Kamila Spalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kamila Spalová
Narození 15. prosince 1871
Rakovník
Úmrtí 5. února 1953 (ve věku 81 let)
Rakovník
Funkce ředitel muzea
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kamila Spalová (15. prosince 1871 Rakovník5. února 1953 Rakovník) byla učitelka, vědecká pracovnice v oblasti pedagogiky, feministka, historička, ředitelka městského muzea v Rakovníku, autorka pedagogických a vlastivědných prací.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 15. prosince 1871 v Rakovníku jako nejstarší z pěti dcer učitele Adolfa Spala v budově zv. Stará pošta (dnes v budově sídlí Muzeum T. G. Masaryka). Do měšťanské školy chodila v Praze, kde navštěvovala i čtyřletý učitelský ústav. 10. září 1890 nastoupila jako učitelka na rakovnické dívčí škole, u žaček byla velmi oblíbena.

V roce 1902 se dala zapsat jako externí posluchačka na tehdejší Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, studovala dějepis (ze světových dějin ji nejvíce upoutala antika) v kombinaci se zeměpisem, který posléze převládl. Po zvládnutí latiny byla přijata do historického semináře Jaroslava Golla, poslouchala přednášky Josefa Pekaře, Václava Novotného, Josefa Šusty a Čeňka Zíbrta. Navštěvovala především přednášky geografie, přednášel Jan Palacký (syn Františka Palackého), oslovila ji antropogeografie (= geografie obyvatelstva a sídel).

Nemohla však studia dokončit, složit státní zkoušky a získat doktorát, neměla totiž maturitu na gymnáziu. S pomocí rodinného přítele Zikmunda Wintera (rodiny se znaly z jeho působení v Rakovníku v letech 1874–1884) byla přijata na Akademické gymnázium v Praze, maturitu složila 14. července 1909. Poté mohla vysokoškolské studium zakončit disertační prací Sídla v lesní oblasti křivoklátské s územím přilehlým (výzkum vlivu přírodních a dopravních podmínek na vývoj života v této oblasti) a státní zkouškou (1912). Byla promována v aule Karolina 13. ledna 1912; byla pravděpodobně první učitelkou, která získala titul doktor filozofie.[1]

V letech 1919–1931 působila v Praze. Po ukončení pedagogické činnosti přesídlila natrvalo do Rakovníka. Politicky se angažovala v Československé národně demokratické straně, za kterou se dostala v roce 1920 i do městského zastupitelstva v Rakovníku. Zemřela 5. února 1953 v Rakovníku.

Činnost pedagogická[editovat | editovat zdroj]

V letech 1890–1919 vyučovala (s přestávkami) na dívčí škole v Rakovníku. Byla také správkyní mateřské školy v Rakovníku, pro kterou se jí podařilo získat dostatečné vnitřní vybavení a dokonce i vlastní budovu, který městská rada koupila (1913).

V roce 1919 přijala nabídka na zaměstnání v Praze na Ministerstvu školství a národní osvěty, resp. na nově vzniklém Československém pedagogickém ústavu (ke spolupráci ji vyzval její ředitel a zakladatel prof. Otakar Kádner). Ústav byl otevřen 1. května 1919, jeho úkolem bylo mapování stavu školství a odborné literatury doma i v zahraničí. V ústavu pracovala do roku 1921, v letech 1921–1926 byla ředitelkou měšťanské školy v Praze-Vršovicích, v letech 1926 až do odchodu do důchodu v roce 1931 na Vinohradech.

Činnost spolková[editovat | editovat zdroj]

V Rakovníku se podílela intenzivně na kulturním životě v Rakovníku, byla členkou mnoha místních spolků, především Muzejního spolku, do jehož výboru byla zvolena v roce 1919. V roce 1937 se angažovala během příprav u příležitosti Wintrových oslav a odhalení jeho busty na nádvoří muzea. V roce 1939 se dostala do čela Muzejního spolku. Její předsednictví přineslo změnu v redigování Věstníku musea. Byla to doba vyhrocených sporů s rakovnickým historikem Janem Rennerem ukončená jeho rezignací. Plány, které měla jako předsedkyně s Muzejním spolkem, narušila okupace.

K nejužšímu propojení muzejní a spolkové činnosti došlo v roce 1945, kdy se Kamila Spalová stala správkyní muzea. Navrhla novou koncepci sbírkotvorné činnosti a prezentace sbírek, muzeum se mělo stát moderní vědeckou institucí regionálního charakteru. Obnovila se evidence, sbírky byly v roce 1946 znovu zpřístupněny a byl vydán průvodce po muzejní expozici, jehož byla autorem. Snažila se přiblížit a otevřít muzeum co nejširšímu spektru návštěvníků. Po osvobození se obnovila pod vedením Kamily Spalové také činnost Muzejního spolku, začal znovu vycházet Věstník. Po únoru 1948 se situace změnila: bylo nutno odstranit z expozice některé „nežádoucí“ exponáty. Také pro spolkový život nebyla politická situace příznivá, na přelomu let 1950/51 bylo Muzejnímu spolku doporučeno, aby sám ukončil činnost.

Kamila Spalová se také angažovala v Městském osvětovém sboru, Místní osvětové radě, spolupracovala se Společností přátel umění, Budčí a Národní jednotou severočeskou.

Emancipační snahy[editovat | editovat zdroj]

Zikmund Winter jí pomohl vstřebávat pedagogické zkušenosti a zapůsobil na ni významně v problematice feminismu; zřejmě pod jeho vlivem se začala silně angažovat. Působila na ni též atmosféra domova (měla čtyři mladší sestry). Uvědomovala si význam kvalitního vzdělání, podporovala zřízení pokračovacího kurzu pro dívky (vznikl 1906). V těchto snahách viděla vzor v antice, ale ovlivnily ji české veličiny: Jan Amos Komenský, Jan Neruda nebo Josef Svatopluk Machar. Výrazně na ni zapůsobil při vysokoškolských studiích také T. G. Masaryk, který dle ní spojoval emancipaci s národním zájmem.

K jejím názorům bezesporu přispělo to, že vyrůstala v prostředí s převahou ženského elementu, neprožila partnerský vztah s mužem (jako učitelka musila dodržovat celibát, zrušen byl až roku 1919). Feministickým postojům nahrávaly i problémy, s nimiž se potýkala na své cestě za univerzitním vzděláním.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Byla členkou rakovnické organizace Národně demokratické strany, za ni byla zvolena do zastupitelstva. V roce 1920 za tuto stranu kandidovala do Poslanecké sněmovny v 6. volebním obvodu se sídlem v Lounech, zvolena ale nebyla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byla autorkou odborných prací z oblasti pedagogiky a didaktiky, zejména didaktiky zeměpisu a metodiky jeho výuky.

  • SPALOVÁ, Kamila. Republika Československá na podkladě kulturně-zeměpisném: (zeměpis prací tvořivou). 2., nově uprav. vyd. V Praze: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1931. 271, [2] s.
  • SPALOVÁ, Kamila. Z domova do světa mapou: průvodce k Vlastivědnému atlasu zeměpisnému a k Atlasu pro školy měšťanské. Díl II. : pro žactvo obecných škol vícetřídních i školy měšťanské. Praha: V. Neubert, 1926. 2 svazky.
  • Kromě didaktických spisů, učebnic a metodik se zabývala regionální historií Rakovníka a Rakovnicka, přispívala do Věstníku rakovnického.
  • SPALOVÁ, Kamila. Hrad Krakovec Hrad Krakovec. [S.l.: s.n.].
  • SPALOVÁ, Kamila. Naše regio v pásmu dějin: (veršem). Rakovník: [nakladatel není známý], [1944?]. 8 nečíslovaných stran.
  • SPALOVÁ, Kamila. O pomístných názvech politického okresu rakovnického. Rakovník: nákl. vlast., 1917. 32 s.
  • SPALOVÁ, Kamila. Přírodní ráz Rakovnicka. Rakovník: ONV, 1947.
  • SPALOVÁ, Kamila. Průvodce rakovnickým museem. Rakovník: Tuček, 1946.
  • SPALOVÁ, Kamila. Rakovnicko: zeměpis a historie. Rakovník: ONV, 1947.
  • Významné jsou její feministické statě:
  • SPALOVÁ, Kamila. Za sluncem půlnočním. Rakovník: [s.n.], 1940. Knihovna Rakovnických novin, sv. 15.
  • SPALOVÁ, Kamila. Starý Rakovník. Rakovník: Musejní spolek král. města Rakovníka a politického okr. rakovnického, 1941.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BEDNAŘÍK, Tomáš. První učitelka s doktorátem filozofie. Raport. 28.8.2018, roč. 28, čís. 35, s. 9. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMITKA, Luboš. Kamila Spalová a její stopy na poli kulturně osvětové činnosti v Rakovníku (1871–1953). Rakovnický historický sborník, sv. 7, 2006, s. 25–79. Dostupné online.
  • KREJČÍ, František. Rakovník: Kdo byl první učitelkou a profesorkou?. Rakovnický deník. 2006, roč. 8, čís. 285), s.11.
  • BEDNAŘÍK, Tomáš. První učitelka s doktorátem filozofie. Raport, 2018, roč. 28, čís. 35, s. 9.