Karel Bidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Bidlo
Pražské dechové kvinteto, asi 1931 (zleva doprava: Václav Smetáček – hoboj, Vladimír Říha – klarinet, Rudolf Hertl – flétna, Otakar Procházka – lesní roh, Karel Bidlo – fagot)
Pražské dechové kvinteto, asi 1931 (zleva doprava: Václav Smetáček – hoboj, Vladimír Říha – klarinet, Rudolf Hertl – flétna, Otakar Procházka – lesní roh, Karel Bidlo – fagot)
Narození 13. ledna 1904
Hluboká nad Vltavou
Úmrtí 13. července 1992 (ve věku 88 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Bidlo (13. ledna 1904 Hluboká nad Vltavou - 13. července 1992 Praha) byl český fagotista.

V mládí se učil na housle, klarinet a fagot. Po absolvování povinné vojenské služby byl v letech 1924 - 1929 fagotistou orchestru jihočeského Národního divadla v Českých Budějovicích a během tohoto období krátce i členem operního orchestru Národního divadla v Zahřebu (1928).

Na pražské konzervatoři, kde byl žákem Josefa Fügera, začal studovat až jako čtyřiadvacetiletý. V roce 1932 absolvoval Mozartovým Koncertem B dur K.191, který později sehrál v jeho profesionálním životě významnou roli (Bidlova gramofonová nahrávka patří dosud k nejlepším).

V roce 1930 byl angažován Václavem Talichem jako 1.fagotista České filharmonie, v r.1939 byl jmenován vedoucím skupiny fagotů a sólofagotistou. V r.1949 mu byl udělen čestný titul Profesor České filharmonie a v r.1964 titul Zasloužilý umělec. V letech 1952 - 61 vyučoval na pražské konzervatoři.

Pro virtuosní techniku, dokonalé tvoření tónu a bohatství slohotvorných a výrazových prostředků se stal mezinárodně obdivovaným interpretem a spolutvůrcem světové proslulosti české dechové školy. Patří k legendám velké éry České filharmonie za dirigentů Václava Talicha, Rafaela Kubelíka a Karla Ančerla.

Od roku 1947 Karel Bidlo vystupoval jako sólista na festivalu Pražské jaro a na přehlídkách koncertního umění (provedl mj. koncerty W.A.Mozarta, C. M. Webera, Jiřího Pauera a dalších). Soustavně také spolupracoval s předními komorními ansámbly: byl členem Pražského dechového kvinteta (1929-1956), Komorního sdružení profesorů konzervatoře (od r.1952) a souboru Ars rediviva (50. a 60.léta).

Jako sólista a komorní hráč realizoval řadu významných nahrávek pro gramofonové společnosti a rozhlas. Mimořádný ohlas u české i zahraniční odborné kritiky vzbudil zejména ve Vivaldiho concertech, které Ars rediviva nahrála jako první v Československu a jeden z prvních souborů v Evropě pro Supraphon (podrobněji Diskografie Ars rediviva).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí, I (Praha 1963)
  • Jan Kozák a kol.: Českoslovenští hudební umělci a komorní soubory (SHV, Praha 1964)
  • Legendy v České filharmonii (Rudolfinum Revue 2001/2, č.1, str.30-31)
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 95.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha : Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 485.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]