Karol Banszel

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
plukovník Karol Banszel
Narození8. března 1890
Mníšek
Úmrtíčerven 1941 (ve věku 51 let)
Povoláníduchovní
PříbuzníJosef Folwartschny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Banszel (8. března 1890 Mníšek[pozn. 1] – červen 1941 Lvov[pozn. 2]) byl polský evangelický duchovní, vojenský kaplan, hudebník, publicista, pedagog a komeniolog.

V letech 1912–1913 působil jako učitel, dirigent evangelického pěveckého sboru a varhaník v Moravské Ostravě[1]. Následně studoval teologii ve Vídni. Po teologických studiích působil v letech 1917–1919 jako vikář v evangelickém sboru v Orlové; z tohoto období vyšlo tiskem několik jeho kázání a drobných spisů s duchovní tematikou. Následně odešel do Polska, kde působil jako vojenský kaplan a pedagog. Roku 1930 byl vyznamenán Medailí nezávislosti (Medal Niepodległości).

Po okupaci Polska byl Sověty uvězněn ve Lvově a tamtéž i popraven zastřelením.

Jeho žena a tři dcery byly vypovězeny do Kazachstánu, odkud přes Írán uprchly do Anglie.

Roku 1931 vydal spis Jan Amos Komeński i jego "Szkoła macierzyńska", czyli, Program rozumnego wychowania dzieci w pierwszych sześciu latach (druhé vydání vyšlo roku 2017). Roku 1932 vyšel tiskem spis Ideał wychowawczy Komeńskiego (text původně vychízel na pokračování v časopise Głos Ewangelicki).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Některé zdroje (včetně orlovské oddací matriky) uvádějí jako místo jeho narození Svibici.
  2. ↑ V předmětné literatuře jsou uváděny okolnosti jeho zatčení a úmrtí různě, někdy je i mylně zahrnován mezi oběti Katyňského masakru. Dle M. Boráka (2011) z odtajněných dokumentů NKVD plyne jeho smrt zastřelením 26. června 1941 před ústupem sovětských vojsk před Němci. Týž autor ovšem v následné publikaci (2014) uvádí, že Banszel byl zastřelen roku 1941 „po 22.6.1941“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Viz např. Ostrauer Zeitung, 1912 (roč. 24), č. 261, s. 4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SOA Karviná, fond SCEAV Český Těšín (NAD 1417), inv. č. 110.
  • BORÁK, M.: Ewangelicy ze Śląska Cieszyńskiego wśród ofiar Katynia, Ostaszkowa i Miednoje. In: Trzysta lat tolerancji na Śląsku Cieszyńskim. Cieszyn, 2010, s. 228–230.
  • BORÁK, M.: Ofiary Zbrodni Katyńskiej z obszaru byłej Czechosłowacji. Opava 2011, s. 287–288.
  • BORÁK, M.: Zatajené popravy. Češi a českoslovenští občané popravení na sovětské Ukrajině: z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí. Opava, 2014, s. 249, 281.
  • KIELC, O.: Die evangelischen Kirchen in der Wojewodschaft Posen (Poznań) 1918-1939. Wiesbaden, 1998, s. 220–221. (uvádí jako místo narození Svibici)
  • LESZCZYŃSKI, Rafał: Wiara i mundur. Warszawa 2019, s. 107.
  • ROMANIV, O. a FEDUŠČAK, I.: Zachidnoukrajinska trahedija 1941. Lviv – Nju Jork 2003, s. 110.
  • REJ, Krzysztof Jan: Ewangelicka służba duszpasterska w Wojsku Polskim 1919-1950. Warszawa 2000, s. 123-126.
  • Relacja Marii Błażewskiej-Kosińskiej spisana na podstawie nagrania z 1992 roku (online Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine.).
  • SPRATEK, D.: „...raději bych chtěl být bolševickým agitátorem...“ K 80. výročí úmrtí pastora Karola Banszela. Idea, 2021, č. 84 (říjen), s. 18-19.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karol_Banszel&oldid=23823409“