Kerblík třebule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKerblík třebule
alternativní popis obrázku chybí
Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodkerblík (Anthriscus)
Binomické jméno
Anthriscus cerefolium
Hoffm., 1814
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium) neboli třebule pravá je jednoletá rostlina z čeledi miříkovité (Apiaceae). Roste divoce, ale i v ČR se vzácně pěstuje a někdy zplaňuje, a to nejen v Evropě, ale i v severní Africe, východní Asii a v Americe.

Popis a pěstování[editovat | editovat zdroj]

Kerblík je jednoletá rostlina vysoká až 70 cm, příjemně vonící po anýzu. Jeho černé a lesklé plody vyséváme do volné půdy na polostinná místa; nesnáší vyprahlé lokality. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík totiž po odkvětu odumírá a zasychá. Listy kerblíku jsou velice jemným kořením, typickým především pro rafinovanou francouzskou kuchyni. Vzhledem k snadno prchavému arómatu, připomínající směs anýzu a petržele, přidáváme je k teplým pokrmům až v poslední fázi úpravy, a to nejlépe čerstvé. Můžeme ho také pěstovat v truhlíku za oknem.[1]

Původ a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Kavkazu a západní Asie a kořenili jím Římané už ve starověku, kteří ho během válečných výprav rozšířili do mnoha evropských zemí i na britské ostrovy. V České republice je zdomácnělým archeofytem. Vyskytuje se roztroušeně v teplých oblastech jižní Moravy, severozápadních Čech, okolí Prahy a též v jižních Čechách; vyrůstá na čerstvě vlhkých, živinami velmi dobře zásobených půdách převážně v synantropní vegetaci akátin, pasek, v listnatých lesních kulturách a jejich lemech a podobně.[2]

Použití a uchovávání[editovat | editovat zdroj]

Zásobu čerstvých listů na zimu uchováváme nejlépe v mrazničce, sušením ztrácí koření na kvalitě. Spolu s petrželí, pelyňkem kozalcem (estragonem) a pažitkou tvoří jemnou směs (francouzsky "fines herbes", německy "küchenkräuter"), používanou do omelet. Jinak jím kořeníme zeleniny, maso – především skopové, pečené kuře a grilované ryby. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kerblík třebule neboli třebule pravá, s. 50. 
  2. Anthriscus cerefolium – kerblík třebule • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]