Kaja (zřícenina hradu)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zřícenina hradu Kaja

Zřícenina hradu Kaja, česky Chýje,[1] leží severně od osady Merkersdorf, jež je nyní součástí malého historického hraničního města Hardegg (česky Hardek) v okrese Hollabrunnrakouské spolkové zemi Dolní Rakousy. Hrad se nachází na rakouské straně Národního parku Podyjí - přibližně 3,5 km jihovýchodně od zmíněného Hardeku a 3 km severně od vsi Niederfladnitz (česky Dolní Fládnice).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina hradu Chýje se tyčí vedle rakousko-moravské hraniční řeky Dyje v oblasti tzv. Lesní čtvrti. Hrad stojí na skalnatém ostrohu při pravém břehu Dyje, do níž z Rakouska přitéká potok Chýjský potok. Návštěvu lze vhodně skloubit s prohlídkou blízkého moravského hradu Nový Hrádek u Lukova, který je vzdušnou čarou vzdálen pouhé 2 km, po turistické cestě kvůli absenci mostu pak 17 km.

Historie[editovat | editovat zdroj]

  • Pohraniční pevnost Chýje byla dlouho rodovým sídlem pánů z  Chiowe. Roku 1196 rakouský vévoda Fridrich I. Babenberský (asi 11751198) zpečetil před 30 pány a 24 rytíři, jako svědky, vlastnictví hradu tomuto rodu. Rok 1196 je též první písemnou zmínkou o hradě, který byl ale o řadu let starší.
  • Rod pánů „von Kaja" neboli „z Chýje" byl v příbuzenském poměru nejen s rakouskou dynastií Babenberků, ale i s dalšími vlivnými rakouskými rody jako byli Kuenringové. S nimi ve třetí čtvrtině 13. století zdejší majitelé dlouho stáli na straně českého krále, moravského markraběte a rakouského vévody Přemysla Otakara II. (asi 1233-1278). Ten na hradě Chýje i pobýval.
  • V roce 1360 však Mikuláš z Kaja prodal toto hlavní sídlo svého rodu rakouskému arcivévodovi Rudolfu IV. Habsburskému (13391365). Hrad se tak stal zeměpanskou pevností, avšak již v roce 1376 přešel jako zástava na hrabata z Maidburg-Hardeggu. V té době zemřel na hradě Chýje hrabě Burkhard II., kancléř císaře Karla IV. (13161378).
  • Noví majitelé ze sousedního významnějšího hradu Hardek se zde ale dlouho neudrželi, neboť koncem 14. století dobyli chýjskou pevnost moravští páni - Jan a Jindřich z Lipé. Ti byli sice příslušníky vyšší šlechty, ale zároveň i výbojnými loupeživými rytíři, kteří se na hradě usadili a v okolních vesnicích a městech vzbuzovali strach a hrůzu. Pevnost Chýje měla tak dlouho pověst loupežnického rytířského hradu.
  • V roce 1425 předal rakouský panovník zástavní hrad do rukou pánů z Eyczingeru (von Eitzing) a ve stejné době - tj. kolem roku 1425 (do roku 1427) dobyli tento pohraniční rakouský hrad husité. Ti následně zle pustošili zdejší kraj.
  • Proto kolem roku 1430 začal pobořený hrad pan Ulrich z Eyczingeru (von Eitzing) obnovovat. (Časový sled od dobytí ke kapitulaci hradu není zcela jasný). Poněvadž byla pevnost nadále důležitým bodem při obraně země, podporoval tehdejší habsburský dvůr „Ulricha z Eyczingeru“ († 1434) při rekonstrukci hradu a v jeho snahách o zdokonalení hradního opevnění. Hrad se tehdy velmi rozrostl.
  • Počátkem 16. století se trvalé sídlo rodu z Eyczingeru přestěhovalo do blízkého pohodlnějšího zámku Dolní Fládnice, který patřil rovněž k panství Chýje.
  • V roce 1546 zemřel na hradě Chýje Erasmus I. baron z Eyczingeru.
  • V roce 1588 přešel hrad Chýje a přilehlé panství Dolní Fládnice s dcerou barona z Eyczingera na známý a velmi zámožný rod baronů - od roku 1598 hrabat a od roku 1711 i říšských knížat - Trautsonů. Ti na hradě nežili, avšak panství si ponechali až do 18. století. Sídlili mj. na blízkém fládnickém zámku, který se stal definitivně střediskem zdejšího panství. Za Trautsonů dochází k vleklému chátrání hradu, které zrychlilo v době třicetileté války. Tehdy byl hrad vlivem válečných operací těžce poškozen. Těžké poškození budov dosvědčuje mj. i rytina z roku 1672 od Georga M. Vischera. Na ní neměl hrad již některé střechy - např. u hlavního paláce. Hrad se tak do 18. století proměnil definitivně ve zříceninu.
  • Po vymření knížat z Trautsonu v roce 1775, získává dědictvím zchátralou polozřícenou Chýji s okolním fládnickým zbožím vlivný rod knížat z Auerspergu (zastarale česky z Aueršperku). Hrad se nakonec s okolím dostal po roce 1781 do rukou hraběte (a od roku 1795 druhého knížete mladší linie) Karla II. z Auersperg-Trautsonu (1750-1822). Ten zdědil po své matce Marii Josefě z Trautsonu (1724-1792) i další části obrovského majetku původních majitelů hradu Chýje - knížat z Trautsonu. Auerspergové udržovali zřícedninu hradu jen v nezbytné míře a žili, podobně jako jejich předchůdci, na jiných pohodlnějších sídlech. Jejich hlavní rezidencí se nakonec stal (vedle starší středočeské Vlašimi) středočeský zámek ve Žlebech a za významnou letní rezidenci jim sloužil zámek Slatiňany u Chrudimi.
  • Za panování Auerspergů došlo v 19. století na hradě, vedle tradičních udržovacích prací, i k menším rekonstrukcím v neogotickém romantickém slohu. To bylo pro zříceninu do jisté míry záchranou. Chátrání se zpomalilo. Žlebští Auerspergové vymřeli v roce 1942 a po krátkém mezidobí v roce 1945 přešla zřícenina hradu Chýje s někdejším přilehlým panstvím (např. blízký zámek v Dolní Fládnici a lovecký zámek Karlslust) na významný český hraběcí rod Waldstein-Wartenbergů. Ten tehdy musel odejít, vlivem válečných událostí, z rodného Československa.
  • Ve druhé polovině 20. století dochází k obnově a přeměně části zřícenin v hradní muzeum. V roce 1969 bylo založeno sdružení pro záchranu hradu a následně byl zrestaurován např. hradní palác a kaple. Krásným prostorem hradu je dnes opět např. Rytířský sál. Současným majitelem hradu je Dr. Clemens Graf von Waldstein-Wartenberg.
  • I nejbližší okolí hradu je dnes (stav v létě 2014) příliš zarostlé přerostlými stromy, takže někdejší impozantní pohledy na hrad jsou bohužel minulostí. Samotný hrad je v solidním technickém stavu.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Sousedící hrady a zámky Hardek, Karlslust, Dolní Fládnice, stejně jako na Moravě Nový Hrádek u Lukova patří pod rakouský a moravský Národní park Podyjí.

Přístupnost památky[editovat | editovat zdroj]

Hradní zřícenina a muzeum je v soukromém vlastnictví rodu Waldstein-Wartenbergů. Objekt je však zpřístupněn veřejnosti a to mezi květnem a říjnem. Otvírací dobou je: sobota, neděle a svátky mezi 10-17 hodinou. Jindy lze hrad navštívit pouze po předchozí domluvě. Velké parkoviště se nachází v lesním údolí, v blízkosti zříceniny. Pohodlnou cestou se od parkoviště dostanete na hrad za pět minut chůze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEHIO Niederösterreich – nördlich der Donau ISBN 3-7031-0652-2 (1990)
  • ŘÍHA, Jan: Cykloprůvodce. Sever Rakouska (Waldviertel, Weinviertel, Podunají), Pelhřimov 2009, s. 45, 47 a 98, ISBN 978-80-86391-35-9
  • Kacetl, Jiří - Lazárek, Petr - Molík, David: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu, 2013. ISBN 978-80-86974-12-5. Online zde: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí


Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Burg Kaja na německé Wikipedii.

  1. http://www.np-thayatal.at/cz/pages/wandern_detail.aspx?id=33

Dalšími zdroji jsou (mj.) výše nastíněná literatura a externí internetové odkazy.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 48°49′35,76″ s. š., 15°53′16,8″ v. d.