Kauza rodiny Michalákových

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kauza rodiny Michalákových je označení pro mediální a politickou kauzu, která vypukla v Česku v roce 2014. Týká se Denise a Davida Michalákových, kteří byli v květnu 2011 v Norsku odebráni rodičům Michalákovým sociální službou Barnevernet z důvodu podezření ze zneužívání, zanedbávání a týrání,[1] přestože policejní vyšetřování podezření nepotvrdilo, zůstaly obě děti od roku 2012 v pěstounské péči.[2]

Matka Eva Michaláková v rámci boje za vrácení dětí aktivizovala českou veřejnost, byly sepsány petice a případ se dostal až na nejvyšší politickou a diplomatickou úroveň – v případu slíbil intervenovat prezident Miloš Zeman, řešil se v parlamentu ČR a Česko si s Norskem vyměnilo několik diplomatických nót.[3] Medializaci případu Evou Michalákovou označily norské úřady za jeden z důvodů, proč syny nesvěřit do její péče.[4][5]

Do řešení případu se na straně matky zapojili europoslanci Petr Mach a Tomáš Zdechovský, poslankyně Jitka Chalánková, právníci Pavel Hasenkopf a Dora Boková.[6] Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové není důležité, kde děti žijí, a byla by pro to, aby zůstaly v Norsku.[7]

Podle tvrzení norského aktivisty Rune Fardala, kritika Barnevernetu,[8] byly v případu podezření pouze u manžela Evy Michalákové, s dětmi a s Evou Michalákovou žádný problém nebyl, ovšem ani po rozvodu si nemohla děti ponechat.[9] Podle něj se z případu stala politická kauza, protože kdyby v něm norské úřady přiznaly pochybení, ztratily by před světem tvář.[9]

Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který byl obeznámený se spisy norských soudů, které případ řešily, v roce 2015 uvedl, že poměry v rodině Michalákových byly takové, že by možná k odebrání sáhly i české úřady.[10]

Evropský soud pro lidská práva, ke kterému Michaláková v roce 2017 podala stížnost, že norské úřady porušily její právo na soukromý a rodinný život, 20. ledna 2022 nepravomocně její stížnost zamítl s tím, že zásah norské sociální služby byl kvůli obvinění nezbytný.[2][1]

Historie případu[editovat | editovat zdroj]

Pohotovostní a hodnotící ústav služby péče o děti Barnevernet v Oslu

Vývoj kauzy v letech 2003–2011[editovat | editovat zdroj]

Matka do Norska přijela v roce 2003. V roce 2005 se tam vdala za českého občana Josefa Michaláka, který v Norsku dlouhodobě žil. V roce 2005 se jim narodil syn Denis, v roce 2008 syn David.[11]

V březnu 2011 se obrátili pracovníci norské mateřské školy, kterou tehdy pětiletý Denis a dvouletý David navštěvovali, na Barnevernet.[12] Školka mu popsala některé projevy chlapců s tím, že má podezření na jejich bití a sexuální zneužívání. Úřady se poté rozhodly děti po měsíci a půl od oznámení rodině odebrat a umístit je do pěstounské rodiny s tím, že existuje důvodné podezření, že děti byly vystaveny psychickému a fyzickému násilí.[12]

V květnu 2011 byla podána dvě trestní oznámení, která začala prověřovat policie. Obě byla v roce 2013 odložena, aniž by policisté někoho obvinili. Norské úřady zpočátku umožnily Michalákové děti navštěvovat každý týden. Poté je ale rozdělily do dvou pěstounských rodin a postupně styk matky s dětmi omezovaly s tím, že má na syny negativní vliv. Eva Michaláková oba své syny viděla naposledy v březnu 2014.

Vývoj kauzy (2015–2016)[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2015 se Eva Michaláková od Barnevernetu dozvěděla o návrhu, aby se schůzky na přání staršího syna zkrátily na 15 minut. Při schůzce v březnu 2015 se matka setkala pouze s mladším synem, setkání proběhlo pod dohledem pěstounů a za bezpečnostních opatření.[13]

Kvůli veřejnému dění v českých médiích, odmítnutí vydání pasů Evou Michalákovou a odmítnutí spolupráce s úřady požadoval Barnevernet zrušení kontaktu Michalákové s mladším synem a zbavení rodičovských práv k oběma dětem, a to i přesto, že při jednání v Oslu byla česká strana ujištěna, že medializace případu nebude Michalákové na škodu.[14] Podle Barnevernetu kromě údajného násilí v rodině včetně nepotvrzeného sexuálního zneužívání, škodilo dětem také to, že matka se domáhala svých rodičovských práv tím, že zveřejňovala citlivé informace o psychickém a fyzickém stavu svých dětí. Zatímco otec, který o děti nebojuje a styku s dětmi se nedomáhá, využívá svých práv ku prospěchu dětí. Matka vysvětlovala medializaci případů tím, že po třech letech sporu už neviděla jinou možnost.[15]

Na začátku června roku 2015 se český prezident Miloš Zeman písemně obrátil na norského krále Haralda V. s výzvou k rychlému vyřešení celé kauzy. Ve svém dopisu zdůraznil, že tato kauza může mít dlouhodobě za následek narušení česko-norských vztahů a negativní vnímání Norska českou veřejností.[16]

Zbavení rodičovské zodpovědnosti[editovat | editovat zdroj]

V září 2015 norské úřady zamítly návrat bratrů do péče Evy Michalákové, zbavili Michalákovou rodičovské zodpovědnosti za oba bratry i práva na styk či jiný druh kontaktu se synem Denisem. Otce Josefa zbavili rodičovské zodpovědnosti za syna Davida a práva na styk se synem Denisem. Úřady také souhlasily s adopcí syna Davida jeho pěstouny. Jako hlavní důvod uvedly silný vztah bratrů k jejich pěstounům a naopak slabý vztah bratrů k biologickým rodičům.[4][17]

Otec bratrů Josef, bývalý manžel Evy Michalákové, v květnu 2016 uvedl, že se stýká se synem Denisem. Také uvedl, že syny na rozdíl od Evy Michalákové nikdy nebil. S adopcí syna Davida také nesouhlasil.[18]

Na začátku prosince roku 2016 byla Eva Michaláková pravomocným rozhodnutím norského soudu definitivně zbavena rodičovských práv k oběma svým dětem.[19][20] Soud však nepovolil adopci syna Davida.[5]

Zdůvodnění soudu ve věci zbavení rodičovských práv[editovat | editovat zdroj]

Soud rozhodnutí o zbavení rodičovských práv zdůvodnil mimo jiné tím, že starší ze synů učitelce ve školce a později i pěstounce popisoval případy sexuální násilí, ke kterému mělo docházet ze strany nejprve jednoho, později údajně obou rodičů. Sám soud však konstatoval, že tyto případy nelze s určitostí potvrdit, neboť dítě se svěřilo pouze učitelce a pěstounce, a nikoliv policii. Chlapec dále vypověděl, že otec jeho i matku bil.[21] To že byl chlapec obětí fyzického násilí dokazují například fotografie, které soudu podle serveru Forum24 poskytla mateřská škola, na kterých je starší chlapec viditelně zbit.[22] Otec prohlašuje, že děti nikdy nebil.[23] Fyzického násilí se na chlapci měla podle jeho vlastní výpovědi dopouštět též matka, i ona to však odmítla[24] s tím, že své syny pouze „občas plácla“, modřiny však nebyly od ní ani od otce, ale údajně vznikly tím, že se kluci někdy poprali.[25] Odmítla též obvinění ze sexuálního násilí. Podle matky měli oba chlapci v dané době zánět předkožky, který bylo třeba léčit.[25]

Podle rozsudku soudu byla u obou dětí též nalezena krev ve stolici.[24] Jeden z chlapců měl pak rozšířený konečník,[24] přičemž jednou z potenciálních příčin mohlo být znásilnění. Matka Eva Michaláková však tuto interpretaci odmítla a krev ve stolici vysvětlila zažívací chorobou.[21] Oba chlapci navíc byli zanedbaní, starší syn v období před odebráním rodině podle materiálů soudu viditělně zhubl, projevoval známky apatie, bál se otce a objevily se u něho noční můry.[24]

Vývoj kauzy 2017 - 2019[editovat | editovat zdroj]

V polovině roku 2017 Eva Michaláková podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.[26] V roce 2019 postoupila její žádost do další fáze vyjednávání, kdy soud 17. června vyzval norskou vládu, aby se ke stížnosti vyjádřila.[26] Kromě stížnosti Evy Michalákové bylo norské vládě předloženo ještě 16 dalších stížností týkající se odebírání dětí Barnevernem.[26] Pokud by Evropský soud povolil intervence, byla česká vláda připravena ve všech případech intervenovat.[26]

V září 2019 se před velký senát Evropského soudu o 17 soudcích dostal podobný případ, kdy v roce 2008 Barnevern odebral Norské matce syna a zbavil ji rodičovských práv, ve kterém česká strana figurovala jako tzv. třetí strana a dávala k němu vyjádření právě kvůli případu Evy Michalákové.[27] Podle verdiktu soudu Norové porušili právo na soukromý a rodinný život a rozhodli na základě „omezených důkazů“.[27] Rozsudek je pro Evu Michalákovou přelomový v tom smyslu, že významně předurčil, jakým směrem se bude ubírat řízení v dalších 16 případech oznámených Norsku, včetně případu Evy Michalákové.[27]

Kritika norských úřadů[editovat | editovat zdroj]

Podle advokátky Dory Bokové, která zastupuje Evu Michalákovou,[28] je postup Barnevernetu promyšlený a jeho účelem je omezit kontakt s rodinou, posílit vztah s pěstouny s cílem, aby pěstouni rodinu nahradili a tím bylo pěstounům umožněno s dětmi neomezeně manipulovat.[29] Podle příznivců Evy Michalákové vyšly najevo skutečnosti, že proces odebrání dětí byl veden v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, a chtějí požádat premiéra Bohuslava Sobotku o diplomatickou ochranu pro Evu Michalákovou.[29] Poslankyně Jitka Chalánková z TOP 09 je přesvědčena, že udání ze školky je vykonstruované.[30]

Reakce českých politiků[editovat | editovat zdroj]

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek o rozhodnutí komise prohlásil: „Rozhodnutí o dětech je nehorázné“, a kvůli nesouhlasu s rozhodnutím chystá nótu norské vládě.[31] Podle Zaorálka byl porušen slib norské strany, že při rozhodování o tomto případu bude respektován zájem biologické matky o své syny. Podle Bohuslava Sobotky je rozhodnutí v rozporu s informacemi, které v předcházejích měsících poskytovala norská strana straně české. Česká vláda je připravena Michalákové pomoci s odvoláním v rámci norského právního systému a s podporou při podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.[31]

Europoslanec Tomáš Zdechovský navrhl vyhoštění norské velvyslankyně,[31] o kterém prezident Miloš Zeman prohlásil, že to není špatný nápad, ale později tento výrok označil za nadsázku a doporučil Michalákové obrátit se na Evropský soud pro lidská práva s tím, že kromě Michalákové by se na tento soud měl obrátit i český stát.[32]

Vývoj kauzy od 2020[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2020 Okresní soud v Hodoníně formálně přiřknul péči o oba syny matce, přestože pobývají na soudu neznámých místech v Norsku a informace o nich jsou drženy v tajnosti i pro český stát. Rozsudkem z 20. ledna 2022 Evropský soud pro lidská práva neshledal v tomto případu porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.[33] Podle zmocněnkyně Evy Michalákové se zvažuje podání odvolání k Velkému senátu štrasburského soudu. Starší syn Denis bude k roku 2023 plnoletý, ovšem česká strana o něm již roky od Barnevernetu nemá žádné informace.[34]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TELEVIZE, Česká. Michaláková u soudu ve Štrasburku neuspěla, Norsko podle něj její práva neporušilo. ČT24 [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Kauza Barnevernet: Michaláková u soudu neuspěla - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. 
  3. Česko chystá další nótu Norsku, chce upřesnění podmínek spolupráce. iDNES.cz [online]. 2015-01-22 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  4. a b Proč vám nevrátíme syny? Už si u pěstounů zvykli, vzkázal norský úřad Michalákové | Domov. Lidovky.cz [online]. 2015-10-13 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Děti k vám nechtějí, cítila jste se jen ublížená, vzkázal soud Michalákové | Domov. Lidovky.cz [online]. 2016-07-11 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  6. PŘEHLEDNĚ: Kauza českých dětí v Norsku v otázkách a odpovědích
  7. Kauza dne. Bratři by v Norsku mohli zůstat. Metro Praha. Březen 2015, čís. 60, s. 5. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  8. FÆRSETH, Asle Hansen Torgeir P. Krokfjord John. Rune (58) har jobbet mot barnevernet i over ti år:- Det er fem til seks hovedmiljøer iNorge. Vi møtes ganske ofte. Dagbladet.no [online]. 2017-04-28 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (norsky) 
  9. a b FEREBAUER, Václav. Odebrání je to nejhorší, co může dětem Barnevern udělat, říká norský kritik. idnes.cz [online]. 28. května 2017 19:17, aktualizováno 29. května 10:03. Dostupné online. 
  10. Kapitán: Michalákovým by děti odebrali možná i v Česku. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  11. ČTK. Norský soud nechal bratry Michalákovy u pěstounů, matka se odvolá. www.denik.cz. 2016-07-01. Dostupné online [cit. 2019-02-05]. (česky) 
  12. a b PŘEHLEDNĚ: Kauza českých dětí v Norsku v otázkách a odpovědích. iDNES.cz [online]. 2015-01-23. Dostupné online. 
  13. VÁLKOVÁ, Hana. Právníci Michalákové se ohradili proti formě schůzky v Norsku. idnes.cz [online]. 30. března 2015 16:14. Dostupné online. 
  14. Norsko trvá na zrušení kontaktu dětí Michalákových s rodinou. idnes.cz [online]. 20. května 2015 11:25, aktualizováno 14:40. Dostupné online. 
  15. MAZANCOVÁ, Hana. Proč chtějí Michalákové odebrat syny? Případ zveřejnila, na dětech jí nezáleží, tvrdí úřad. lidovky.cz [online]. 2. června 2015 6:00. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  16. ČTK. Zeman požádal norského krále o pomoc v kauze Michalákových. Aktuálně.cz. 2015-06-09. Dostupné online. 
  17. Norové vysvětlili, proč už Michaláková neuvidí své syny. forum24.cz [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  18. Otec synů Michalákových promluvil. Prý se vídá se synem a nikdy děti nebil. ČT24 [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  19. Norský soud smetl odvolání Michalákové, vůbec ho neřešil. Novinky.cz. 2016-12-01. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. (česky) 
  20. Norská společnost je nemocná, právníci Michalákové chtějí spor dohnat do Štrasburku. Novinky.cz. 2016-12-01. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. (česky) 
  21. a b ČÁPOVÁ, Hana. České děti nedáme. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. 
  22. Norská kauza: Fotografie, které dokládají nenormální poměry. www.forum24.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (česky) 
  23. Otec synů Michalákových promluvil. Prý se vídá se synem a nikdy děti nebil. ČT24 [online]. Dostupné online. 
  24. a b c d Monika Le Fay: Znám norské rozsudky. Hrozné čtení…. www.forum24.cz [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. (česky) 
  25. a b Vraťte naše děti. Reflex.cz [online]. Dostupné online. 
  26. a b c d ČEMUSOVÁ, Tereza. Kauza Michaláková postoupila do další fáze. Evropský soud pro lidská práva chce po Norech vyjádření. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, Praha/Štrasburk 6:00 7. září 2019. Dostupné online. 
  27. a b c ČEMUSOVÁ, Tereza. Přelomový rozsudek pro kauzu Michalákové. Norové ve Štrasburku prohráli soud o adopci odebraného chlapce. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, Štrasburk 12:16 10. září 2019. Dostupné online. 
  28. Michaláková podala stížnost na Norsko k soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  29. a b FEREBAUER, Václav. Norové poslali syna Michalákové k adopci, druhého nesmí vídat. idnes.cz [online]. 6. října 2015 11:06, aktualizováno 11:18. Dostupné online. 
  30. Norský systém zpochybňuji, jde o dobře promazané soukolí, míní Jitka Chalánková. Radiožurnál [online]. 2015-01-22 [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. (česky) 
  31. a b c KOPECKÝ, Josef; FEREBAUER, Václav. Nehorázné rozhodnutí, zlobí se vláda. Chystá nótu Norům kvůli dětem. idnes.cz [online]. 6. října 2015 12:21, aktualizováno 17:26. Dostupné online. 
  32. FEREBAUER, Václav. Mohli bychom kvůli Michalákovým stáhnout velvyslance, řekl Zeman. idnes.cz [online]. 6. října 2015 13:58, aktualizováno 17:43. Dostupné online. 
  33. Case of E.M. and others v. Norway [online]. European Court of Human Rights, 2022-01-20. [%22001-215176%22} Dostupné online]. 
  34. Odvoláme se, říká k rozsudku osobní zmocněnkyně Michalákové. Seznam Zprávy [online]. 2022-01-20. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]