Kangaamiut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kangaamiut
Kangâmiut
Gammel Sukkertoppen
Pohled na Kangaamiut z moře
Pohled na Kangaamiut z moře
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 28 m n. m.
Časové pásmo -3
Stát GrónskoGrónsko Grónsko
Kraj Qeqqata-coat-of-arms.svg Qeqqata
Kangaamiut
Kangaamiut
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 1,74 km²
Počet obyvatel 331 (2016)
Hustota zalidnění 190,2 obyv./km²
Správa
Starosta Judithe Fredriksen
Vznik 1755
Telefonní předvolba +299
PSČ 3912
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kangaamiut (zastarale: Kangâmiut), dříve známý jako Gammel Sukkertoppen je osada v kraji Qeqqata v Grónsku. V roce 2016 tu žilo 331 obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Kangaamiut se nachází na ostrově u pobřeží Davisova průlivu mezi dvěma fjordy. Na jihu se nachází fjord Kangerlussuatsiaq a na severu se nachází fjord Kangaamiut Kangerluarsuat.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dánsko-norská osada s názvem Sukkertoppen[1] byla původně umístěna na území dnešního Kangaamiutu, když byla založena v roce 1755.[2] Umístění této osady se změnilo v roce 1782 a poté se nacházela na místě dnešního Maniitsoqu[3].

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Kangaamiut slouží jako přístav pro Arctic Umiaq Line.[4]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Kangaamiut zažil prudké klesání jeho počtu obyvatel. Osada ztratila více než 36% obyvatel oproti roku 1990 a více než 26% oproti roku 2000.

Počet obyvatel Kangaamiutu v posledních dvou desetiletích. Zdroj: Statistics Greenland
Počet obyvatel Kangaamiutu v posledních dvou desetiletích. Zdroj: Statistics Greenland

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kangaamiut na anglické Wikipedii.

  1. Jméno je známé také jako Zukkertoppen, Sukkertop, Zukkertop, nebo Zuckerhut.
  2. Qeqqata Municipality. qeqqata.gl [online]. [cit. 2017-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-04. 
  3. "Maniitsoq", Saga Map, Tage Schjøtt, 1992.
  4. AUL, Timetable 2009[nedostupný zdroj]