Katedrální bazilika svatého Justina Mučedníka (italsky: Basilica cattedrale di San Giusto Martire) je hlavním katolickým kostelem v italském městě Terst na Istrijském poloostrově. Stojí na vrcholu stejnojmenného kopce a je sídelním chrámem biskupa terstského. V roce 1899 byla povýšena papežem Lvem XIII. na basiliku minor. Od roku 1940 je italskou národní kulturní památkou.
V 5. století zde byla postavena jednoduchá raně křesťanská bazilika. Měla mozaikovou podlahu, jejíž fragmenty jsou dodnes k vidění v podlaze hlavní lodi katedrály. V 6. století byla rozšířena biskupem Frugiferem. V 9.–11. století na jejím místě vyrostly dvě nové baziliky: jedna zasvěcená Panně Marii, druhá sv. Justinovi Mučedníku, patronu města.
Mezi lety 1302 a 1320, za episkopátu biskupa Rodolfa di Pedrazzana, došlo ke spojení obou bazilik v jeden celek. Byly zbořeny přilehlé lodě obou kostelů a nahrazeny velkou, pětilodní katedrálou s hlavní lodí ve tvaru lodního kýlu a novým chórem. Vznikla jednoduchá asymetrická fasáda z pískovce s monumentální růžicí z kararského mramoru.
V roce 1343 byla dokončena zvonice, která využívá základy římských propylejí. V roce 1385 pak biskup Enrico de Wildenstein posvětil hlavní oltář nové katedrály.
Fasáda je asymetrická, zakončená trojúhelníkovým štítem a dominuje jí gotická rozeta z bílého kararského mramoru, vzniklá koncem 14. století. Portál zahrnuje i části římských náhrobků, například portréty šesti členů rodiny Barbi. Busta otrokyně Tullie byla doplněna o svatozář a terstskou alabardu a transformována do podoby sv. Sergia, sekundárního patrona města.
Nad portálem je umístěna nika, v níž kdysi stávala dřevěná socha sv. Jana Křtitele (dnes na hradě San Giusto). Kromě toho zde nalezneme bronzové busty významných terstských biskupů: Eneáše Sylvia Piccolominiho (pozdějšího papeže Pia II.), humanisty Andrey Rapicia, Rinalda Scarlicchia (objevitele ostatků sv. Justa) a nově i Antonia Santina.
Zvonice pochází ze 14. století a je postavena na římských základech. Ve svém průčelí má římský římsový pás z propylejí a v gotické edikule je umístěna socha sv. Justina držícího model města a palmovou ratolest. Na jejím vrcholu se dříve nacházel hřebenovitý nástavec a železná alabarda (kopí) sv. Sergia, symboly města. Po úderu blesku roku 1421 byly sejmuty a dnes jsou uloženy v hradní expozici.
Zvonice nese pět zvonů laděných v G dur:
nejmenší z roku 1467 od mistra Giorgio da Lubiana
tři střední z roku 1953 od Lucio Broiliho (zdobené reliéfy Carla Sbisà)
Hlavní loď má dřevěný strop tvarovaný jako trup lodi. V apsidách se nacházejí jedny z nejkrásnějších byzantskýchmozaik v Itálii:
Apsida Panny Marie (z bývalé baziliky Santa Maria) zobrazuje Bohorodičku s Ježíškem, obklopenou archanděly, a pod ní řadu apoštolů, jak je známe ze školy baziliky sv. Marka v Benátkách (konec 11. století).
Za barokní mříží se ukrývá pokladnice obsahující řadu relikviářů a liturgických předmětů, přestože byla v roce 1984 vykradena. Nejvýznamnější relikvií je špička hrotu alabardy sv. Sergia.
Na kůru se nachází varhany Mascioni opus 345, postavené roku 1922, restaurované v 70. letech. Mají tři manuály a pedál, elektrické ovládání a původní neoklasicistní skříň rámující růžici.
Itálie
multimediální obsah na Commons_03.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu katedrála svatého Justa v Terstu na Wikimedia Commons