Kanadská ústava

Britský zákon z roku 1867, jádro kanadské ústavy

Kanadská ústava (anglicky: Constitution of Canada, francouzsky: Constitution du Canada) je nejvyšší zákon státu Kanada, jenž je jednou z nejstarších konstitučních monarchií na světě. Ustavuje formu vlády a základní práva občanů i neobčanů. Zákony ústavy mají přednost před všemi ostatními zákony a stanovují hmotněprávní limity pro činnost vlády. Jádrem kanadské ústavy je Ústavní zákon z roku 1867 (dříve Britský zákon o Severní Americe z roku 1867), Kanadská listina práv a svobod a Ústavní zákon z roku 1982. Zákon z roku 1867 definuje Kanadu jako federaci. Zákon z roku 1982 je též nazýván patriací ústavy, což značí, že byla Kanada v oblasti práva i státního práva plně oddělena od Spojeného království (kanadské ústavní dodatky až do té doby vyžadovaly schválení britským parlamentem). Souběžně s patriací byla do ústavy zahrnuta listina práv a svobod, které byly předtím uznávány neformálně. Její Hlava II se výslovně zabývá právy domorodých obyvatel. Ústava Kanady obsahuje psané i nepsané části, přičemž existence nepsané části navazuje na britskou tradici. O tom, že existuje i nepsaná část ústavy, rozhodl Nejvyšší soud Kanady v roce 1998, když posuzoval možnost odtržení Québecu ("Ústava je více než psaný text. Zahrnuje celý globální systém pravidel a principů, kterými se řídí výkon ústavní pravomoci. Povrchní výklad vybraných ustanovení psaného ústavního zákona, bez dalšího, může být zavádějící."). Kanadská ústava patří od roku 1982 k nesnadno změnitelným. Případná ústavní změna vyžaduje souhlas dolní sněmovny i Senátu a schválení dvou třetin provinčních zákonodárných sborů (nejméně sedm provincií) reprezentujících alespoň 50 % populace provincií. Případná změna některých specifických ustanovení (například o úředním jazyce nebo Nejvyšším soudu) pak vyžaduje souhlas všech provincií.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kanadská ústava na Wikimedia Commons