Kajetan Mérey
| Kajetan Mérey de Kapos Mére | |
|---|---|
 Kajetan Mérey jako rakousko-uherský velvyslanec v Itálii (1911) | |
| Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii | |
| Ve funkci: 1910 – 1915 | |
| Předchůdce | Jindřich Lützow |
| Nástupce | přerušení diplomatických styků |
| První sekční šéf na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí | |
| Ve funkci: 1904 – 1907 | |
| Předchůdce | Jindřich Lützow |
| Nástupce | Guido von Call |
| Narození | 16. ledna 1861 Vídeň |
| Úmrtí | 2. února 1931 (ve věku 70 let) Vídeň |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | diplomat |
| Commons | Kajetan Mérey von Kapos-Mére |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kajetan Mérey de Kapos Mére (16. ledna 1861, Vídeň – 2. února 1931, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Přes třicet let působil na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí, kde byl mimo jiné prvním sekčním šéfem (1904–1907). Před první světovou válkou byl rakousko-uherským velvyslancem v Itálii (1910–1915).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny připomínané od 13. století, byl synem státního úředníka Alexandra Méreye (1834–1927). Kajetan absolvoval gymnázium, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii a nakonec získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě. V roce 1884 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde působil řadu let s několika přestávkami. V letech 1885–1886 zastával nižší posty v Bělehradě a Bukurešti, v letech 1891–1893 působil v Paříži, následně krátce v Istanbulu. V roce 1899 se zúčastnil mírové konference v Haagu a o dva roky později získal titul vyslance, i když nadále pracoval ve Vídni na ministerstvu zahraničí. V roce 1904 byl jmenován c.k. tajným radou a v letech 1904–1907 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí. V roce 1907 byl delegátem na druhé konferenci v Haagu, poté nastoupil dlouhodobou dovolenou. V letech 1910–1915 byl rakousko-uherským velvyslancem v Římě, kde jeho mise skončila s vyhlášením válečného stavu mezi Itálií a Rakouskem-Uherskem (od léta 1914 jej ve funkci velvyslance dlouhodobě zastupoval Karl Macchio. Jako zástupce ministerstva zahraničí byl delegátem na mírových jednáních v Brest-Litevsku. Po rozpadu monarchie žil v soukromí. Během diplomatických služeb získal velkokříž Leopoldova řádu (1907) a za první světové války obdržel Válečný kříž Za občanské zásluhy (1916).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
- ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kajetan Mérey na Wikimedia Commons - Kajetan Mérey in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
- Kajetan Mérey na webu Austro-Hungarian Army dostupné online Archivováno 22. 1. 2021 na Wayback Machine.
