Přeskočit na obsah

Kalmycký jezdecký sbor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kalmycký jezdecký sbor
Voják Kalmyckého jezdeckého sboru, 1943
Voják Kalmyckého jezdeckého sboru, 1943
ZeměNěmecká říšeNěmecká říše Německá říše
Existencejiž zaniklý útvar
Vznikléto 1942
Zánikkvěten 1945
Druh vojskavýchodní dobrovolnická legie
Typjízda
Funkceprůzkum, protipartyzánská jednotka, bezpečnostní služba
Velikostokolo 3 600 příslušníků
PřezdívkaKalmücken-Kavallerie-Korps, Kalmücken-Verband Dr. Doll
VeliteléDr. Otto Doll
podplukovník Bergen
Nadřazené jednotky Wehrmacht
Účast
VálkyDruhá světová válka
BitvyBitva o Kavkaz, protipartyzánské operace, Bitva v Janowských lesích
Insignie
ZnakVlajka Kalmycka
 Vlajka Kalmycka

Kalmycký jezdecký sbor (německy Kalmückisches Kavalleriekorps, kalmycky Хальмг Ирәттн Цергтә Көмрәк) byl vojenská jednotka Wehrmachtu během druhé světové války v letech 1942–1945 vytvořená z řad Kalmyků po obsazení území Kalmycké ASSR německými vojsky v létě 1942. Je považován za součást východních legií.

Vznik jednotky

[editovat | editovat zdroj]

Kalmycká jízda patřila tradičně do nepravidelných vojsk Ruské imperiální armády, kde byla řazena do Donského vojska.[1] V ruské občanské válce bojovali Kalmyci na straně bělogvardějců po boku kozáckých vojsk. Po skončení ruské občanské války byl určitý počet Kalmyků evakuován do zahraničí spolu s Wrangelovou krymskou armádou.[2] Kalmycká emigrace mezi světovými válkami žila v Německu. V SSSR zatím v roce 1935 byla sovětskou vládou zrušena dávná kalmycká privilegia[3] a ustanovena Kalmycká autonomní sovětská socialistická republika.

Formování jednotek

[editovat | editovat zdroj]

Po napadení SSSR se Rosenbergovo ministerstvo začalo více zajímat o kalmycké emigranty a jejich vůdce. Byl vytvořen Kalmycký národní výbor a do jeho čela byl jmenován Šambo Balinov (rusky Шамбо Балинов). Současně začaly probíhat práce na vytváření kalmyckých jednotek a divizí na východní frontě.[2] V čele těchto snah figuroval Dr. Otto Doll (krycí jméno, skutečné jméno rusky Отто Рудольфович Верба,[pozn. 1] německy Othmar Rudolf Werba[4]), který dosáhl propuštění Kalmyků ze zajetí a přesun do zvláštního sběrného tábora.[3] Z těchto vojáků a dalších byl pak zformován Kalmycký jezdecký sbor, který se vymyká z běžného standardu východních legií tím, že se jednalo o jízdní útvar. Kalmycký sbor byl specificky využíván pro rychlé přesuny, průzkum a protipartyzánskou válku ve stepních oblastech jižní Ruska, kde se jako jízdní jednotka mohl plně uplatnit.

V srpnu 1942[5] německo-rumunské jednotky obsadily velkou část Kalmycka i s hlavním městem Elista. V okupované Elistě byly umístěny zvláštní jednotky pro boj se sovětskými partyzány Sonderkommando 11 a Sonderkommando Astrachaň. S ohledem na nedostatek sil začalo německé velitelství s vytvářením ozbrojených bezpečnostních a policejních jednotek z místních obyvatel.[5] Tyto jednotky byly využívány k ostraze objektů, výkonu hlídkové služby, ochraně boků německých jednotek, provádění průzkumu, boji proti sovětským partyzánům a sovětským sabotážním skupinám.

U zrodu první kalmycké jednotky Abwehrgruppe-103 stála německá vojenská rozvědka abwehr.[6] Útvar byl vytvořen z dobrovolníků z řad válečných zajatců, kteří měli za úkol provádění průzkumu. V jejím čele jako velitel stál Dr. Otto Doll.[2][6][5]

V září 1942 velitel 16. motorizované divize[7] generálmajor Sigfrid Henrici[8] zformoval v Elistě kalmyckou jezdeckou eskadronu z bývalých vojáků Rudé armády, kteří dobrovolně přešli na stranu německých vojsk, a místních dobrovolníků. Ty vyzbrojil kořistními sovětskými zbraněmi.[2][8] Počet zajatců kalmycké národnosti byl relativně malý, protože vojáci této národnosti přecházeli často na německou stranu dobrovolně. Takto vytvořená jednotka se v německých službách osvědčila, a proto bylo přikročeno k vytvoření další eskadrony. Po jejím vytvoření byly obě kalmycké jezdecké eskadrony převedeny pod velení armády a obdržely nové názvy:[8]

  • 1/66 Kalmycká jezdecká eskadrona (německy 1. Kalmückenschwadron 66)
  • 2/66 Kalmycká jezdecká eskadrona (německy 2. Kalmückenschwadron 66)

V listopadu 1942 již v Kalmycku operovaly čtyři jezdecké eskadrony.[2]

Stejnokroje, výzbroj a výstroj

[editovat | editovat zdroj]

V září a začátkem října 1942 nosili její příslušníci sovětské uniformy s odstraněnými insigniemi. Tyto byly doplněny páskami na rukávech s nápisem v němčině In den Dienst der Wehrmacht (česky Ve službách německé branné moci (wehrmachtu)). Kromě jezdeckých a soumarských koní byly v tomto období jako dopravní prostředek používány i povozy tažené velbloudy. V říjnu 1942 personál eskadron obdržel německé polní stejnokroje a německé ocelové přilby. Někteří vojáci však i nadále nosili prvky národního kroje, kožešinové čepice, róby a další části civilního oblečení.[2]

Bojové nasazení

[editovat | editovat zdroj]

V bitvě o Kavkaz

[editovat | editovat zdroj]

S ohledem na jízdní charakter jednotky byla od počátku listopadu 1942 kalmycká jízda nasazovaná především na průzkumné úkoly a na boj s partyzány. Jejich cílem byly také sovětské průzkumné a sabotážní jednotky. Začátkem listopadu 1942 rota vojáků 16. motorizované divize Wehrmachtu, eskadrona kozáků a eskadrona Kalmyků obklíčily sovětský sabotážní oddíl, který zatlačily zpět na sovětské pozice. Asi 1 000 kalmyckých vojáků Wehrmachtu bojovalo s Rudou armádou na astrachaňském směru v bitvě o Kavkaz. Dne 31. prosince 1942 se několik eskadron Kalmyckého jízdního sboru spolu s dalšími německými a východními legiemi Wehrmachtu zúčastnilo bojů v oblasti Elisty proti postupujícím vojskům 28. armády Stalingradského frontu.

V lednu 1943 na německé straně již operovalo 10 kalmyckých eskadron[7] v počtu 300 až 400 lidí, které byly podřízeny velení 444. bezpečnostní divize Wehrmachtu[pozn. 2] (německy 444. Sicherungs-Division (Wehrmacht)). Eskadrony byly používány k hlídkování na úsecích fronty neobsazených německými vojsky, k útokům na jednotlivé sovětské posádky a k boji proti partyzánům. Velitelství partyzánského hnutí na jižní frontě zaznamenalo 628 případů zadržení sovětských rozvědčíků Kalmyky v sektoru sovětské 51. armády s jejich následným předáním do rukou německé kontrarozvědky.[7][9] Jednotky se dále účastnily obranných bojů proti sovětským vojskům na linii řeky Manyč.[1] Dne 27. ledna 1943 byly kalmycké jednotky převedeny do podřízenosti 3. tankové divize Wehrmachtu. Po ústupu z Kalmycka, který byl považován za dočasný taktický ústup, byl sbor Němci nasazován k ochraně týlových komunikací. Ustupující dobrovolníky v německých službách doprovázelo i civilní obyvatelstvo.[1]

Koncem března 1943 bylo v kozácké stanici v Rostovské oblasti oficiálně vyhlášeno vytvoření Kalmyckého jezdeckého sboru. Do jeho čela německé velení postavilo profesionálního zpravodajského důstojníka, šéfa Abwehrgruppe-103 Dr. Dolla.[2]

V boji proti partyzánům a Rudé armádě

[editovat | editovat zdroj]

Na jaře roku 1943 kalmycké eskadrony spolu s kozáky střežily pobřeží Azovského moře. V květnu 1943 byly jednotky shromážděny v Chersonské oblasti,[9] kde byly doplněny velitelstvím 4. tankové armády o další eskadrony.[7] K 21. červenci 1943 se sbor skládal z velitelství a 4 divizionů,[pozn. 3] v každém z nich bylo 5 eskadron a 1 průzkumná skupina. Celkový stav sboru činil přibližně 3 000 osob, z toho 71 Němců, a dále z 1 800 koní. Výzbroj tvořilo 14 lehkých minometů, 5 lehkých kulometů, 1 těžký kulomet, 61 samopalů, 2 000 pušek a 85 pistolí.

V srpnu 1943 byly všechny tyto jednotky sloučeny do Kalmyckého jezdeckého sboru Dr. Dolla (4 divizony po 5 eskadronách). Dalších 5 eskadron operovalo v sovětském týlu jako záškodníci.[9]

Kalmyčtí dobrovolníci se také podíleli na evakuaci chovných stanic koní na západ. Podle rozkazu pochodového atamana Pavlova byl v době ústupu z kozáckých území na západ hřebčín Konnyj zavod vojska donského v srpnu 1943 přesouván mezi prvními pod ochranou 260 kalmyckých vojáků.[1] Úkolem Kalmyků byla také ochrana při evakuaci dobytka z území ohrožených postupem Rudé armády.[2]

Od podzimu 1943 byl Kalmycký jezdecký sbor nasazován k ochraně komunikací na pravém břehu Dněpru a byl podřízen 444. a 213. zabezpečovací divizi nebo velení týlové oblasti 6. armády.[7] Dne 2. prosince 1943 provedla kombinovaná jednotka v čele s velitelem Abuširovem (rusky Абуширов) v síle čtyř eskadron včetně praporu zvláštního určení (rusky истребительный батальон)[pozn. 4] o celkové síle 1 000 lidí ve spolupráci s jednotkami německého polního četnictva protipartyzánskou operaci s cílem pročesat záplavové oblasti Dněpru. V následujících dnech se operace kromě Abuširovova kombinovaného oddílu zúčastnila i kalmycká jednotka pod velením Čilgirova. Během operace Kalmykové zabili 50 lidí a zajali 51 partyzánů. Dne 13. prosince 1943 byl v boji se sovětskými partyzány zabit 1 partyzán a 31 jich bylo zajato. Na rozkaz německého vojenského velení bylo za obnovení pořádku v týlu 40. tankové divize Wehrmachtu 54 Kalmyků oceněno německými vojenskými vyznamenáními. Jedním z takových řádů obvykle bývala Medaile východních národů.

V lednu 1944 se sbor nacházel v německém týlu ve frontovém pásmu proti pozicím sovětského 2. ukrajinského frontu. Zde měl sbor za úkol ochranu mostů a vojensko-průmyslových zařízení. Další úkol byl protipartyzánský boj a vyhledávání sovětských výsadkářů nebo sabotérů. Začátkem května 1944 se podle některých zdrojů jednotka sboru podílela na masakru civilistů ve vesnici Žuravno (rusky Журавно) ve Lvovské oblasti.

K červenci 1944 byl stav sboru reorganizovaného do dvou samostatných brigád v početním stavu 147 důstojníků, 374 poddůstojníků a 2 917 řadových vojáků. Ve sboru bylo také 90 německých důstojníků, kteří převzali v červenci 1944 velitelská místa.[3] Celkový počet sboru byl 3 528 lidí včetně německých příslušníků pravidelného personálu. Dále disponoval 4 600 koňmi. Ve výzbroji měl 6 minometů, 15 těžkých kulometů, 15 lehkých kulometů, 168 samopalů (33 německé a 135 sovětských), 2 164 pušek (1 092 německých, 1 029 sovětských a 43 holandských) a 246 pistolí. K dispozici bylo také 29 signálních světlic. Dopravní prostředky se skládaly ze 3 nákladních automobilů, 5 osobních automobilů a 504 povozů.

Během léta a podzimu 1944 bojoval sbor proti Rudé armádě a partyzánům na západní Ukrajině a v Polsku. Ve dnech 11.–15. června 1944 se jednotky sboru spolu s dalšími německými jednotkami zúčastnily německé protipartyzánské operace Sturmwind I. Tato operace[pozn. 5] byla zaměřena proti sovětským a polským partyzánským jednotkám v Janovských lesích[pozn. 6] (polsky Lasy Janowskie). Během úniku z obklíčení dne 15. června 1944 partyzáni zaútočili a zničili velitelství sboru a v důsledku tohoto útoku bylo zabito 40 kalmyckých legionářů. Později se jednotky sboru spolu s dalšími německými jednotkami zúčastnily německé protipartyzánské operace Sturmwind II probíhající ve dnech 16.–25. června 1944 proti oddílům sovětských a polských partyzánů v Solském pralese[pozn. 7] (polsky Puszcza Solska).[8]

V červenci 1944 se jednotky sboru zúčastnily pod velením podplukovníka Bergena bojů proti sovětským vojskům v oblasti Lublinu, v nichž utrpěly značné ztráty.[8]

Dne 20. srpna 1944 během bojů s polskými partyzány Lidové armády (polsky Armia Ludowa)[pozn. 8] v Suchendniovském lese[pozn. 9] (polsky Las Suchedniowski) jednotka Kalmyků složená z 54 vojáků pod vedením I. S. Mancyna (rusky И.С. Манцын) zabila německé důstojníky a přešla na stranu partyzánů. Operace byla po této události zastavena, další jednotky byly z účasti na operaci vyřazeny a staženy z bojové zóny.[8]

Na konci války

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1945 byl sbor Rudou armádou na východní frontě na území Polska[3] v okolí měst Radom a Kielce prakticky zničen[9] a musel být z fronty stažen pro doplnění.[7] Během bojů jednotka přišla o své koně, a proto byla znovu zformována jako pěší jednotka.

Dne 27. ledna 1945 byl sbor reorganizován, všichni civilisté byli z jeho struktury vyřazeni a evakuováni do Bavorska.[2] Důstojníci rekvalifikaci na pěší jednotku absolvovali u 1. divize ROA.[7] Zbytky sboru byly pak přiřazeny ke Kozáckému stanu v Chorvatsku,[3] kde se stal součástí 3. plastunské[pozn. 10] divize 15. kozáckého jezdeckého sboru.[2][7][9] Začátkem dubna 1945 dostal pluk nový název 606. kalmycký pěší pluk v rámci 15. kozáckého sboru.[8]

V dubnu 1945 kalmycký pluk chránil evakuaci raněných a zajišťoval prostor, ve kterém měla být zdravotní služba a nemocnice dislokovány.[1] V ústupových bojích s jugoslávskými partyzány utrpěl pluk vysoké ztráty.

Vztah ke zbraním SS

[editovat | editovat zdroj]

Některé zdroje označují Kalmycký sbor jako legii Zbraní SS.[5] Ve skutečnosti však jednotka spadala pod velení Wehrmachtu, jehož byla součástí. V roce 1944, kdy se Himmler stal velitelem záložní armády, podléhalo jeho pravomoci i schvalování nově formovaných útvarů. Na jejich zásobování se tehdy podílel SS-Hauptamt,[pozn. 11] ale útvaru mu nepodléhal.[3]

Po válce

[editovat | editovat zdroj]

Dne 2. května 1945 se část Kalmyckého pluku vzdala britským jednotkám, zbytek (1 100 – 1 200 lidí) byl zajat jugoslávskými partyzány a poté přes Bělehrad a Kišiněv repatriován do Donbasu.[2] Vojáci sboru v britském zajetí byli následně vydáni do SSSR.[10] Kalmykům, zejména emigrantům, kterým se podařilo vyhnout vydání, pro roce 1950 masivně odcházeli do USA.

Sabotážní aktivity sboru v týle sovětských vojsk

[editovat | editovat zdroj]

Některé části jednotky byly vyčleněny pro boj v týle sovětské armády. Do 19. března 1943 bylo z příslušníků Kalmyckého jezdeckého sboru nasazených Němci na území Kalmycké ASSR zabito 46 vojáků, 30 jich bylo zajato se zbraněmi a dalších 334 se dobrovolně vzdalo. Bylo jim zabaveno celkem 7 kulometů a samopalů, 133 pušek a 5 018 nábojů. Do konce prosince 1943 byly tyto skupiny NKVD většinou zlikvidovány. V činnosti nadále působily pouze 4 skupiny s celkovým počtem 17 osob.

Dne 1. října 1943 byla do Kalmycka vysazena skupina výsadkářů Abwheru s úkolem navázat spojení s protisovětskými skupinami na tomto území. Byla vysazena pětičlenná skupina s velitelem B. B. Ogdonovem, radistou A. D. Vorona-Martynjukem, dále S. M. Erentsenov, Ch. O. Erdnijev a M. Chalgajev, který zahynul při přistání. Erdnijev se přihlásil orgánům NKVD, které zadržely Vorona-Martynjuka, ale zbytku se podařilo uniknout. Výsadek byl neúspěšný.

Na jaře roku 1944 připravil Abwehr výsadkovou jednotku z kalmyckých legionářů určenou k přesunu na území Kalmykie za účelem provádění záškodnické činnosti v sovětském týlu a organizace protisovětského povstání. Dne 23. května 1944 vzlétlo z Rumunska letadlo Junkers-290A s 30 lidmi na palubě (19 záškodníků, 4 radisté a 7 členů posádky letadla).[8] Výsadek byl pod velením německého kapitána E. von Shellera[pozn. 12] a byl vybaven nákladem potravin, zbraní, leteckých návěstidel a radiového vybavení. Úkolem skupiny bylo vytvořit polní letiště pro podporu protisovětských skupin v Kalmycku a připravit podmínky pro následný přesun 36 skupin.[pozn. 13][5] Letadlo bylo sestřeleno sovětskými stíhačkami a v následném boji s pozemními jednotkami padli 3 členové posádky a 4 diverzanti, 12 jich bylo zajato a zbytku se podařilo uprchnout. Mezi zajištěnými osobami byl i velitel Sheller.[8] V souvislosti s tímto výsadkem byla příslušnými orgány SMĚRŠ podána následující zpráva zpravodajskému ústředí (NKVD, NKGB[pozn. 14] a Hlavní správě SMĚRŠ):[8]

„ Устанавливается диверсионная группа противника, выброшенная 23 мая с.г. севернее поселка Утта. Подготовлена и направлена в наш тыл („Валли I“) с заданием:
1. Создать мощный радиоцентр (радиорезидентуру), с которым связать ряд радиоточек, имеющихся на нашей стороне и подготовленных к выброске.
2. Подготовить дальнейшие переброски агентурных и повстанческих групп, причем эти переброски предполагают производить в широких масштабах. Повстанческое движение должен был возглавить доктор Долль.
3. Связаться с местными калмыцкими бандитами.		 Byla zjištěna diverzní skupina protivníka, vysazená 23. května t.r.[pozn. 15] severně od osady Utta. Byla připravena a vyslána do našeho týlu („Údolí 1“)[pozn. 16] s úkoly:
1. Vytvořit hlavní výkonnou[pozn. 17]radiostanici (radiorezidenturu), která měla propojit řadu radiostanic nacházejících se již na našem území [pozn. 18] a připravených k vyslání.
2. Provést přípravu na výsadek dalších agenturních a povstaleckých skupin v předpokládaném velkém rozsahu. Povstalecké hnutí měl vést doktor Doll.
3. Navázat spojení s místními kalmyckými bandity.[pozn. 19]		 “
— zástupce náčelníka Hlavní správy kontrarozvědky SMERŠ P. J. Mešik, 26. května 1944

Zajatý radista letadla byl využit pro rádiovou hru s krycím názvem Árijci,[8] která do oblasti nalákala transportní letoun Focke-Wulf Fw 200 s 5 členy posádky, 2 německými důstojníky a 30 diverzanty. Letadlo přistálo na určeném místě a v přestřelce na letišti bylo zapáleno. V tomto boji byli také zabiti 2 členové posádky a 15 diverzantů, zajato 6 mužů a ukořistěno 20 balíků zbraní a munice shozených na padácích. Zbytku se podařilo uprchnout.

Reakce sovětských úřadů

[editovat | editovat zdroj]

Boj Kalmyků proti SSSR měl také dohru v násilné deportaci Kalmyků do střední Asie a na Sibiř. Sovětská propaganda to zdůvodňovala masovým zapojením Kalmyků do boje proti sovětské moci.[5] Deportace byla sovětskou vládou prezentována jako tvrdé, ale nutné, bezpečnostní opatření k odstranění nepřátelských protisovětských živlů, které měly ohrožovat stabilitu sovětského zázemí a očistit území od zrádců lidu. Cílem bylo zakrýt skutečný motiv deportace, a to kolektivní trest za odpor proti sovětizaci, a prezentovat brutalitu deportace jako „spravedlivou odplatu“ a „obranu sovětské vlasti“. Propaganda se snažila vytvořit dojem, že jsou trestání pouze provinilí členové a nikoliv celý národ.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Žil v emigraci mezi válkami v Československu, proto některé zdroje jeho jméno uvádí jako Vrba. Skutečné jméno není zcela jednoznačně doloženo.
  2. ↑ Speciální divize určená pro ochranu komunikací a zásobovacích tras. Zajišťovala železniční tratě, silnice a mosty pro německé zásobování a střežila týlové oblasti před sabotážemi.
  3. ↑ V jezdectvu a dělostřelectvu jednotka odpovídající přibližně praporu u pěchoty.
  4. ↑ Doslova ničící prapor. Tento výraz se v ruštině používá pro specifický typ vojenské jednotky používaný v Sovětském svazu. Úkolem byl boj proti nepřátelským výsadkům, sabotérům, špionům a partyzánům (v roli protivníka) v sovětském týlu. Na německé straně šlo o vyhledání a zničení sovětských partyzánů nebo sabotérů.
  5. ↑ Bývá nazývána také bitva v Janovských lesích.
  6. ↑ Jedná se o rozsáhlý lesní komplex v jihovýchodním Polsku v podhůří Sandoměřské kotliny.
  7. ↑ Česky také Solská pušča. Jde o rozsáhlý lesní komplex v jihovýchodním Polsku, mezi řekami Tanew a Bug. Termín pušča pro rozsáhlý les pochází z polštiny.
  8. ↑ Jedná se o prosovětské polské partyzány kontrolované Polskou dělnickou stranou a podléhající Polskému výboru národního osvobození podporovaného SSSR.
  9. ↑ Lesní komplex v Polsku v oblasti jižně od města Lodž.
  10. ↑ Plastunská znamená, že se nejednalo o jízdní, ale o pěší kozáckou jednotku s průzkumnými úkoly.
  11. ↑ Hlavní úřad SS, zodpovědný za organizační, personální a zásobovací záležitosti.
  12. ↑ Jméno převedeno do latinky podle ruského přepisu z němčiny. Sheller byl dne 20. října 1945 odsouzen k trestu smrti za špionáž. Trest byl vykonán 2. listopadu 1945.
  13. ↑ Tento plán byl nerealistický, protože Německo v té době nedisponovalo přepravními kapacitami pro letecký přesun takového množství vojáků.
  14. ↑ Vznikl v roce 1943 oddělením od NKVD - měl na starosti rozvědku, obranné zpravodajství (kontrarozvědka), politické trestné činy a ochranu vysokých státních představitelů.
  15. ↑ Tohoto roku – 1944
  16. ↑ Jednalo se o krycí název oddělení abwehru pracujícího s diverzními skupinami.
  17. ↑ Slovo мощный je doslova mocný, mohutný. V kontextu použit volnější překlad.
  18. ↑ Doslova se píše na naší straně, míněno fronty.
  19. ↑ Sovětský výraz pro kalmycké protisovětské povstalce a partyzány.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Калмыцкий кавалерийский корпус na ruské Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 AUSKÝ, Stanislav A. Kozáctvo: poslední nástup. Vyd. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 255 s. (Edice Archiv). ISBN 978-80-204-0993-5. S. 34, 72, 83, 222.
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Калмыцкий кавалерийский корпус доктора Доля - абвергруппа-103. Последние тайны вермахта | Новости. geno.ru [online]. Международный институт генеалогических исследований, 2008-07-14 [cit. 2025-09-04]. Dostupné online. (rusky)
  3. 1 2 3 4 5 6 AUSKÝ, Stanislav A. Dobrovolníci: Evropská politika a druhá světová válka. Vyd. 1. vyd. Praha: Nakl. Dita 285 s. ISBN 978-80-85926-35-4. S. 222.
  4. ↑ SLÁMA, Pavel. Kalmüken Verband. Vojsko.net [online]. 2012-07-24 [cit. 2025-09-06]. Dostupné online.
  5. 1 2 3 4 5 6 Как калмыцкий легион СС мог изменить ход войны. Рамблер/развлечения и отдых [online]. 2019-12-18 [cit. 2025-09-04]. Dostupné online. (rusky)
  6. 1 2 Калмыцкий кавалерийский корпус — Карта знаний. Карта слов и выражений русского языка [online]. [cit. 2025-09-06]. Dostupné online. (rusky)
  7. 1 2 3 4 5 6 7 8 ДРОБЯЗКО, C.; КАРАЩУК, A. Восточные легионы и казачьи части в вермахте. cossac-awards.narod.ru [online]. [cit. 2025-09-04]. Dostupné online. (rusky)
  8. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Абвер и калмыки. nornegest.livejournal.com [online]. Livejournal, 2017-07-13 [cit. 2025-09-06]. Dostupné online. (rusky)
  9. 1 2 3 4 5 КАЛМЫЦКИЙ КАВАЛЕРИЙСКИЙ КОРПУС. Восточные легионы и казачьи части в Вермахте. history.wikireading.ru [online]. [cit. 2025-09-04]. Dostupné online. (rusky)
  10. ↑ Kalmykian Voluntary Cavalry Corps. Military Wiki [online]. [cit. 2025-09-06]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kalmycký_jezdecký_sbor&oldid=25264451“