Karel Halíř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Halíř
Karel Halíř
Základní informace
Rodné jméno Karel Halíř
Narození 1. února 1859
Vrchlabí
Úmrtí 21. prosince 1909 (ve věku 50 let)
Berlín
Povolání pedagog a hudebník
Nástroje housle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Halíř (1. února 1859, Vrchlabí21. prosince 1909, Berlín[1]) byl český houslista a pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

První hudební vzdělání získal od svého otce. V osmi letech nastoupil na pražskou konzervatoř, kde studoval šest let u Antonína Bennewitze (absolvoval v roce 1873). Následně se přestěhoval do Německa a na dva roky se stal žákem Josepha Joachima. Od roku 1876 působil jako sólista známého Bilseho orchesteru a rozběhla se jeho kariéra koncertního mistra: v roce 1879 zastával tuto funkci v kaliningradském orchestru, v sezoně 1880-1881 v soukromé kapele barona Derviza v Nizze-Luganu, následně v mannheimském dvorním divadle (1881-1883), výmarské dvorní kapele (1883-1892) a berlínské dvorní opeře (1893-1907).

Jeho hra dosahovala nejvyšší kvality, ale nebyl virtuózem v pravém slova smyslu. Nepotrpěl si na předvádění, ale byl poctivým hudebníkem; jeho přednes nebyl elektrizující, ale dokázal nadchnout svou intelektuální oduševnělostí a stylovostí. Hravě zvládal všechna technická úskalí a vynikal svou kantilénou. Ve své době patřil mezi nejoceňovanější světové houslisty. Obecně byl po Joachimovi považován za nejlepšího houslistu žijícího v Německu. Právě s Joachimem se v roce 1884 představil na Bachově festivalu v Eisenachu a jejich společný přednes Bachova Koncertu pro dvoje housle vyvolal senzaci.[zdroj?] Proslavil se i jako vynikající interpret a popularizátor Čajkovského houslového koncertu, když se v roce 1886 postaral o jeho německou premiéru, za což si vysloužil skladatelovu hlubokou úctu.

Karel Halíř s úspěchem koncertoval v Evropě (např. Moskva, Petrohrad, Berlín, Paříž, Rakousko-Uhersko), ale také v zámoří, když v sezoně 1896-1897 podnikl turné po Spojených státech amerických. Známý byl i premiérami dalších děl: 28. října 1899 společně s klavíristkou Teresou Carreño zrealizovali v Německu evropskou premiéru houslové sonáty skladatelky Amy Beach. Dne 19. října 1905 přednesl v Berlíně ve světové premiéře pod dirigentskou taktovkou Richarda Strausse revidovanou verzi Sibeliova houslového koncertu (Koncert pro housle a orchestr d-moll, op. 47).

Činný byl i pedagogicky: od roku 1884 působil na velkovévodské hudební škole ve Výmaru a v roce 1893 byl jmenován profesorem houslí Vysoké hudební školy v Berlíně. Mezi jeho nejznámější žáky patřili Paul von Klenau, Karl Krehahn a David Mannes.

Joachimovo kvarteto[editovat | editovat zdroj]

Joachimovo kvarteto (zleva doprava: Joseph Joachim, Robert Hausmann, Emanuel Wirth, Karel Halíř)

Od roku 1897 byl jako druhý houslista angažován v jednom z nejlepších světových smyčcových kvartet, Joachimově kvartetu. Sestava s Halířem (kromě něj zde hráli Joseph Joachim, Emanuel Wirth a Robert Hausmann) je považována[kdo?] v historii kvarteta za nejkvalitnější. Při koncertech sedávali v ustáleném uspořádání: vedle Joachima violoncellista a oproti Joachimovi druhý houslista (Halíř). V roce 1907 Joachim nebyl schopen vykonávat svou funkci kvůli nemoci, proto dočasně vedl kvarteto Halíř. Téhož roku Joachim zemřel, a tak Halíř využil zkušenosti a zformoval vlastní kvarteto v sestavě s Gustavem Exnerem, Adolphem Mullerem a Hugem Dechertem, které se zařadilo mezi špičková světová komorní tělesa. Další rozvoj kvarteta znemožnila Halířova smrt. Karel Halíř zemřel v Berlíně ve věku padesáti let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karel Halíř na slovenské Wikipedii.

  1. Plzeňské listy, 23.12.1909, s.5 (dostupné online v NK ČR)