Kevin Anderson (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kevin Anderson
Kevin Anderson ve Wimbledonu 2017
Stát Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika
Datum narození 18. května 1986 (32 let)
Místo narození Johannesburg, JAR
Bydliště Gulf Stream, FL, Spojené státy
Johannesburg, JAR
Výška 203 cm
Váha 89 kg
Profesionál od 2007
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 13 143 481 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 315–217
Tituly 5 ATP, 3 challengery
Nejvyšší umístění 5. místo (16. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2013, 2014, 2015)
French Open 4. kolo (2013, 2014, 2017, 2018)
Wimbledon finále (2018)
US Open finále (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů 58–70
Tituly 1 ATP, 5 challengerů
Nejvyšší umístění 58. místo (17. listopadu 2014)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2013)
Wimbledon čtvrtfinále (2008)
US Open 2. kolo (2010)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2018103131. října 2018
Bekhend na vídeňském Erste Bank Open 2017, kde na úvod vypadl s kvalifikantem Guillermem Garcíou-Lópezem

Kevin Anderson (* 18. května 1986 Johannesburg) je jihoafrický profesionální tenista a finalista z US Open 2017Wimbledonu 2018. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour pět turnajů ve dvouhře a jeden turnaj ve čtyřhře. V rámci ATP Challenger Tour získal tři tituly ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 5. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2014 na 58. místě. Trénuje ho americký kouč Brad Stine.[2]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do finále newyorského US Open 2017, kde jej porazila světová jednička Rafael Nadal ze Španělska. Také z druhého finále ve Wimbledonu 2018 odešel poražen od Srba Novaka Djokoviće.

V jihoafrickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Finsku, v němž porazil Juho Paukku. Do dubna 2018 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 8–1 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po finálové účasti na Tennis Channel Open 2008 v Las Vegas, kde podlehl Samu Querreymu, se 10. března 2008 stal poprvé nejvýše postaveným Jihoafričanem v žebříčku ATP. Premiérovou trofej na okruhu ATP World Tour vybojoval z únorového SA Tennis Open 2011 v rodném Johannesburgu, když v boji o titul přehrál Inda Somdeva Devvarmana. Druhý titul získal na únorovém Delray Beach International Tennis Championships 2012 po závěrečné výhře nad Australanem Marinkem Matosevicem. V rozmezí dalších tří sezón následovala šňůra šesti finálových porážek, když postupně odešel poražen v Sydney, Casablance, Atlantě, Delray Beach, Acapulcu, Memphisu a také v londýnském Queen's Clubu nenašel recept na Brita Andyho Murrayho.

Až na březnovém Winston-Salem Open 2015 přerušil sérii finálových porážek a po vítězství nad Francouzem Pierrem-Huguesem Herbertem dobyl třetí trofej. Přestože vypadl s Gillesem Müllerem v úvodním kole tokijského Rakuten Japan Open Tennis Championships 2015, v následném vydání žebříčku ATP z 12. října 2015 byl poprvé klasifikován jako člen elitní světové desítky, kterou uzavíral 10. místem. Stal se tak prvním Jihoafričanem v nejlepší desítce tenistů po osmnácti letech.[4]

Čtvrtý titul z túry ATP přišel na premiérovém ročníku New York Open 2018, prvním turnaji v historii ATP hraném na černém povrchu. V boji o titul zdolal americkou turnajovou dvojku Sama Querreyho po třísetovém průběhu. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když mu 19. února 2018 patřila 9. příčka.[5]

Do prvního grandslamového finále postoupil na newyorském US Open 2017 po výhře nad dvanáctým nasazeným Španělem Pablem Carreñem Bustou. Z pozice turnajové osmadvacítky v něm nestačil na světovou jedničku Rafaela Nadala po hladkém třísetovém průběhu.[6][7]

Podruhé odešel jako poražený grandslamový finalista z Wimbledonu 2018, kde svedl pětisetové bitvy ve čtvrtfinále i semifinále. Mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil světovou dvojku, osminásobného šampiona turnaje a obhájce titulu Rogera Federera, přestože v žádném ze čtyř předchozích vzájemných utkání neuhrál ani jednu sadu a v průběhu utkání prohrával již 0–2 na sety.[8] Ve třetím setu pak odvrátil Švýcarovi mečbol a průběh otočil, s výsledným poměrem gamů 13–11 v pátém rozhodujícím dějství.[9] Vítězné semifinále proti Američanovi Johnu Isnerovi trvalo 6.36 hodin a pátá sada skončila vysokým poměrem 26–24. Po duelu Isner–Mahut z Wimbledonu 2010 tak představovalo druhý nejdelší wimbledonský zápas a třetí nejdelší v celé tenisové historii.[10] Přemožitele nalezl až ve finále, v němž podlehl dvacátému prvnímu hráči žebříčku Novaku Djokovićovi ve třech setech.[11][12][13] Do wimbledonského finále se probojoval jako první reprezentant Jihoafrické republiky, respektive Jihoafrické unie, od roku 1921, kdy do boje o titul postoupil Brian Norton (jihoafrický finalista z roku 1985 Kevin Curren reprezentoval Spojené státy).[14] Vytvořil také wimbledonský rekord v počtu odehraných gamů ve dvouhře během jednoho ročníku, když jich odehrál 349 a překonal Roddickův výkon 331 her z roku 2009.[15] Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové pětky, jíž uzavíral na 5. místě.[13]

V úvodním kole vídeňského Erste Bank Open 2018 odvrátil mečbol Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu a utkání vyhrál. Následně si připsal páté turnajové vítězství a první z kategorie ATP 500, když ve finále zdolal japonskou turnajovou pětku Keie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Bodový zisk mu zajistil debutový start na Turnaji mistrů jako prvnímu Jihoafričanovi po 23 letech, od účasti Wayna Ferreiry.[16]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Roku 2011 se oženil se svou spolužačkou, golfistkou Kelsey O'Nealovou a přestěhovali se do Delray Beach na Floridě; od té doby trvale žije ve Spojených státech.[17] Pro výuku tenisu provozuje od června 2016 webové stránky Realife Tennis a vede tenisové kursy.[18][19][20]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok Grand Slam povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2017 US Open tvrdý Španělsko Rafael Nadal 3–6, 3–6, 4–6
Finalista 2018 Wimbledon tráva Srbsko Novak Djoković 2–6, 2–6, 6−7(3−7)

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–2 D)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0 D)
ATP World Tour 500 (1–4 D; 1–2 Č)
ATP World Tour 250 (4–7 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 18 (5–13)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 9. března 2008 Las Vegas, Spojené státy tvrdý USA Sam Querrey 6–4, 3–6, 4–6
Vítěz 1. 6. února 2011 Johannesburg, Jihoafrická republika tvrdý Indie Somdev Devvarman 4–6, 6–3, 6–2
Vítěz 2. 4. března 2012 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Austrálie Marinko Matosevic 6–4, 7–6(7–2)
Finalista 2. 12. ledna 2013 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Bernard Tomic 3–6, 7–6(7–2), 3–6
Finalista 3. 14. dubna 2013 Casablanca, Maroko antuka Španělsko Tommy Robredo 6–7(6–8), 6–4, 3–6
Finalista 4. 29. července 2013 Atlanta, Spojené státy tvrdý USA John Isner 7–6(7–3), 6–7(2–7), 6–7(2–7)
Finalista 5. 23. února 2014 Delray Beach, Spojené státy (2) tvrdý Chorvatsko Marin Čilić 6–7(6–8), 7–6(9–7), 4–6
Finalista 6. 2. března 2014 Acapulco, Mexiko tvrdý Bulharsko Grigor Dimitrov 6–7(1–7), 6–3, 6–7(5–7)
Finalista 7. 15. února 2015 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) Japonsko Kei Nišikori 4–6, 4–6
Finalista 8. 21. června 2015 Londýn, Spojené království tráva Spojené království Andy Murray 3–6, 4–6
Vítěz 3. 29. srpna 2015 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert 6–4, 7–5
Finalista 9. 6. srpna 2017 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Německo Alexander Zverev 4–6, 4–6
Finalista 10. 10. září 2017 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Španělsko Rafael Nadal 3–6, 3–6, 4–6
Finalista 11. 6. ledna 2018 Puné, Indie tvrdý Francie Gilles Simon 6–7(4–7), 2–6
Vítěz 4. 18. února 2018 New York, Spojené státy tvrdý (h) USA Sam Querrey 4–6, 6–3, 7–6(7–1)
Finalista 12. 5. března 2018 Acapulco, Mexiko tvrdý Argentina Juan Martín del Potro 4–6, 4–6
Finalista 13. 15. července 2018 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Srbsko Novak Djoković 2–6, 2–6, 6−7(3−7)
Vítěz 5. 28. října 2018 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Japonsko Kei Nišikori 6–3, 7–6(7–3)

Čtyřhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 19. února 2012 San Jose, Spojené státy tvrdý (h) Německo Frank Moser Bahamy Mark Knowles
Belgie Xavier Malisse
4–6, 6–1, [5–10]
Finalista 2. 5. srpna 2012 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý USA Sam Querrey Filipíny Treat Conrad Huey
Spojené království Dominic Inglot
6–7(5–7), 7–6(9–7), [5–10]
Vítěz 1. 2. března 2014 Acapulco, Mexiko tvrdý Austrálie Matthew Ebden Španělsko Feliciano López
Bělorusko Max Mirnyj
6–3, 6–3
Finalista 3. 26. října 2014 Valencia, Španělsko tvrdý (h) Francie Jérémy Chardy Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 2–6

Tituly na ATP Challenger Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (3 D; 5 Č)

Dvouhra (3)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch poražený fináalista výsledek
1. 16. září 2007 USA New Orleans tvrdý USA Sam Warburg 6–4, 6–0
2. 16. listopadu 2008 USA Champaign tvrdý (h) USA Kevin Kim 6–3, 6–4
3. 10. května 2009 Itálie Sanremo antuka Slovinsko Blaž Kavčič 2–6, 6–2, 7–5

Čtyřhra (5)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení fináalisté výsledek
1. 16. září 2007 USA New Orleans tvrdý USA Ryler DeHeart USA Rajeev Ram
USA Bobby Reynolds
6–2, 6–3
2. 22. listopadu 2008 USA Knoxville tvrdý (h) Nový Zéland G.D. Jones USA Rajeev Ram
USA Bobby Reynolds
3–6, 6–0, [10–7]
3. 26. července 2009 USA Lexington tvrdý USA Ryler DeHeart Izrael Amir Hadad
Izrael Harel Levy
6–4, 4–6, [10–6]
4. 9. srpna 2009 Kanada Vancouver tvrdý Jihoafrická republika Rik de Voest Paraguay Ramon Delgado
USA Kaes Van't Hof
6–4, 6–4
5. 31. ledna 2010 USA Honolulu tvrdý USA Ryler DeHeart Jižní Korea Kyu-Tae Im
Rakousko Martin Slanar
3–6, 7–6(7–2), [15–13]

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 1175. 548. 513. 228. 106. 161. 61. 32. 37. 20. 16. 12. 67. 14.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 947. 1005. 527. 441. 156. 171. 259. 110. 91. 347. 58. 98. 286.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky) Kevin Anderson na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018103131. října 2018
  2. (anglicky) Kevin Anderson na stránkách ATP Tour, přístup: 2018103131. října 2018
  3. Kevin ANDERSON [online]. Davis Cup [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Kevin Anderson first SA tennis player in Top 10 in 18 years [online]. Times Live, 12-10-2015 [cit. 2015-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Premiéru na černém kurtu v New Yorku vyhrál Anderson [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-19 datum přístupu = 2018-02-19. Dostupné online. 
  6. ZABLOUDIL, Luboš. Nadal je potřetí vítězem US Open a má 16. grandslamový titul! [online]. Tenisportal.cz, 2017-09-11 [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. 
  7. Rafael Nadal wins men's US Open title over Kevin Anderson [online]. 11-09-2017 [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Andy Bull. Roger Federer stunned by Kevin Anderson in five-set Wimbledon thriller [online]. The Guardian, 2018-07-11 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Za rok tu chci být zase, prohlásil Federer po vyřazení z Wimbledonu [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-11 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  10. Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz,. Anderson po šesti a půl hodinách zdolal Isnera a je podruhé ve finále grandslamu [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-13 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  11. Novak Djokovic wins fourth Wimbledon by beating Kevin Anderson [online]. BBC Sport, 15-07-2018 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Novak Djokovic seals fourth Wimbledon title in final stroll over Kevin Anderson [online]. 15-07-2018 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Djokovič porazil Andersona a počtvrté dobyl Wimbledon [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-15 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  14. Anderson Wins 26-24 In Fifth Set, Reaches Wimbledon Final [online]. 13-07-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  15. The Fortnight 2018 in numbers [online]. Wimbledon, 2018-07-16 [cit. 2018-07-19]. Dostupné online. 
  16. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Anderson ve Vídní získal nejcennější titul a poprvé se kvalifikoval na Turnaj mistrů [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-28 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. 
  17. Rothenberg, Ben(27-08-2013)."A Best-Ranked Player for One Country Has Decided to Represent Another".The New York Times. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.nytimes.com/2013/08/28/sports/tennis/best-ranked-man-for-one-country-has-been-representing-another.html?_r=0. Retrieved 18-02-2015. 
  18. Realife Tennis [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Public - Your Web Disclosure Platform · [online]. [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Pulling Back the Curtain [online]. [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]