Kateřina Bursíková Jacques

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
PhDr. Kateřina Bursíková Jacques
Kateřina Jacques na demonstraci k uctění 17. listopadu 1989 v Praze (2008)

1. předsedkyně
Poslaneckého klubu Strany zelených
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 16. června 2008
Předchůdce poslanecký klub vznikl
Nástupce Přemysl Rabas

Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
3. června 2006 – 3. června 2010

2. místopředsedkyně Strany zelených
Ve funkci:
6. září 2008 – 5. prosince 2009
Nástupce Martina Pokorná
Stranická příslušnost
Členství SZ (2005–2013)
LES (od 2014)

Narození 2. června 1971 (47 let)
Mělník
Československo Československo
Choť Martin Bursík (od 2015)
Děti Nina Jacques (* 1994)
Sebastian Jacques (* 1995)
Noemi (* 2009)
Příbuzní Jan Roth (dědeček)
Monika Mac Donagh Pajerová (sestra)
Oskar Pajer (bratr)
Emma Smetana (neteř)
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Commons Kategorie Kateřina Jacques
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kateřina Bursíková Jacques, rozená Pajerová, (* 2. června 1971 Mělník) je česká politička ve Straně LES a státní úřednice.

Byla členkou Strany zelených. Od voleb v červnu 2006 byla po čtyři roky poslankyní za volební kraj Praha a do vypuknutí sporů ve straně také první předsedkyní jejího poslaneckého klubu. Od dubna 2009 vykonávala post předsedkyně sněmovního Výboru pro evropské záležitosti. V letech 20082010 zastávala funkci místopředsedkyně strany. Od roku 2014 je členkou správní rady MOST, o. p. s., které na dotacích obdrželo 5,08 mil.Kč.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodným jménem je Pajerová; její otec je fotograf Ota Pajer (bratr fotografa Alana Pajera), její matka Olga Sozanská, dlouholetá předsedkyně Národního dobrovolnického centra Hestia (nyní statutární zástupce občanského sdružení Hestia), její starší sestra je diplomatka a politická aktivistka Monika Mac Donagh Pajerová. Její dědeček byl kameraman Jan Roth.

Po maturitě v roce 1990 odjela do Německa, kde pracovala jako au pair a v letech 1993–4 studovala na Svobodné univerzitě Berlín. Tam poznala svého francouzského manžela, germanistu Christiana Jacquese, který od podzimu 2005 učil na univerzitě francouzského zámořského departementu Réunion. V letech 19971998 s ním žila ve Štrasburku, kde byla na studijním pobytu. Jistou dobu používala příjmení Jacques-Pajerová, po změně matričního zákona přijala manželovo nepřechýlené příjmení. Mají dvě děti, Ninu (* 1994) a Sebastiana Maxmiliana (* 1995), který je hercem a zpívá v kapele I Love You Honey Bunny. V roce 2007 se rozvedli. Od roku 2007 je partnerkou bývalého vicepremiéra Vlády ČR a bývalého předsedy Strany zelených Martina Bursíka[2], kterému 19. října 2009 ráno porodila dceru Noemi. Dne 20. 6. 2015 uzavřela s Martinem Bursíkem sňatek a změnila příjmení na Bursíková Jacques.[3][4]

Studijní aktivity[editovat | editovat zdroj]

V letech 19952002 vystudovala na FF UK dvouobor politologiepřekladatelství a tlumočnictví: němčina.

V roce 2001 kritizovala (společně se svým spolužákem Petrem Slunéčkem) v deníku Právo rozhodnutí děkana FF UK Petra Koláře zrušit na katedře politologie seminář o extremismu vedený Zdeňkem Zbořilem poté, co v Lidových novinách 25. dubna vyšel článek, který tuto (v Česku novou, ale v zahraničí obvyklou) formu výuky kritizoval.[5][6]

Její diplomová práce Srovnání Palackého výkladů vybraných témat v českém a německém vydání jeho »Českých dějin« získala univerzitní Bolzanovu cenu udílenou nejlepším studentským pracím. V roce 2006 složila rigorózní zkoušku z politologie.

V letech 2000–2 pracovala v pražské pobočce DAAD (Německá akademická výměnná služba) založené ve spolupráci s Goethe-Institutem.

Práce na Úřadu vlády ČR[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2003 byla zaměstnána na Úřadu vlády České republiky. V roce 2005 byla jmenována ředitelkou kabinetu místopředsedy vlády Pavla Němce a o rok později ředitelkou sekce pro lidská práva a rovné příležitosti. Spolu s Václavem Nekvapilem sestavila Slovníček základních pojmů z oblasti lidských práv: česko-anglický, anglicko-český.[7]

Účast na demonstracích[editovat | editovat zdroj]

Jacques se účastnila řady demonstrací, především proti rasismu a neonacismu. 5. ledna 2007 zveřejnily Britské listy, že se Jacques 26. září 2000 účastnila demonstrace proti zasedání MMF.[8][9] Jacques nato uvedla, že se na demonstraci byla jen podívat v souvislosti se svým studiem politologie a členové násilné protiglobalizační organizace Ya Basta měli pocit, že je „snad policistka v civilu, takže tam došlo ke strkanici“.[10]

Obecně mediálně známou se stala po konfliktu s policistou Tomášem Čermákem při demonstraci SZ proti průvodu Národního odporu 1. května 2006.

Podrobnější informace naleznete v článku Zásah Tomáše Čermáka proti Kateřině Jacques.

Podpora lidských práv v ČLR[editovat | editovat zdroj]

Skupinové foto účinkujících na koncertě za vězněného čínského právníka Kao Č'-šenga (zleva klavírista Štěpán Kos, violistka Jitka Hosprová, herec Jan Potměšil, zpěvačka Marta Kubišová, politička Kateřina Jacques)

Dne 27. ledna 2012 moderovala koncert, na kterém vystoupila Jitka Hosprová[11] společně s Martou Kubišovou a hercem Janem Potměšilem[12] na dobročinném koncertu[13] na podporu vězněného čínského advokáta Kao Č'-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu.[14] Koncert proběhl v hlavním sále Senátu PČR pod záštitou místopředsedkyně senátu Aleny Palečkové.[15]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Kateřina Jacques před komunálními volbami v roce 2006 v Klánovicích

Do Strany zelených vstoupila na jaře 2005, na sjezdu v září 2005 byla zvolena do Ústřední revizní komise SZ. Patřila do Základní organizace Praha 2, byla členkou Republikové rady a Odborné sekce pro lidská práva.[16]. Ze SZ vystoupila koncem roku 2013. 16. února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany v Praze zvolena členkou výboru.[17].

Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006[editovat | editovat zdroj]

V primárních volbách v lednu 2006 získala volitelné druhé místo na kandidátce do Poslanecké sněmovny hned za předsedou Martinem Bursíkem, což podle svých slov nečekala. SZ klade důraz na zastoupení žen; mladá a fotogenická Jacques v předvolební kampani vystupovala na pražských plakátech[18] a po Bursíkově boku na billboardech[19] SZ.

V sněmovních volbách 2006 Strana zelených získala získala 6926 preferenčních hlasů (11,46 % z hlasů pro stranu), o 185 víc než sám Bursík, jehož tak předstihla v pořadí pro získání poslaneckého mandátu.[20]

Na sjezdu Strany zelených ve dnech 5.–7. září 2008 byla zvolena místopředsedkyní strany.

Volby do Evropského parlamentu 2009[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 Jacques kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu (konaly se 5.–6. 6. 2009) a ve straně pro svou kandidaturu získala 9 nominací krajů (nejvíc z kandidátů Strany zelených), nakonec se však na zasedání Republikové rady SZ 28. 2. 2009 rozhodla první místo přenechat náměstkovi ministra životního prostředí Janu Dusíkovi, který, podle vyjádření Martina Bursíka, „reprezentuje téma klimatu, životní prostředí a vytváření zelených pracovních míst v reakci na dopady finanční a hospodářské krize, na což strana sází při evropských volbách“.[21]

V dubnu Kateřina Jacques nedokázala v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím vysvětlit, co je to biomasa.[22] Sklidila za to škodolibý posměch,[23] na toto její vystoupení následně na svých volebních plakátech poukazovala i Demokratická strana zelených sloganem „My víme, co je biomasa!“.[24]

Ve volbách Strana zelených neuspěla, když získala pouze 48 621 hlasů (2,06 %).[25] Jacques obdržela 5810 preferenčních hlasů (11,94 % z hlasů pro stranu).[26] Jacques poté prohlásila, že v podzimních volbách do Sněmovny už kandidovat nebude, a dala k dispozici i funkci místopředsedkyně.[27]

Poslanecké funkce[editovat | editovat zdroj]

Kateřina Jacques na Republikové radě SZ 28. 2. 2009

Od ustavení poslaneckého klubu Strany zelených na podzim 2006 byla Jacques jeho předsedkyní; po vnitrostranických bojích, které se odehrávaly i v rámci poslaneckého klubu SZ, z funkci v červnu 2008 odstoupila, aby zabránila odchodu dvou rebelujících poslankyň z klubu.[28] Je rovněž členkou české (desetičlenné) části česko-rakouské komise pro Jadernou elektrárnu Temelín.[29] Je zakladatelkou a předsedkyní Poslanecké skupiny přátel Tibetu, Skupiny přátel Taiwanu a Skupiny pro demokracii v Barmě. Začátkem září 2007 se v médiích objevily spekulace, že by se Jacques mohla stát ministryní školství místo kritizované Dany Kuchtové, které však rozhodně popřela[30]. Ministrem za Zelené byl nakonec jmenován Ondřej Liška.

Dne 7. listopadu 2008 členové sněmovního Výboru pro evropské záležitost zvolili Jacques svou předsedkyní,[31] sněmovna ji však poté hlasováním nepotvrdila, ke zvolení jí chyběly vedle hlasů ČSSD a KSČM dva hlasy rebelujících poslankyň Strany zelených Olgy Zubové a Věry Jakubkové.[32] Neobsazení předsedy tohoto výboru bylo obecně hodnoceno jako vrcholně problematické vzhledem k předsednictví Česka v EU pro první půlrok 2009. Ve funkci byla sněmovnou potvrzena až po půlroce, v dubnu 2009[33]

Názory a aktivity[editovat | editovat zdroj]

Jako poslankyně se angažovala proti politice ČLR v Tibetu;[34][35] (mj. podpořila akci Celosvětová štafeta s olympijskou pochodní lidských práv)[36] převzala záštitu nad Mezinárodním kongresem normální porod / Normal birth, který se konal 10.–12. května 2007 ve Veletržním paláci v Praze v rámci Světového týdne respektu k porodu.[37] a několikrát kritizovala setrvávání Jiřího Čunka ve vládě poté, co ho policie obvinila z přijetí úplatku.[38]

Angažovala se ve prospěch vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů (na její návrh byl změněn jeho název, původně se měl jmenovat po vzoru obdobných ústavů v Polsku a na Slovensku Ústav paměti národa).[39] Vystupovala proti plánům společnosti Forest Golf Resort Praha na vykácení části Klánovického lesa a jeho přeměny na golfové hřiště.[40]

Liberálně ekologická strana[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 5. místě kandidátky Liberálně ekologické strany[41], ale neuspěla.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://cedr.mfcr.cz/cedr3internetv417/default.aspx
  2. BARTOŠ, Adam B. Dokonalý Bém a mlátička Vondruška aneb politici na Wikipedii [online]. iDnes.cz, 2008-07-13 [cit. 2008-07-13]. Dostupné online. 
  3. KH. Bursík a Jacques se vzali. Ano si řekli na pražském Petříně. iDNES.cz/Zprávy [online]. 2015-06-20 [cit. 2015-06-21]. Dostupné online. (česky) 
  4. Svatební cesta Bursíkových: Za dalajlamou do Indie s hrnečkem s Havlem. Blesk.cz [online]. 2015-07-30 [cit. 2015-07-30]. Dostupné online. (česky) 
  5. Výběr zpráv k semináři o extremismu z MF Dnes
  6. Rozhovor se Zdeňkem Zbořilem, Britské listy 3. 7. 2001
  7. Katalogová položka Slovníček základních pojmů z oblasti lidských práv: česko-anglický, anglicko-český na stránkách Jednoty tlumočníků a překladatelů
  8. Topí Pigula: Nebezpečné archivy: Kateřina Jacques a Ya Basta Britské listy 5. 1. 2007
  9. Topí Pigula: I demonstrovat se musí umět
  10. TOLAR, Ondřej. Internet vyplavil fotku Jacques v sevření radikálů [online]. iDnes, 12. ledna 2007 [cit. 2007-09-05]. Dostupné online. 
  11. Jitka Hosprová, iniciátorka koncertu za Kao Č'-šenga: Mám pocit, že takhle to na světě nemá být. [Epocha] [online]. 2012-29-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. 
  12. Jan Potměšil: Čínský režim říká, váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný, a to je vrchol arogance. [Epocha] [online]. 2012-24-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. 
  13. Živě: koncert na podporu čínského disidenta. [[1]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. 
  14. V senátu ČR se konal koncert za čínského právníka Kao Č´-šenga a praktikující Falun Gongu (video). [Epocha] [online]. 2012-2&-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. 
  15. Koncert na podporu Kao Č’-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu. [[2]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. 
  16. Strana zelených na stránkách Kateřiny Jacques
  17. [3]
  18. Obrázek volebního plakátu na stránkách SZ
  19. Obrázek volebního billboardu na stránkách SZ
  20. Výsledky pražských kandidátů SZ ve volbách do PSP ČR 2006 na volby.cz
  21. http://www.ct24.cz/evropske-volby/47138-lidrem-zelenych-do-eurovoleb-se-prekvapive-nestala-katerina-jacques/
  22. viz záznam pořadu v archivu ČT; dostupné: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209522161800013-uvolnete-se-prosim/obsah/75017-katerina-jacques/
  23. http://ona.idnes.cz/katerina-jacques-ve-snemovne-je-vic-tuposti-nez-by-se-cekalo-pqv-/ona_ony.asp?c=A090518_110310_ona_ony_jup
  24. http://www.novinky.cz/domaci/168487-my-vime-co-je-biomasa-utahuje-si-zubova-z-jacques.html
  25. http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep11?xjazyk=CZ
  26. http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep2111?xjazyk=CZ&xv=1&xt=1&xstrana=26
  27. http://www.novinky.cz/domaci/171018-jacques-ve-snemovne-konci-na-podzim-kandidovat-nebude.html
  28. Jacques se vzdala vedení zelených poslanců. Chce udržet rebelky, iDNES 16. 6. 2008
  29. V komisi pro Temelín je i Urban [online]. Lidové noviny [cit. 2007-09-05]. Dostupné online. 
  30. Jacques: Je to výmysl a o ministerstvo nestojím iHNed.cz, 4. 9. 2007
  31. http://domaci.ihned.cz/c1-30018290-snemovni-vybor-pro-evropske-zalezitosti-povede-katerina-jacques
  32. http://zpravy.idnes.cz/zelene-rebelky-znemoznily-jacques-vedeni-vyboru-pro-evropske-zalezitosti-16h-/domaci.asp?c=A081111_134733_domaci_adb
  33. http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=502 Složení VEZ s Jacques v čele.
  34. Rubrika Tibet na stránkách Kateřiny Jacques
  35. Andrea Cerqueirová: Tibet má právo na skutečnou autonomii Genderová informační a tisková agentura, 9. 3. 2007
  36. http://www.olympijskapochoden.org/content/view/42/1/
  37. České stránky Světového týdne respektu k porodu
  38. Kateřina Jacques: Situace s Čunkem je neúnosná chat na Novinky.cz, 29. 3. 2007 – „O vystoupení z trojkoalice zatím neuvažujeme. Zároveň zdůrazňuji, že situaci s vicepremiérem Čunkem považuji za neúnosnou.“
  39. Kateřina Jacques: Nelíbily se mi pojmy paměť a národ Rozhovor na iHNed.cz, 4. 5. 2007
  40. Klánovice: chceme les, ne golf Tisková zpráva
  41. Kandidátky a kandidáti LES do Evropského parlamentu 2014 [online]. Liberálně ekologická strana [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy – obecné[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy – rozhovory[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy k prvomájovému incidentu[editovat | editovat zdroj]