Kao Jü

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kao Jü je čínské jméno, v němž Kao je příjmení.
Kao Jü
Kao v roce 2007
Kao v roce 2007
Narození 23. února 1944 (77 let)
Čchung-čching
ČínaČína Čína
Občanství čínské
Alma mater Čínská lidová univerzita
Povolání novinářka
Aktivní roky 1979 – dosud
Známá jako disidentka, politická vězeňkyně
Ocenění World Association of Newspapers' Golden Pen of Freedom Award (1995)
Courage in Journalism Award (1995)
Guillermo Cano World Press Freedom Prize (1997)
International Press Institute World Press Freedom Heroes (2000)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kao Jü (čínsky 高 瑜, * 23. února 1944 Čchung-čching) je čínská novinářka a disidentka, opakovaně vězněna čínským režimem.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Kao se narodila 23. února 1944 v Čchung-čchingu. Studovala na Čínské lidové univerzitě, kde se specializovala na literární teorii. V roce 1977 napsal Kao Jü scénář k filmu Jaro, vyprávějící příběh umělců, kteří byli rehabilitováni poté, co byli během kulturní revoluce pronásledováni.

Novinářská kariéra a první vězení[editovat | editovat zdroj]

Kao zahájila svou novinářskou kariéru v roce 1979 jako reportérka China News Service. V roce 1988 se stala zástupkyní šéfredaktorky časopisu Economics Weekly, časopisu redigovaného intelektuály a ekonomy z řad disidentů. Pracovala také jako nezávislá novinářka pro různé noviny v Číně a v Hongkongu.[2] V listopadu 1988 zveřejnila kritický článek v hongkongském listu Mirror Monthly, který starosta Pekingu, Čchen Si-tchung, prohlásil za „politický program nepokojů a vzpoury“ a samotnou Kao Jü označil jako „lidového nepřítele“. Byla zatčena po protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 a propuštěna patnáct měsíců poté kvůli zdravotním důvodům.[3]

Disent[editovat | editovat zdroj]

Kao byla znovu zatčena v říjnu 1993 a v listopadu 1994 odsouzena k šesti letům odnětí svobody za „zveřejnění státního tajemství“.[4][5] V únoru 1999 byla podmínečně propuštěna.[6]

V roce 2014 byla znovu zatčena, tentokrát několik týdnů před 25. výročím masakru na náměstí Nebeského klidu. Zadržení sedmdesátileté novinářky bylo jedním z několika zadržení kritiků vlády před politicky citlivým 4. červencem.[7]

V dubnu 2015 pekingský nejvyšší soud obvinil Kao z úniku státního tajemství a odsoudil ji k sedmi letům vězení.[8][9] Důvodem mělo být to, že Kao zaslala tzv. Dokument č. 9 zahraničním organizacím (dokument však byl v tu dobu uveřejněn online). Po odvolání byl její trest 26. listopadu 2015 snížen na pět let.[10] Od roku 2016 vykonává svůj pětiletý trest v domácím vězení.[11]

Německý prezident Joachim Gauck se při své první státní návštěvě Číny v březnu 2016 vyjádřil i k případu Kao Jü, neboť Kao byla dopisovatelkou německé vysílací společnosti Deutsche Welle. Po Guackově komentáři proběhla razie v jejím bytě, načež policie zničila její zápisky a zdemolovali jí domov. Kao se kvůli nátlaku a vysokému krevnímu tlaku zhroutila. Později uvedla, že razie byla nezákonná a státní orgány o ní předem neinformovaly. Některé zdroje tvrdí, že razie byla odvetou za komentáře německého prezidenta.[12] Její domov byl však zdemolován již dříve, a to při jejím zatčení roku 2014.

V současnosti komentuje politické a další dění na sociální síti Twitter.[13]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 (během svého prvního vězení) získala Zlaté pero svobody WAN-IFRA (Světové asociace novin).[14] V roce 1995 jí byla udělena cena Reportérů bez hranic. V březnu 1999 se stala první novinářkou, která získala Cenu svobody tisku UNESCO/Guillermo Cano. Roku 2000 byla jmenována jednou z 50 hrdinů/hrdinek svobody tisku 20. století Mezinárodního novinového institutu (IPI).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gao Yu (journalist) na anglické Wikipedii.

  1. Gao Yu (高瑜) | Chinese Human Rights Defenders [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Press freedom advocates are slamming Trump for glorifying violence against reporters - IWMF. www.iwmf.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  3. Document. www.amnesty.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BBC News | Asia-Pacific | Chinese dissident gets medical parole. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  5. China: “Leaking State Secrets”: The Case of Gao Yu. www.hrw.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  6. China: Update Medical Letter Writing Action: Gao Yu - Amnesty International. web.archive.org [online]. 2009-09-04 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  7. BEIJING, Associated Press in. Gao Yu arrested by Chinese authorities. the Guardian [online]. 2014-05-08 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Čína poslala na sedm let do vězení jednasedmdesátiletou novinářku. iDNES.cz [online]. 2015-04-17 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  9. BUCKLEY, Chris. Chinese Journalist Sentenced to 7 Years on Charges of Leaking State Secrets (Published 2015). The New York Times. 2015-04-17. Dostupné online [cit. 2020-11-11]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  10. Convicted Chinese journalist granted medical parole. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Čína propustila z vězení proslulou novinářku. Trest si odpyká mimo celu | Svět. Lidovky.cz [online]. 2015-11-26 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  12. Beijing police ransack dissident's home after praise by Germany EJINSIGHT - ejinsight.com. EJINSIGHT [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  13. https://twitter.com/gaoyu200812. Twitter [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  14. 1997 - Gao Yu, China: UNESCO-CI. portal.unesco.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]