Krkonošský národní park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z KRNAP)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Krkonošský národní park
IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast)
Sněžka (pohled z Černé hory)
Základní informace
Vyhlášení 17. května 1963
Nadm. výška 1 449 m n. m.
Rozloha 363,27 km2
Správa Správa KRNAP
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraje Liberecký a Královéhradecký kraj
Souřadnice
Geodata (OSM) OSM, WMF
Krkonošský národní park (Česko)
Další informace
Kód 66
Web www.krnap.cz
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krkonošský národní park, též KRNAP, je chráněné území nalézající se na geomorfologickém celku Krkonoše v severní části České republiky. Z velké části leží na severozápadu okresu Trutnov, ale zasahuje také do okresu Semily a Jablonec nad Nisou. Severní hranice parku je vedena po státní hranici, která ho současně odděluje od Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně Krkonoš. Hranice ochranného pásma dále pokračuje od Žacléře a pak po ose silnice I/14 k Mladým Bukům, Rudníku, Vrchlabí, Jilemnici, Vysokému nad Jizerou a ke Kořenovu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj loga

Cedule Krkonošský národní park

Krkonošský národní park byl vyhlášen 17. května 1963 vládním nařízením č. 41/1963[1], čtyři roky po polském Karkonoskem Parku Narodowem, který byl založen 16. ledna 1959. Roku 1986 byl národní park rozšířen o ochranné pásmo nařízením vlády č. 58/1986 Sb. Nařízením vlády č. 164/1991 Sb. byl znovu vyhlášen statut Krkonošského národního parku: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí.“ Posledním legislativním znovuvyhlášením Krkonošského národního parku je zákon č. 123/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (KRNAP se vyhlašuje § 15b).

Současně s tím bylo rozhodnuto o rozdělení parku do tří zón – přísná přírodní, řízená přírodní a okrajová. V první zóně národního parku platí zákaz vstupu mimo značené cesty. Ve druhé a třetí zóně se mohou návštěvníci pohybovat pěšky volně i po loukách a lesích (Pozor! V lesích platí zákaz pohybu na lyžích mimo cesty podle lesního zákona.). Původní území národního parku bylo v roce 1991 zmenšeno z 385 km2 na současných 363,27 km2. Hranice KRNAP se posunuly více do hor a z KRNAP byla vyjmuta zastavěná území většiny obcí, která byla přeřazena do ochranného pásma, v němž je ochrana na podobné úrovni jako v CHKO. Roku 1992 byly oba národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO. Na území KRNAP se nacházejí rašeliniště, zařazená do seznamu světově významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy. KRNAP i jeho polský protějšek, Karkonoski Park Narodowy, jsou certifikovaným Přeshraničním parkem (Transboundary Park) v programu celoevropské asociace Federace EUROPARC. Správa KRNAP je rovněž členem mezinárodních organizací Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) a EuroSite.

Péči o park a administrativní zajištění činností obstarává Správa KRNAP sídlící ve Vrchlabí.

Informační cedule o vstupu do KRNAPu na Sněžce

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Příroda Krkonoš je velmi rozmanitá – geologické podloží, jeho dynamický vývoj v minulosti, ovlivnění chladným klimatem a následné oteplení mělo za následek vznik rozmanitých biotopů a zachování pro naši přírodu vzácných druhů jak rostlin, tak živočichů. Vyskytuje se zde asi 300 druhů obratlovců a přes 1200 druhů cévnatých rostlin a několikanásobně více výtrusných rostlin (jako mechy, hlenky, kapradiny, lišejníky). V krkonošské přírodě se vyskytuje několik endemitů.[2]

Geomorfologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Krkonoše.

Krkonošský národní park leží převážně v geomorfologickém celku Krkonoše v Krkonošsko-jesenické soustavě. Nejvyšším bodem parku (a zároveň i České republiky) je Sněžka s 1603 metry nad mořem. Dělí se na Vrchlabskou vrchovinu a Krkonošské rozsochy na jihu, a Krkonošské hřbety při severní hranici. Jsou zde patrny vlivy posledního zalednění – kary, nivační kary, morény, tory, kamenná moře a další relikty. Ve východní části parku v okolí Albeřic se vyskytují také krasové jevy – Albeřické lomy.

Geologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Sněžné jámy v roce 1938

Geologické podloží krkonošské oblasti je velmi pestré, většina území spadá do oblasti tzv. krkonošsko-jizerského krystalinika, jehož významná část krkonošsko-jizerský pluton, který je taky tvořený granitoidy, zasahuje na území národního parku. Tvoří hlavní hřbet od Mrtvého vrchu (1060 m) až k západnímu úpatí Sněžky (1603 ). V kontaktním dvoře, který se táhne od Hvězdy (959 m), přes Čertovu horu (1210 m) ke Svorové hoře (1411 m), jsou šedé svoryfylity. Východní část je pak tvořena krkonošskými rulami a fylity, západní část je tvořena fylity ponikelské skupiny. Okrajově do oblasti Krkonošského národního parku zasahuje podkrkonošská pánev, kde jsou uloženy sedimentární horniny stáří karbonupermu.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Pro horské oblasti ve střední Evropě je typické výrazné střídání ročních období a vliv Atlantského oceánu, což má za následek velmi proměnlivé počasí. Pro mikroklimatické podmínky je zásadní orientace svahů vůči slunečnímu svitu a proudění větrů – to jsou faktory, které ovlivňují rostliny, které na těchto místech rostou. V horských oblastech Krkonoš je v zimních a podzimních měsících častá teplotní inverze, která může trvat i několik týdnů. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 0,2 °C na Sněžce, v nižších polohách jsou průměrné roční teploty vyšší (např. Dolní Malá Úpa 3,9 °C, Bedřichov 4,7 °C) a nejteplejším měsícem je červenec a nejstudenějším leden. Sněhová pokrývka na vrcholcích hor se udrží až 180 dní.[3]

Vegetační stupně a flora[editovat | editovat zdroj]

Hranice alpínského lesa se pohybuje v nadmořské výšce 1250 až 1350 m.[3] Ve vysokých polohách se nachází několik druhů, které jsou glaciálními relikty (tzn. rostliny, které tu přežily od posledního zalednění). Jsou to např. všivec krkonošský, lomikámen sněžný, ostružiník moruška, rašeliník Lindbergův aj.

Vegetační stupně Krkonoš[3]:

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Na bohatá rostlinná společenstva jsou vázány i rozmanité druhy živočichů. Živočišná společenstva se zformovala během poslední doby ledové a následujícího příznivějšího období (zvaného holocén). V nižších polohách jsou zastoupeny druhy eurosibiřské fauny a s rostoucí nadmořskou výškou přibývají horské druhy. Je zde několik druhů bezobratlých, kteří zde zastupují glaciální relikty – je to např. slíďák ostnonohý, vrkoč severní, jepice horská, střevlík Nebria gyllenhali, vážky Somatochlora alpestris a Aeschna coerulea. Z obratlovců byly v Krkonoších pozorovány druhy jako kos horský severoevropský, slavík modráček tundrový, kulík hnědý, čečetka zimní a nejrozšířenějším hlodavcem je hraboš mokřadní. Za endemický druh Krkonoš lze považovat pouze jepici krkonošskou (Rhithrogena corcontica) a dva poddruhy i jinde se vyskytujících živočichů – motýla huňatce žlutopásého (Torula quadriaria sudetica) a plže vřetenovku krkonošskou (Cochlodina dubiosa corcontica).[3]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Dle měření mobilních operátorů do národního parku v roce 2017 zavítalo 1 027 628 návštěvníků, kteří tu strávili 4 658 248 „osobodní“. Včetně ochranného pásma navštívilo prostor 3 657 254 lidí a strávili zde 11 324 528 „osobodní“.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákony pro lidi.cz: [1] – „41. vládní nařízení ze dne 17. května 1963, o zřízení Krkonošského národního parku“
  2. Toulavá kamera 1, str. 66-68, ISBN 80-7316-228-8
  3. a b c d Krkonošská flóra [online]. Správa KRNAP [cit. 2011-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-20. 
  4. KRNAP. TZ: Teď už to víme přesně – české Krkonoše mají přes 11 milionů návštěv ročně. KRNAP.cz [online]. 2018-11-27 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]