Karolina Lanckorońska
Karolina Lanckorońska | |
---|---|
Rodné jméno | Karolina Maria Adelajda Franciszka Ksawera Małgorzata Edina Lanckorońska |
Narození | 11. srpna 1898 Gars am Kamp, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 25. srpna 2002 (ve věku 104 let) Řím, Itálie |
Místo pohřbení | Campo Verano |
Povolání | historička umění, pedagožka, spisovatelka, vysokoškolská učitelka, medievalistka, knihovnice a sběratelka umění |
Alma mater | Lvovská univerzita Vídeňská univerzita |
Ocenění | komtur s hvězdou Řádu svatého Řehoře Velikého velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska Kříž Zemské armády Polonia Mater Nostra Est |
Rodiče | Karol Lanckoroński[1] a Markéta Eleonora Lichnovská z Voštic[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hraběnka Karolina Lanckorońska (11. srpna 1898, Buchberg,[2] Gars am Kamp, Dolní Rakousko – 25. srpna[3] 2002 Řím, Itálie) byla polská šlechtična a vědkyně.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházela z bohaté polské šlechtické rodiny, byla dcerou hraběte Karla Lanckorońského (1848–1933) a jeho třetí manželky české kněžna Margarety, rozené Lichnovské z Voštic (1863–1954). Studovala historii umění ve Vídni. Později několik let žila v Římě, kde studovala italské renesanční a barokní umění. V tamější pobočce Polské akademie umění (Polska Akademia Umiejętności) byla knihovnicí a několik let třídila sbírky svého otce, hraběte Karla Lanckorońského. Po úmrtí otce se vrátila do Polska a pracovala na univerzitě ve Lvově (město tehdy náleželo do Polska), kde se stala první ženou v Polsku, která získala habilitaci v oboru historie umění.
Ve Lvově ji zastihla druhá světová válka, východní část Polska napadl 17. září 1939 Sovětský svaz a po pěti dnech Rudá armáda obsadila Lvov. Ze začátku univerzita fungovala normálně, ale byla čím dál tím víc ukrajinizována a polští učitelé vytlačováni. Lanckorońská se zapojila do odboje a hrozilo jí zatčení a pravděpodobně (jako u řady ostatních) deportace do vnitrozemí Sovětského svazu. Začala se skrývat a v květnu 1940 utekla do Krakova v Německem okupované části Polska.
V Krakově začala pracovat v Polském červeném kříži, starala se jako ošetřovatelka o těžce nemocné propuštěné polské válečné zajatce. Navázala zde kontakty s polským odbojem, jejím velitelem byl Tadeusz Bór-Komorowski (pozdější hlavní velitel Zemské armády). Po ukončení práce v Polském červeném kříži přešla do legální organizace Hlavní rada sociální péče (Rada Główna Opiekuńcza), kde dostala na starost vytvořit systém doživování vězňů, šlo zejména o vězně politické, ale s tím by Němci nesouhlasili, proto se doživování mělo týkat všech vězňů - i nepolitických. Do této péče bylo zahrnuto celkem asi 27 tisíc vězňu v celém tzv. Generálním gouvernementu, tedy polská území, která byla pod německou okupací a nebyla přičleněna k Třetí říši (jako např. Poznaň).
Při organizování místního výboru pro doživováni ve Stanislavově (nyní Ivano-Frankivsk na Ukrajině) byla zatčena gestapem a vězněna. Při výslechu se jí v domnění, že Lanckorońska bude brzy popravena, šéf místního gestapa Hans Krüger pochlubil, že několik dnů po obsazení Lvova Německem nechal zavraždit 25 polských profesorů lvovských vysokých škol. Protože však v její prospěch intervenovala italská královská rodina, byla Lanckorońska převezena mimo dosah Krügera do lvovského vězení a později do koncentračního tábora v Ravensbrücku (severně od Berlína). Měsíc před ukončením války byla po intervenci předsedy Mezinárodního červeného kříže Carla Burckhardta spolu se skupinou 299 Francouzek propuštěna a odvezena do Švýcarska, kde se dočkala konce války. V zahraničí setrvala i po válce vzhledem k vývoji politické situace v Polsku.
Na svou vlast ovšem nezapomněla a věnovala podpoře polské vědy a kultury. Založila v Římě Polský historický ústav (Polski Instytut Historyczny), který v roce 1954 začal vydávat zpravodaj Antymurale (Předhradí) věnující se polským dějinám. V roce 1960 se ukázal první ze 76 svazků řady Elementa ad Fontium Editiones, obsahující v Polsku nedostupné materiály k dějinám Polska.
Ačkoliv se do Polska se už nikdy nevrátila, darovala v roce 1994 Polsku, po 50 letech opět svobodnému, nádherný a nesmírně cenný dar: sbírku uměleckých děl pocházející z rodinných sbírek. Předměty obohatily fondy krakovského hradu Wawel, Královského hradu ve Varšavě, Knihovny Jagelonské univerzity v Krakově, Národního muzea a Muzea Polské armády ve Varšavě. Podle polských kunsthistoriků to byl nejcennější dar v dějinách polského muzejnictví.
Své zážitky z celé války popsala v knížce Wspomnienia wojenne (Válečné vzpomínky), kterou napsala první dva roky po válce, ale byla vydána teprve v roce 2001, rok před její smrtí.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- důstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 7. dubna 1997)[4]
- velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (Polsko, 1991)
- Kříž za chrabrost (Polsko, 1942)
- bronzový Záslužný kříž s meči (Polsko, 1946)
- komtur s hvězdou Řádu svatého Řehoře Velikého (Vatikán) – udělil papež Jan Pavel II. ke 100. narozeninám
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Dekoracja kościoła „Il Gesu“ na tle rozwoju baroku w Rzymie (Výzdoba kostela „Il Gesu“ na pozadí vývoje baroka v Římě), habilitační práce, 1935
- Wspomnienia wojenne (Válečné vzpomínky), 2001, ISBN 83-240-0077-1
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ SMIRNOW, Jurij. "RZECZ O KAROLINIE LANCKOROŃSKIEJ...". Culture.pl [online]. 2014-05-05 [cit. 2015-05-02]. Obsáhlé, jen je zde jako datum úmrtí uváděn den - '24. srpen'. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-11.
- ↑ mk. Karolina Lanckorońska – obrończyni kultury polskiej. Polskieradio.pl [online]. 2013-08-11. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karolina Lanckorońska na Wikimedia Commons
- (polsky) Fundacja Lanckorońskich (Rubrika: Historie - Obsáhlá biografie jejího otce, jí samé, ostatního příbuzenstva. Datace úmrtí: '25. srpen')
- Lichnovští z Voštic
- Polské šlechtičny
- Polští historikové umění
- Polští spisovatelé
- Polští sběratelé umění
- Polští filantropové
- Přeživší holokaustu
- Polští válečníci
- Vězni koncentračního tábora Ravensbrück
- Osobnosti polského odboje během druhé světové války
- Polští vysokoškolští pedagogové
- Pedagogové na Lvovské univerzitě
- Absolventi Lvovské univerzity
- Absolventi Vídeňské univerzity
- Stoleté ženy
- Nositelé polského Záslužného kříže s meči
- Rytíři velkokříže Řádu znovuzrozeného Polska
- Důstojníci Řádu zásluh o Italskou republiku
- Komtuři s hvězdou Řádu svatého Řehoře Velikého
- Nositelé Kříže za chrabrost (Polsko)
- Narození v roce 1898
- Narození 11. srpna
- Narození v Dolních Rakousích
- Úmrtí v roce 2002
- Úmrtí 25. srpna
- Úmrtí v Římě
- Pohřbení na hřbitově Campo Verano
- Držitelé čestných doktorátů Jagellonské univerzity