Khoisanové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kapoidní rasa)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
San v tradičním loveckém úboru, Namibie, 2006
Rozšíření Khoisanů (žlutá) a Batuů (nejsvětlejší hnědá) na mapě Afriky
Kresba khoikhoiské ženy a muže z roku 1900. U ženy je viditelná výrazná steatopygie

Khoisanové (v moderní namaštině rovněž Khoe-Sān) je zastřešující termín pro původní obyvatele jižní Afriky, které se používá pro souhrnné označení skupin Khoikhoiů a Sanů. Souhrnné pojmenování Khoisanové vzniklo kombinací názvů obou etnik. Khoisanové jako celek představují vedle Bantuů dvě hlavní etnické skupiny obývající region jižní Afriky. Dnes žijí převážně v regionech Jihoafrické republiky, Botswany a Namibie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že Khoisanové dříve kromě jižní Afriky obývali i celou jihovýchodní a východní Afriku (dnešní Etiopii, Keňu nebo Tanzanii). Tyto oblasti Afriky se srážkami nižšími než 1000 mm od mladého paleolitu již na základě dřívějších archeologických nálezů obývala tzv. sangoanská kultura (předchůdkyně khoisanské) a kosterní pozůstatky těchto obyvatel jsou podobné právě Khoisanům, což tento předpoklad potvrzuje.[1]

Z oblastí jihovýchodní a východní Afriku byli nicméně Khoisanové před více než 1500 lety vytlačeni vyspělejší skupinou Bantuů, která sem expandovala z dnešního Konga ve střední Africe. Po zhruba 1000 letech od této události došlo k prvnímu kontaktu mezi Khoisany a Evropany. V rámci holandské kolonializace nicméně byla jejich populace zotročena a zdecimována, a to jak vojensky, tak nechtěně dovezenými pravými neštovicemi. Mezi lety 1904 a 1907 pak v rámci německé kolonializace dokonce docházelo k cílené genocidě těchto skupin. Odhaduje se, že v důsledku těchto událostí zahynulo až 10 000 Khoikhoiů, polovina celé tehdejší populace.[2]

Po pádu apartheidu v roce 1994 byli Khoisanům přiznána plná práva a byl jim udělen status původních obyvatel. Přesto jim však nebyla vrácena jejich původní půda a majetek, což je předmětem soudních a politických sporů.[3]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Khoisanové mluví kojsanskými jazyky, které mají oproti indoevropským jazykům řadu specifik, například typickou skupinu souhlásek, tzv. mlaskavky, které v písemné formě reprezentují znaky „/“, „!“, „#“ a „//“.[4] Kvůli tomu byly Khoisanové (a zejména Khoikhoiové) v dobách holanské nadvlády nazýváni „Hotentoty“. Toto označení je dnes nicméně vzhledem ke své rasistické konotaci a koloniálnímu původu vnímáno například v Jihoafrické republice jako hanlivé a velmi ofenzivní.[5]

Vzhled a genetika[editovat | editovat zdroj]

Khoisanové se dle moderních genetických výzkumů řadí mezi nejstarší skupinu žijících lidí vůbec a také jednou z geneticky nejrozmanitějších. Studie z roku 2012, která metodou molekulárních hodin zkoumala genetické markery DNA, ukázala, že se geneticky nejvíce podobají původním předkům všech lidí, kteří před více než 60 000 lety v rámci velké migrace opustili Afriku, pravlast všech lidí.[6][7]

O Khoisanech se ve své knize O původu člověka z roku 1871 zmiňoval i Charles Darwin, kdy komentoval výraznou steatopygii a prodloužené malé stydké pysky u žen.[8] Od okolních bantuských populací se rovněž liší přítomností epikantu. Tyto typické a výrazné fyziologické rysy vedly ve 20. století C. S. Coona k prosazování tzv. kapoidní rasové teorie, v rámci níž byli Khoisanové popisováni jako samostatná „lidská rasa“.[9] Tato teorie se ale nikdy nedočkala širšího přijetí a stejně jako ostatní rasové teorie je dnes považována za překonanou a vyvrácenou.[10][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lee, Richard B. (1976), Kalahari Hunter-Gatherers: Studies of the !Kung San and Their Neighbors, Richard B. Lee and Irven DeVore, eds. Cambridge: Harvard University Press
  2. SARKIN-HUGHES, Jeremy. Colonial Genocide and Reparations Claims in the 21st Century: The Socio-Legal Context of Claims under International Law by the Herero against Germany for Genocide in Namibia, 1904–1908. Westport: Praeger Security International, 2008. ISBN 978-0-313-36256-9. S. 142. (anglicky) 
  3. Khoisan march to Parliament to demand land rights. eNCA [online]. 2015-12-03. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ALEXANDR, Zimák. Jihoafrická republika. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. Kapitola Khoikhoiové, s. 10. 
  5. Prohlášení jihoafrického vládního kabinetu (5. březen 2008): „We should take care not to use derogatory words that were used to demean black persons in this country. Words such as Kaffir, coolie, Boesman, hotnot and many others have negative connotations and remain offensive as they were used to degrade, undermine and strip South Africans of their humanity and dignity.“ Dostupné online
  6. KOLBERT, Elizabeth. Skin Deep. 4. vyd. Svazek 233. USA: National Geographic Magazine, 2018. 28–45 s. (anglicky) 
  7. SCHLEBUSCH, Carina M.; SKOGLUND, Pontus; SJÖDIN, Per; GATTEPAILLE, Lucie M.; HERNANDEZ, Dena; JAY, Flora; LI, Sen. Genomic Variation in Seven Khoe-San Groups Reveals Adaptation and Complex African History. 6105. vyd. Svazek 338. USA: Science, 2012. 374–379 s. Dostupné online. DOI:10.1126/science.1227721. (anglicky) 
  8. DARWIN, Charles. The Descent of Man and Selection in Relation to Sex. Londýn: John Murray, 1871. S. 578. (anglicky) 
  9. COON, Carleton S. The Origin of Races. New York: Knopf, 1962. 724 s. OCLC 574408927 (anglicky) 
  10. BERTHIER-FOGLAR, Susanne; COLLINGWOOD-WHITTICK, Sheila; TOLAZZI, Sandrine. Biomapping Indigenous Peoples: Towards an Understanding of the Issues. Amsterdam: Rodopi, 2012. Dostupné online. ISBN 978-9401208666. S. 186. (anglicky)  – „The [American Anthropological Association] statement is representative of the prevailing view in the contemporary social sciences. Many social scientists have questioned the assumption that race is a scientific or objective reality, contending that it is forged from the discourses of politics, society, and history.“
  11. KEITA, S. O. Y.; KITTLES, R. A.; ROYAL, C. D. M.; BONNEY, G. E.; FURBERT-HARRIS, P.; DUNSTON, G. M.; ROTIMI, C. N. Conceptualizing human variation. 11. vyd. Svazek 36. USA: Nature Genetics, 2004. Dostupné online. DOI:10.1038/ng1455. S. 17–20. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]