Kao Jü
| Kao Jü | |
|---|---|
 Kao v roce 2007 | |
| Narození | 23. února 1944 (80 let) Čchung-čching  Čína |
| Občanství | čínské |
| Alma mater | Čínská lidová univerzita |
| Povolání | novinářka |
| Aktivní roky | 1979 – dosud |
| Známá jako | disidentka, politická vězeňkyně |
| Ocenění | Zlaté pero svobody (1995) Courage in Journalism Award (1995 a 2006) Guillermo Cano World Press Freedom Prize (1997) International Press Institute World Press Freedom Heroes (2000) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kao Jü (čínsky 高 瑜, * 23. února 1944 Čchung-čching) je čínská novinářka a disidentka, opakovaně vězněna čínským režimem.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]
Kao se narodila 23. února 1944 v Čchung-čchingu. Studovala na Čínské lidové univerzitě, kde se specializovala na literární teorii. V roce 1977 napsal Kao Jü scénář k filmu Jaro, vyprávějící příběh umělců, kteří byli rehabilitováni poté, co byli během kulturní revoluce pronásledováni.
Novinářská kariéra a první vězení[editovat | editovat zdroj]
Kao zahájila svou novinářskou kariéru v roce 1979 jako reportérka China News Service. V roce 1988 se stala zástupkyní šéfredaktorky časopisu Economics Weekly, časopisu redigovaného intelektuály a ekonomy z řad disidentů. Pracovala také jako nezávislá novinářka pro různé noviny v Číně a v Hongkongu.[2] V listopadu 1988 zveřejnila kritický článek v hongkongském listu Mirror Monthly, který starosta Pekingu, Čchen Si-tchung, prohlásil za „politický program nepokojů a vzpoury“ a samotnou Kao Jü označil jako „lidového nepřítele“. Byla zatčena po protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 a propuštěna patnáct měsíců poté kvůli zdravotním důvodům.[3]
Disent[editovat | editovat zdroj]
Kao byla znovu zatčena v říjnu 1993 a v listopadu 1994 odsouzena k šesti letům odnětí svobody za „zveřejnění státního tajemství“.[4][5] V únoru 1999 byla podmínečně propuštěna.[6]
V roce 2014 byla znovu zatčena, tentokrát několik týdnů před 25. výročím masakru na náměstí Nebeského klidu. Zadržení sedmdesátileté novinářky bylo jedním z několika zadržení kritiků vlády před politicky citlivým 4. červencem.[7]
V dubnu 2015 pekingský nejvyšší soud obvinil Kao z úniku státního tajemství a odsoudil ji k sedmi letům vězení.[8][9] Důvodem mělo být to, že Kao zaslala tzv. Dokument č. 9 zahraničním organizacím (dokument však byl v tu dobu uveřejněn online). Po odvolání byl její trest 26. listopadu 2015 snížen na pět let.[10] Od roku 2016 vykonává svůj pětiletý trest v domácím vězení.[11]
Německý prezident Joachim Gauck se při své první státní návštěvě Číny v březnu 2016 vyjádřil i k případu Kao Jü, neboť Kao byla dopisovatelkou německé vysílací společnosti Deutsche Welle. Po Guackově komentáři proběhla razie v jejím bytě, načež policie zničila její zápisky a zdemolovali jí domov. Kao se kvůli nátlaku a vysokému krevnímu tlaku zhroutila. Později uvedla, že razie byla nezákonná a státní orgány o ní předem neinformovaly. Některé zdroje tvrdí, že razie byla odvetou za komentáře německého prezidenta.[12] Její domov byl však zdemolován již dříve, a to při jejím zatčení roku 2014.
V současnosti komentuje politické a další dění na sociální síti Twitter.[13]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1995 (během svého prvního vězení) získala Zlaté pero svobody WAN-IFRA (Světové asociace novin).[14] V roce 1995 jí byla udělena cena Reportérů bez hranic. V březnu 1999 se stala první novinářkou, která získala Cenu svobody tisku UNESCO/Guillermo Cano. Roku 2000 byla jmenována jednou z 50 hrdinů/hrdinek svobody tisku 20. století Mezinárodního novinového institutu (IPI).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gao Yu (journalist) na anglické Wikipedii.
- ↑ Gao Yu (高瑜) | Chinese Human Rights Defenders [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Press freedom advocates are slamming Trump for glorifying violence against reporters - IWMF. www.iwmf.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Document. www.amnesty.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BBC News | Asia-Pacific | Chinese dissident gets medical parole. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ China: “Leaking State Secrets”: The Case of Gao Yu. www.hrw.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ China: Update Medical Letter Writing Action: Gao Yu - Amnesty International. web.archive.org [online]. 2009-09-04 [cit. 2020-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-04.
- ↑ BEIJING, Associated Press in. Gao Yu arrested by Chinese authorities. the Guardian [online]. 2014-05-08 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Čína poslala na sedm let do vězení jednasedmdesátiletou novinářku. iDNES.cz [online]. 2015-04-17 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ BUCKLEY, Chris. Chinese Journalist Sentenced to 7 Years on Charges of Leaking State Secrets (Published 2015). The New York Times. 2015-04-17. Dostupné online [cit. 2020-11-11]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Convicted Chinese journalist granted medical parole. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Čína propustila z vězení proslulou novinářku. Trest si odpyká mimo celu | Svět. Lidovky.cz [online]. 2015-11-26 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Beijing police ransack dissident's home after praise by Germany EJINSIGHT - ejinsight.com. EJINSIGHT [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ https://twitter.com/gaoyu200812. Twitter [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ 1997 - Gao Yu, China: UNESCO-CI. portal.unesco.org [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kao Jü na Wikimedia Commons - Kao Jü na Twitteru
