Karakola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Karakola byla vojenská manévrovací taktika pro jezdectvo. Slovo pochází ze španělského caracol, což znamená „šnek“. Tato technika byla využívána jezdectvem vybaveným palnými zbraněmi od první poloviny 16. století a začala postupně upadat během 17. století, ale občas se objevila i později.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Jedna eskadrona jezdectva, například dragouni, vyzbrojena střelnými zbraněmi najížděla obloukem před nepřátelský pěší útvar a ostřelovala postupně jeho střed. Eskadrona se pak vždy vrátila, nabila a podnikla druhé kolo. Druhá eskadrona stála mimo dostřel protivníka s připravenými palaši a jakmile oddíl vyzbrojený palnými zbraněmi narušil nepřátelskou formaci, vrhla se na ni a vnikla vzniklou mezerou do jádra nepřátelské formace, kterou následně rozprášila.