Kavče žlutozobé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKavče žlutozobé
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď krkavcovití (Corvidae)
Rod kavče (Pyrrhocorax)
Binomické jméno
Pyrrhocorax graculus
Linnaeus, 1766
Rozšíření kavčete žlutozobého
Rozšíření kavčete žlutozobého
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus) je velký druh pěvce z čeledi krkavcovitých. Je jednobarevně černé s červenýma nohama a žlutým zobákem. Vyskytuje se ve vyšších polohách pohoří od severní Afriky přes Evropu po Asii.[2]. Má charakteristický vzhled i hlas.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Délka 36–39 cm, rozpětí 65–74 cm, hmotnost 170–250 g. Je velikosti holuba, ve vzhledu samce a samice není rozdíl. Dospělí ptáci jsou jednolitě leskle černí, mají červené nohy a žlutý, mírně prohnutý zobák, který je kratší než hlava. Mladí ptáci jsou matově černí (dle Dungela a Hudce hnědší), nohy a zobák mají nahnědlé. Kavče žlutozobé létá lehce, obratně, s četnými letovými obraty. Po zemi pobíhá i poskakuje.
Hlas je kovově znějící „širrik“, „skri“ a krátké „čjup“ („čyp“), vábení zní dle Černého jasně řinčivě „byrrrb“. Ozývá se také popěvky podobnými kosímu pohvizdování.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pohoří severozápadní Afriky, jižní Evropy a Přední Asie a dál po severní Indii a jižní Čínu. Stálý druh, v zimě sestupuje k úpatí hor, jednotliví ptáci se mohou zatoulat i značně daleko. Z Karpat spolehlivé údaje o hnízdění neexistují, populace v Alpách se zvětšují. Ve střední Evropě se vyskytuje jednotlivě, na hnízdišti zpravidla v menším nebo větším hejnu. Velmi zřídka zaletuje z Alp během celého roku (od počátku 20. století existuje pět záznamů o pozorování jednotlivých kusů v ČR.[3])

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Obývá skalní útesy a travnaté svahy v alpínském stupni velehor až ke hranici trvalého sněhu. V zimě sestupuje do nižších poloh. Hnízdí pospolitě v menších koloniích do 20 párů, běžné je i hnízdění jednotlivých párů. Hnízda si staví na skalních útesech, ve štěrbinách skalních stěn. Hnízdo ze stébel a klacků je vystláno peřím a chlupy. Hnízdí 1× ročně, od druhé dekády dubna do května snáší 3–6 bělavých, mohutně hnědě skvrnitých vajec. Zda sedí výhradně samice, nebo ji samec střídá, není známo přesně. Po 18–21 dnech se líhnou mláďata, jež krmí oba rodiče. Mladí opouštějí hnízdo ve stáří 31–38 dní a drží se s rodiči. Později se rodiny sdružují do hejn, ve kterých přežívají zimu. V zimě se vyskytují i poblíž lidských obydlí. Nejvyšší známý věk je přes 11 let.

Potrava je v jarním a letním období převážně živočišná, na podzim a v zimě rostlinná. Živočišnou potravu tvoří červi, pavouci, nejrůznější hmyz, měkkýši, ještěrky, drobní hlodavci a příležitostně vejce a mláďata ptáků. Rostlinnou potravu tvoří různá semena a bobule, ptáci se přiživují i v okolí lidských sídel.

Kavče žlutozobé

Další názvy[editovat | editovat zdroj]

  • kavče podhorní
  • kavče žvatlavé

Druhová jména Pyrrhocorax graculus (dnes kavče žlutozobé) a Pyrrhocorax pyrrhocorax (dnes kavče červenozobé) byla v 19. století používána často opačně než dnes.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-12]
  2. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
  3. Pozorování kavčete žlutozobého v ČR na stránkách FK ČSO
  4. MLÍKOVSKÝ, Jiří. Úvod do historické ornitologie. Sylvia. 2009, 45, s. 43. Přístupné také z: http://www.cso.cz/index.php?ID=1883

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980, s. 244–245. Edice Barevný průvodce Artie.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 216–[217]. ISBN 80-200-0927-2.
  • HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Svazek 24, Ptáci – Aves. Díl III/2. Praha: Academia, 1983. S. 709–1234.
  • MLÍKOVSKÝ, Jiří. Úvod do historické ornitologie. Sylvia. 2009, 45, s. 39–50. Přístupné také z: http://www.cso.cz/index.php?ID=1883
  • POŘÍZ, Jindřich. Kavče žlutozobé, Pyrrhocorax graculus (Linnaeus, 1766). In: BioLib [online]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8981/

Video[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]