, který vládl roku 1839 od června do svého svržení a otravy v říjnu. Byl nástupcem a nejstarším synem prvního mahárádži a zakladatele Sikhské říše Randžíta Singha a jeho manželky Datar Kaur. Jeho nástupcem byl jeho jediný syn Nau Nihál Singh.[2]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Předkové
[editovat | editovat zdroj]Kharak Singh se narodil 22. února 1801 v Láhauru. Jeho otcem byl zakladatel Sikhské říše Randžíta Singh a matkou Datar Kaur.[2] Datar Kaur byla dcerou Ran Singha Nakaje, třetího vládce sikhského státu Nakaj Misl. Singh je příjmení po otci, Kharak (paňdžábsky ਖੜਕ) znamená „Mávající mečem“ a pochází od neporazitelného válečníka ze sikhského textu Dasam Granth (paňdžábsky ਦਸਮ ਗ੍ਰੰਥ). Podle Šér Singha[1] znal celý text Dasam Granth nazpaměť. Právě z důvodu Kharagova narození se jeho otec Randžít Singh prohlásil mahárádžou Paňdžábu.[3][4]
Manželky a děti
[editovat | editovat zdroj]Kharak Singh se oženil čtyřikrát. Poprvé se oženil roku 1812 ve svých jedenácti letech s tehdy desetiletou Čand Kaur[1], jejímž otcem byl Sandar Džajmal Singh, panovník Kanhaja Misl. Roku 1821 se jim narodil syn Nau Nihál Singh.[2]
Roku 1816 se oženil s dvanáctiletou Bibi Chem Kaur Dhillon, dcerou vládce Džátů Jodha Singha Kalalvaly.[5]
Jeho třetí manželkou byla Kišan Kaur Samra, dcera Čaudhary Rádži Singha z Amritsaru. Uzavřeli sňatek roku 1818 a byla jeho jedinou manželkou, která žila i po zániku Sikhské říše roku 1849. Pod britskou nadvládou žila v pevnosti v Láhauru a pobírala britskou penzi.[6] Poslední manželkou byla Inder Kaur Bajwa, se kterou se oženil roku 1816. Byla zavražděna při Kharakově svržení.[7]
Kharak Singh jako korunní princ
[editovat | editovat zdroj]Kharak Singh se od svých šesti let účastnil vojenských tažení. V roce 1811 byl pověřen velením oblasti Kanhaja a roku 1812 měl potrestat vzpurné lokální vládce jménem Bhimbara a Radžaurí. Roku 1812 obdržel v džagír Džammú. Od narození byl vnímán jediným dědicem Randžíta Singha. Sada Kaur však prosazovala svou dceru Mehtab Kaur, která byla manželkou Randžíta Singha. Aby ukončil následnické spory, Randžít Singh ho roku 1816 ustanovil korunním princem (titul tikka kanwár juvrádž).[8] Téhož roku zahájila Maj Nakajn jeho vojenskou přípravu trvající 18 měsíců, účastnila se s ním tažení do Multánu[9] a osobně řídila dodávky potravin a munice armádě.[10]
Roku 1818 se společně s Misr Diwan Čand účastnil tažení proti muslimskému nawábovi Multánu Muzaffaru Chánovi, místnímu správci z Durránské říše. Kharak Singh zvítězil v bitvě u Multánu a následně po úspěšném obléhání Multan dobyl. Roku 1819 zvítězil v bitvě u Šupijanu. Tyto události vedly k připojení Kašmíru k Sikhské říši.[11] Když sikhská armáda po bitvě vstoupila do Šrínagaru, princ Kharak Singh přislíbil osobní bezpečnost všech obyvatel a zakázal plenění dobytého města. V dobytém městě se tak zachovala vzkvétající textilní výroba.[10]
Roku 1839 získal od svého otce do přímé správy Kašmír.[12] Randžít Singh jmenoval těsně před svou smrtí Kharak Singha mahárádžou na radu svého rádce, který měl na starost zahraniční politiku, a učence Fakíra Azíz ud-Dína.[13]
Kharak Singh jako mahárádža
[editovat | editovat zdroj]Korunovace Kharaka Singha proběhla v Láhaurské pevnosti 1. září 1839.
Kharak Singh byl mecenášem umění a objednal si sanskrtský rukopis o astronomii Sarvasiddhantattvacudamani.[14] Kharak Singh byl považován za schopného na bitevním poli, ale ve srovnání se svým otcem za neschopného v diplomacii.[2][15] Po smrti matky na něj měl velký vliv jeho učitel Čet Singh Bajwa, který si z mahárádži udělal defacto svou loutku. To vedlo ke sporu s vrchním rádcem jménem Rádža Dhian Singh.[2]
Johann Martin Honigberger, rakouský lékař přítomný na Kharakově dvoře, popsal Kharakovu korunovaci za „černý den pro Paňdžáb“ a mahárádžu popsal jako „hlupáka“.[7] Doboví historici Alexandr Burnes a Henry Montgomery Lawrence uvedli, že Kharak Singh byl imbecil, avšak nikdy ho osobně nepotkali.[16][17] Burns jako první uvedl, že Kharak Singh byl imbecil, ale že byl zároveň dobrosrdečný a jako princ dobře spravoval svěřené oblasti.[11]
Claude Martin Wade, kt es pobýval v Láhauru 16 let, uvedl, že Kharak Singh měl mírnou a humánní povahu a že byl milován svými poddanými.[11] Prija Atwal a Sarbprit Singh uvedli, že Kharak Singh byl velmi politický schopný, ovládal řadu jazyků a vedl vojenská tažení a diplomatická jednání.[11][18]
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Po nástupu Kharaka Singha došlo k bojům o moc. U dvora se rozšířila fáma, že Kharak Singh chce prodat Sikhský stát Británii a rozpustit armádu. Bylo známo, že Rádža Dhian Singh odmítá vliv Kharakova učitele Četa Singha Bajwy.[7]
Dhian Singh vyhlásil sesazení Kháraka Singha 8. října 1839. Dne 9. října 1839 byl zavražděn Čet Singh Bajwa. Kharak Singh byl otráven bílým olovem a rtutí. Následně nemohl chodit a po 13 měsících od otravy zemřel 5. listopadu 1840. Oficiální verze hovoří o úmrtí na náhlou nemoc. Většina vlivných osob oficiální verzi nevěřila a všeobecně se tvrdilo, že za vraždou stál Dhian Singh. Kromě vraždy Kharaka Singha upálil jeho čtvrtou manželku Rani Inder Kaur.[7] Po smrti Kharaka Singha nastoupil jeho jediný syn Naul Nihál Singh.
Odkaz
[editovat | editovat zdroj]Je dochováno jeho haveli (palác) v Láhaurské pevnosti. Roku 2023 zde došlo k nálezu řady listin.[19]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kharak Singh na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Dostupné online. ISBN 8071064939. S. 550.
- ↑ a b c d e GREY, C. European Adventurers of Northern India, 1785 to 1849. [s.l.]: Asian Educational Services, 1996. (anglicky)
- ↑ VAHÍDUDDÍN, Fakír Sajíd. The Real Ranjit Singh. [s.l.]: Lion Art Press, 1965. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SINGH, Khušwant. Ranjit Singh. [s.l.]: Penguin Books India, 2009. Dostupné online. ISBN 9780143065432. (anglicky)
- ↑ Bibi Khem Kaur Dhillon [online]. The encyclopedia of Sikhism [cit. 2025-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-18. (anglicky)
- ↑ GRIFFIN, Lepel Henry. The Panjab Chiefs: Historical and Biographical Notices of the Principal Families in the Lahore and Rawalpindi Divisions of the Panjab. [s.l.]: [s.n.], 1890. Dostupné online. S. 392. (anglicky)
- ↑ a b c d DALRYMPLE, William; ANAND, Anita. Dictionary of Gems and Gemology. Berlín, Heidelberg: [s.n.], 2009. ISBN 9783540727958. Kapitola Koh-i-Noor Diamond, s. 500. (anglicky)
- ↑ Maharaja Kharak Singh, June 27, 1839-November 5, 1840: Select Records Preserved in the National Archives of India. [s.l.]: Oddělení Paňdžábských historických studijí, Paňdžábská univerzita, 1977. Dostupné online.
- ↑ SAPAN, Maini-Thompson. Book Review: The Hidden History of Female Agency in the Sikh Empire [online]. The Wire, 2020-10-31 [cit. 2025-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CHOPRA, GULSHAN LALL, Gulshan Lall. The Panjab as a sovereign state (1799-1839). [s.l.]: Uttar Chand Kapur & Sons, 1929. Dostupné online.
- ↑ a b c d ATWAL, Priya. Royals and Rebels: The Rise and Fall of the Sikh Empire. [s.l.]: Oxford University Press, 2021. Dostupné online. ISBN 9780197566947. (anglicky)
- ↑ NALWA, Vanit. Hari Singh Nalwa, "champion of the Khalsaji" (1791-1837). Nové Dillí: Manohar, 2009. (anglicky)
- ↑ DUGGAL, Kartar Singh. Maharaja Ranjit Singh, the Last to Lay Arms. 2001. vyd. [s.l.]: Abhinav Publications Dostupné online. ISBN 9788170174103. S. 57. (anglicky)
- ↑ MAINI-THOMPSON, Sapan. Book Review: The Hidden History of Female Agency in the Sikh Empire [online]. The Wire, 2021-09-12 [cit. 2025-11-02]. Dostupné online.
- ↑ SINGH BANSAL, Bobby. Remnants of the Sikh Empire: Historical Sikh Monuments in India & Pakistan. [s.l.]: Hay House, Inc, 2015. (anglicky)
- ↑ SHEIKH, Majid. HARKING BACK: Exquisite haveli with bloody tales of treachery [online]. Pákistán: Dawn, 2019-01-23 [cit. 2025-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SWAMY, M. R. Narayan. Palace Women, Princes in Sikh Empire [online]. Indie: South Asia Monitor, 2021-05-30 [cit. 2025-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SINGH, Sarbpreet. The Camel Merchant of Philadelphia: Stories from the Court of Maharaja Ranjit Singh. [s.l.]: Tranquebar by Westland Publications Private Limited, 2019. Dostupné online. ISBN 9789388689472. (anglicky)
- ↑ ATTA, Ayesha. 300-year-old documents found in Kharak Singh's Haveli [online]. Samaa, 2023-10-06 [cit. 2025-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kharak Singh na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Randžít Singh |
Sikhský mahárádža Kharak Singh 27. června 1839–8. října 1839 |
Nástupce: Naul Nihál Singh |