Karikatura
Cizím slovem karikatura (popřípadě slovem karikování) nazýváme zjednodušené, někdy humorné či komické, jindy satiricky kritické a úmyslně zesměšňující, výtvarné či literární dílo, které značně zvýrazňuje některé tvary obličeje, lidské postavy nebo i nějaké osobní vlastnosti, důležitý povahový rys (či jiné další významné skutečnosti) u zobrazované osoby resp. u karikovaného člověka. Karikatura se od všech jiných humoristických žánrů vyznačuje nejen svojí úmyslně zjednodušenou zkratkovitostí podání, ale především zjevným přeháněním a úmyslným zdůrazňováním vybraných rysů zobrazovaného člověka. Navíc kromě své humorné stránky může být výrazem ostré společenské kritiky, jasného zesměšnění, protestu či odporu vůči příslušné osobě. Svojí povahou má patrně nejblíže k žánru parodie.
Předmětem karikatury bývají nejčastěji osoby veřejně činné a všeobecně známé (např. politici, sportovci, umělci apod.).
Odvozené slovo
- Člověk, obvykle umělec, jenž se zabývá karikaturami, se nazývá karikaturista. Karikaturisty bývají často i renomovaní výtvarníci a kreslíři-humoristé.
Přenesené významy slova
Existuje i přenesený význam slova, kdy slovo karikatura používáme coby pejorativní výraz pro nějakou osobu, jež se chová nevhodně, chápe, vyslovuje a interpretuje nesprávně některé jevy a myšlenky apod., jeho použití vždy záleží na celkovém kontextu sdělení.
Reference
Obrázky, zvuky či videa k tématu karikatura na Wikimedia Commons
- PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
Literatura
- Stehlíková, Blanka: Bič smíchu : Výstava české politické karikatury, kresby a grafiky mezi dvěma světovými válkami, Praha, říjen-listopad 1971. Katalog. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1971.
- Art as Activist: Revolutionary posters from Central and Eastern Europe. London: Thames and Hudson, 1992.
- Fronk, Václav: Sebereflexe české společnosti: přelom 19. a 20. století v perspektivě humoristických časopisů. Bílina: V. Fronk, 2011.
