Karel Vlach
Šablona:Infobox Hudební umělec
Karel Vlach (8. října 1911, Praha, Rakousko-Uhersko – 26. února 1986, Praha, Československo) byl dirigent a kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha [1].
Biografie
Mládí
Karel Vlach se narodil v Praze na Žižkově v roce 1911. Byl nejstarším z pěti sourozenců (František 1913, Vlasta 1920, Libuše 1924 a Václav 1926).
Během základní školy se učil na housle. Po základní škole nastoupil na žižkovskou reálku. V letech 1925 – 1928 se vyučil jako obchodní příručí u galanterní firmy Kauders. V roce 1929 mu zemřela matka. Po čase se otec znovu oženil a celá rodina se odstěhovala do Holešovic.
Pracoval nejprve jako obchodní příručí (L. Phona, Finger a Stein) a později jako prokurista. V letech 1931 – 1933 byl nezaměstnaný. [2], [3]
Založení orchestru
Ve 30. letech se Karel Vlach angažoval ve skupinách Blue Music [4] a ve vlastním souboru Charles Happy Boys později přejmenovaném na Blue Boys. V roce 1939 založil vlastní orchestr nesoucí jméno orchestr Karla Vlacha. Od roku 1940 s orchestrem vystupoval na Střeleckém ostrově a začal spolupracovat s triem Sestry Allanovy. Pro orchestr aranžoval Fricek Weiss ovlivněný orchestrem Bennyho Goodmana. Orchestr hrál převzaté, ale i původní skladby. Mezi hlavní autory patřili Kamil Běhounek a Jiří Traxler. Spolupracoval také s řadou předních zpěváků (Arnošt Kavka, Inka Zemánková nebo Jiřina Salačová).
Poválečné období
Po Druhé světové válce Vlach sestavil nový orchestr, který se orientoval především na zvuk po vzoru Glenna Millera.
S orchestrem vystupovali zpěváci Václav Irmanov, Rudolf Cortés a nadále i Jiřina Salačová. Od roku 1947 [5] měl Vlachův orchestr stálé angažmá v Divadle V+W a podílel se na obnovených představeních Osvobozeného divadla. Od roku 1954 pak působil v Divadle ABC a od roku 1962 [6] v Hudebním divadle v Karlíně.
Šedesátá léta
V šedesátých letech se orchestr věnuje více populární hudbě a spolupracuje se zpěváky jako je Yvetta Simonová nebo Milan Chladil.
Filmová hudba
Pocty
V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Vlachova.[7]
Odkazy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Vlach
Reference
- ↑ http://www.cjc.cz/index.php?s_lang=2&ahd=1&ahddat=2005-10-8&id_heslo=104029
- ↑ Hudba pro radost 1966, listopad – prosinec (Kotek J., Hořec J.: Kronika české synkopy, str. 13)
- ↑ Dorůžka L., Ducháč M.: Karel Vlach – 50 let života s hudbou
- ↑ GÖSSEL G: Portrét Zdeny Vincíkové, Týdeník rozhlas číslo 40/2001, http://www.radioservis-as.cz/archiv01/4001/40pub5.htm
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9
- ↑ NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online.
Literatura
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 132, 225, 264, 298, 393, 397, 449, ISBN 978-80-200-1502-0
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 94, ISBN 80-86182-51-7
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 51, 71–2, 125
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 24, 106, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9