Křovinář růžkatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Křovinář růžkatý (Bothrops ammodytoides) je jedovatý had z podčeledi chřestýšovitých, který je rozšířený ve střední a jižní části Argentiny[1]. Nemá známé poddruhy[2].

Jak číst taxoboxKřovinář růžkatý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Sauropsida)
Podtřída diapsida (Diapsida)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď zmijovití (Viperidae)
Podčeleď chřestýšovití (Crotalinae)
Rod křovinář (Bothrops)
Druh Bothrops ammodytoides[1][3]
Binomické jméno
Bothrops ammodytoides
Synonyma
  • Bothrops ammodytoides Leybold, 1873
  • Rhinocerophis nasus
    Garman, 1881
  • Bothrops nasus Berg, 1884
  • Bothrops patagonicus
    F. Müller, 1885
  • Bothrops Burmeisteri Koslowsky, 1895
  • Lachesis ammodytoides
    Boulenger, 1896
  • Bothrops ammodytoides
    Amaral, 1930
  • Rhinocerophis ammodytoides – Fenwick et al., 2009
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Běžný název[editovat | editovat zdroj]

bothrops ammodytoides[3], yarará ñata[4][5], yarará patagónica.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Křovinář růžkatý je druh průměrné velikosti s tlustým, zploštělým tělem a úzkým ocasem. Jeho průměrná délka se pohybuje mezi 45 až 75 centimetry, přičemž samičky jsou značně větší a těžší. Někdy dosahují délky[5] až 1 metru.

Má výrazný krk a hlavu ve tvaru trojúhelníku; je viditelně odlišný od druhu bothrops alternatus díky vyvýšené tlamě a tmavou kresbou ve tvaru obráceného U na vrchu hlavy. Po stranách hlavy má svislou podlouhlou tepločivnou jamku, umístěnou mezi okem a tlamou. Tato jamka slouží k odhalení kořisti, která vyzařuje infračervené záření. Tuto vlastnost křovinář sdílí s ostatními druhy z podčeledi chřestýšovitých.

Hřbet má zbarvený do světle hněda nebo šedava, což doplňují velké tmavě hnědé až černé kosočtverce či mřížkovitá kresba. U některých exemplářů může mít tmavé zbarvení tvar proužků anebo klikatých čar. Břicho má křovinář růžkatý nažloutlé nebo bělavé s růžovým nádechem. Vždy má ale hnědé body[6]. Je silně pokrytý šupinami[7].

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Během 20. století byl křovinář růžkatý zařazen do rodu křovináři, kdy byl součástí skupiny druhu „alternatus[8]“, ale roku 2009 byl přemístěn do rodu Rhinocerophis[9]. Nakonec byl po přešetření stavby těla, fylogeneze a taxonomie jihoamerických křovinářů přeřazen zpět k rodu křovináři[10] v roce 2012.

Zeměpisné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je rozšířený v Argentině, kde jej můžeme najít v provinciích Buenos Aires, Catamarca, Córdoba, Chubut, La Pampa, La Rioja, Mendoza, Neuquén, Río Negro, San Juan, San Luis, Santa Cruz a Tucumán.

Je rozšířený mezi hladinou moře až po 2 000 m n. m[5].

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Upřednostňuje suché oblasti, jako například prostředí savany a stepi. Někdy jej můžeme sut na hranicích lesnatých oblastí, ale ve všeobecnosti se nachází ve skalnatém nebo písčitém prostředí, včetně pobřežních dun, břehů řek a salinách. Pokud se hýbe na písčitém podloží, plazí se přímkově za pomoci smrštění břišních svalů[11] a ne klikatě.

Tím, že křovinář růžkatý obydluje severní Patagonii, včetně severních pohoří a středu provincie Chubut a někdy jej lze spatřit i v Santa Cruz[5], vydobyl si titul nejjižněji[12] žijícího jedovatého hada na Zemi.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Je aktivní za soumraku a v noci. Živí se ještěrkami a malými savci[7]. Je vejcoživorodý a může mít mezi 15 a 40 mláďaty. Ta opouští těsně po narození[7]. Nepatří k útočným hadům a zaútočí pouze pokud se cítí ohrožen. Ve většině případů jsou útoky a/anebo agresivní chování způsobeny obtěžováním či náhodným zakopnutím o jeho tělo. To se stává celkem běžně venkovanům a turistům při návštěvách neobydlených oblastí.

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Uštknutí křovinářem růžkatým patří k těm běžným, i když méně častým jako je tomu u druhu bothrops alternatus. Jeho uštknutí je málokdy smrtelné, ale často způsobují bolest přilehlého tkaniva[5].

Podle stránky zabývající se toxikologií, kterou spravuje Univerzita v Adelaide[13], jed těchto hadů se převážně skládá ze směsi koagulantů, hemoraginů, nekrotoxinů a pravděpodobně i nějakého antikoagulantu, který nezanechává pozorovatelné klinické příznaky.

Mezi klinické příznaky patří:

  • Lokální následky: bolest, otok, modřiny v oblasti uštknutí, pocit tepla nebo pálení, odumírání tkaniva.
  • Následky na úrovni soustavy: bolest hlavy, nevolnost, zvracení, bolest břicha, průjem.
  • Neurologické následky: zmatek, křeče, kolaps.
  • Následky na oběhovou soustavu: porucha sráženlivosti krve a masivní krvácení.

Pokud se po uštknutí nevyhledá okamžitá lékařská pomoc, může nastat během 72 hodin smrt[11].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b W., McDiarmid, Roy. Snake species of the world : a taxonomic and geographic reference. Washington, DC: Herpetologists' League volumes <1> s. ISBN 1893777014, ISBN 9781893777019. OCLC 42256497 
  2. ITIS Standard Report Page: Bothrops ammodytoides. www.itis.gov [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  3. a b The Reptile Database. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. Nomi Rettili Italiano - Inglese at serpenti.it. Accessed 7 November, 2006.
  5. a b c d e A., Campbell, Jonathan. The venomous reptiles of the Western Hemisphere. Ithaca: Comstock Pub. Associates 2 volumes (xviii, 870 pages, 28 pages) s. ISBN 0801441412, ISBN 9780801441417. OCLC 52047308 
  6. BOULENGER, George Albert. Catalogue of the Snakes in the British Museum (Natural History). Volume III., Containing the...Viperidæ. [s.l.]: [s.n.], 1896.. S. 543. 
  7. a b c Bothrops ammodytoides. Enciclopedia virtual de las serpientes [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-16. 
  8. Wüster, W.; M. G. Salomão, J. A. Quijada-Mascareñas, R. S. Thorpe and BBBSP (2002). Origins and evolution of the South American pitvipers fauna: evidence from mitochondrial DNA sequence analysis. In G. W. Schuett, M. Höggren, M. E. Douglas & H. W. Greene (Eds) Biology of the Vipers (pp. 111– 129). Eagle Mountain, UT: Eagle Mountain Publishing.
  9. Fenwick, A. M., Gutberlet, R. L., Jr, Evans, J. A. and Parkinson, C. L. (2009). Morphological and molecular evidence for phylogeny and classification of South American pitvipers, genera Bothrops, Bothriopsis, and Bothrocophias (Serpentes: Viperidae). Zoological Journal of the Linnean Society, 156, 617–640.
  10. Carrasco, Paola A.; Camilo I. Mattoni, Gerardo C. Leynaud and Gustavo J. Scrocchi (2012). Morphology, phylogeny and taxonomy of South American bothropoid pitvipers (Serpentes, Viperidae). Zoologica Scripta. The Norwegian Academy of Science and Letters, febrero de 2012, pp 1-16.
  11. a b Yarará Ñata (Bothrops ammodytoides) [online]. Fauna de La Rioja: Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-21. 
  12. Ofidios: Serpientes Venenosas de mayor importancia sanitaria de la República Argentina. www.hospitalposadas.gov.ar [online]. 25 de abril de 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-25. 
  13. Bothrops alternatus. Clinical Toxinology Resources [online]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEYBOLD, Friedrich. Excursión a las Pampas argentinas, Hojas de mi diario. Santiago de Chile: Imprenta Nacional, 1873. Kapitola Febrero de 1871, s. 80. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]