Kalvárie (Banská Štiavnica)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kalvárie (Banská Štiavnica)
Kalvárie (Banská Štiavnica)
Kalvárie (Banská Štiavnica)
Místo
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Obec Banská Štiavnica
Zeměpisné souřadnice
Kalvárie (Banská Štiavnica)
Fire.svg
Kalvárie (Banská Štiavnica)
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 1744-1751
Specifikace
Stavební materiál kámen
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kalvárie v Banské Štiavnici je soubor celkově dvaceti dvou samostatných sakrálních staveb, z toho sedmnácti kaplí, představujících výjevy z ukřižování Ježíše a sedmi bolestí Panny Marie, tří kostelů, zastavení "Ecce homo" a božího hrobu, umístěných na vrchu Scharffenberg (Ostrý vrch) v Banské Štiavnici. Komplex byl vybudován v letech 1744 - 1751 v barokním stylu a jeho zakladatelem byl jezuita František Perger.

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba začala 14. září 1744 položením základního kamene Horního kostela, předcházelo jí odkoupení pozemků na Ostrém vrchu a odsouhlasení výstavby ostřihomským arcibiskupem, sídlícím v té době v Trnavě. Horní kostel, nazývaný také "německý", byl dokončen a vysvěcen v 1745, celý komplex byl dostavěn a následně vysvěcen za sedm let, 13. září 1751. Výstavba byla financována z darů měšťanů, erby významnějších dárců jsou umístěny na průčelí kaplí. Před svěcením, na svátek Nejsvětější trojice, kalvárii navštívil i císař František Lotrinský.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kalvárie byla rekonstruována dvakrát, poprvé v roce 1894, kdy byly opraveny některé kaple architektem Vilémem Groszmannem. Po převratu v 1948 přešla kalvárie do vlastnictví státu, což vedlo k postupnému chátrání. V letech 1978 - 1981, proběhla oprava financována státem, přičemž práce vykonávali dobrovolně povětšinou věřící z okolí.

Po Sametové revoluci došlo paradoxně k největšímu znehodnocení kalvárie, výzdoba (reliéfy, dřevěné sochy) byla rozkradena a prodána, došlo i k devastaci objektů. Zachované mobilní předměty byly postupně premístěny do expozitur báňského muzea na Starém zámku, kde jsou k vidění v rámci výstavy "Kalvárie v azylu". V 2007 byla kalvárie zapsána na seznam 100 nejohroženějších památek světa. Třetí, celková rekonstrukce a obnovení značně zchátralých staveb probíhá od roku 2011).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kalvária (Banská Štiavnica) na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hidvéghy, A.: Štiavnická Kalvária. Ako povstala, ako dnes vyzerá a ako sa na nej koná pobožnosť. Preložil F. R. Osvald. Banská Štiavnica 1901.
  • Gindl, J. - Vozár, J.: Banská Štiavnica a okolie. Sprievodca po stavebných, umeleckých a technických pamiatkach. Banská Bystrica 1968.
  • Celková, M.: Banská Štiavnica v minulosti a prítomnosti (v kresbe a grafike).Katalóg k výstave. Slovenské banské múzeum a Miestne kultúrne stredisko Banská Štiavnica 1987.
  • Kmeť, A.: Veleba Sitna. Edičné pripravil Š. Baranovič. Tatran Bratislava 1989.
  • Krapka, E. - Mikula, V.: Dejiny Spoločnosti Ježišovej na Slovensku. Cambridge, Ontario, Kanada 1990.
  • Radváni, H. a kol.: Banskoštiavnická Kalvária 1751 - 1991. Rímsko-katolícky farský úrad Banská Štiavnica 1991.
  • Vozár, J.: Denník princa Leopolda z cesty do stredoslovenských banských miest roku 1764. Osveta Martin 1990.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]