Karel III. Neapolský

Karel III. Neapolský
Neapolský král
Období	12. května 1382–24. února 1386
Předchůdce	Johana I.
Nástupce	Ladislav
Uherský a chorvatský král
Období	1385–24. února 1386
Předchůdce	Marie
Nástupce	Marie
Narození	1345; Neapol
Úmrtí	24. února 1386; Visegrád
Manželka	Markéta z Durazza
Potomci	Marie; Johana II. Neapolská; Ladislav I. Neapolský
Dynastie	Anjou-Durazzo
Otec	Ludvík z Durazza
Matka	Markéta ze Sanseverina
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel z Durazza, také zvaný Karel Malý (1345 Drač – 24. února 1386 Visegrád) byl v letech 1382 až 1386 neapolský král a titulární jeruzalémský král jako Karel III., a v letech 1385 až 1386 uherský král jako Karel II. V roce 1381 vytvořil rytířský Řád lodi. V roce 1383 se po smrti Jakuba z Baux stal achajským knížetem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Drači jako syn Ludvíka z Durazza, pravnuk neapolského a sicilského krále Karla II.. Roku 1360 vyvolal Karlův otec v Apulii povstání proti své sestřenici, neapolské královně Johaně I., byl však poražen a musel svého syna vydat Johaně jako rukojmí. O rok později byl Ludvík Johanou a jejím manželem zajat, uvězněn v Castel dell'Ovo a otráven. S Karlem naopak jeho teta zacházela poměrně laskavě. V únoru 1369 se Karel v Neapoli oženil se svou sestřenicí a vrstevnicí Markétou, dcerou Johaniny mladší sestry Marie Kalábrijské.

Karel se v této době sblížil se svým vzdálenějším příbuzným, uherským králem Ludvíkem I. Velikým, který ho ustanovil místodržícím v Dalmácii a propůjčil mu titul vévody.

Roku 1379 se královna Johana dopustila vážné politické chyby, když se přiklonila na stranu vzdoropapeže Klementa VII, poskytla mu útočiště a pomohla odejít do Avignonu. Papež Urban VI. za to Johanu exkomunikoval a z pozice lenního pána Neapolského království ji prohlásil za sesazenou ve prospěch Karla. Karel vtrhl do Itálie s vojskem složeným převážně z chorvatských a uherských žoldnéřů, roku 1381 porazil Johanu I., nechal ji uvěznit a následně zavraždit. Na neapolský trůn vznesl nárok také vévoda Ludvík z Anjou, mladší bratr francouzského krále Karla V., vytáhl s vojskem do Itálie, ale zemřel dříve než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s Karlem. Karel se tak stal nezpochybnitelným neapolským králem, odmítl však respektovat lenní nároky papeže Urbana VI., svého někdejšího ochránce, v roce 1384 jej oblehl v Noceře a zřejmě inicioval neúspěšné spiknutí kardinálů proti Urbanovi. Tomu se však podařilo uprchnout do Janova, kde Karla exkomunikoval z církve.

Po smrti uherského krále Ludvíka Velikého část uherské a chorvatské šlechty nesouhlasila s nástupem Zikmunda Lucemburského na uherský trůn a nabídla korunu Karlovi. V prosinci 1385 Karel dorazil do Budína, kde sesadil z trůnu Marii Uherskou a 31. prosince téhož roku byl, navzdory své stále trvající exkomunikaci, ve Stoličném Bělehradě korunován svatoštěpánskou korunou. Uherská královna-matka Alžběta Bosenská, vdova po Ludvíkovi Velikém a matka sesazené královny Marie, se však s touto situací nesmířila a připravila proti Karlovi spiknutí. Došlo k němu 7. února 1386, kdy byl Karel pod záminkou odevzdání listu od Zikmunda Lucemburského vylákán do Alžbětiných komnat. Zde na něj čekal královnin číšník Blažej Forgáč, vytasil krátký meč a sekl jím Karla do hlavy. Vzhledem k tomu, že byl Karel v této době pod exkomunikací, nejednalo se de iure o vraždu. Karel byl těžce zraněný a přišel o jedno oko, přesto ale dokázal uprchnout a přivolat své stoupence. Následující noci však byl zajat a odvezen na hrad Visegrád, kde buď zemřel na následky zranění nebo byl otráven, údajně pomocí obvazů napuštěných jedem.^[1] Blažej Forgáč byl poté královnou odměněn dědičnou držbou hradu Gýmeše a přilehlého panství, které se stalo základem rodové držby Forgáčů.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Perniš, J.: Vznešená žena stredoveku: princezné v dynastickej politike anjouovcov, Bratislava 2003, ISBN 80-85501-23-6, s. 140.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel III. Neapolský na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Johana I.

Neapolský král
Karel III.
1382–1386

Nástupce:
Ladislav I.

Předchůdce:
Marie

Uherský král
Karel II.
1385–1386

Nástupce:
Marie

[1] Perniš, J.: Vznešená žena stredoveku: princezné v dynastickej politike anjouovcov, Bratislava 2003, ISBN 80-85501-23-6, s. 140.

[1]

Uherští panovníci

Mýtičtí Arpádovci (do 9. století)	Levedi • Almoš

Arpádovci (9. století–1038)	Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)

Nedynastičtí (1038-1046)	Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)

Arpádovci (1046-1301)	Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)

Boje o trůn (1301–1308)	Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)

Anjouovci (1308–1387)	Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)

Různé rody (1387–1526)	Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)

Habsburkové (1526–1780)	Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)

Habsburko-Lotrinkové (1780–1918)	Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)

¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce