Kúš (Bible)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V Bibli Kúš (hebrejsky כּוּשׁ) označuje jméno jednoho z vnuků Noeho[1] a popisuje jeho potomstvo[2]: Kúšijce. Taktéž označuje země, v nichž kúšitské národy přebývaly[3].

Název Kúš se nachází také v egyptských pramenech a označuje tamější region Núbii. Na konci 8. století před Kristem núbijští vládci dobyli říši Kúš, a dokonce na téměř 50 let získali i moc v Egyptě. Proto jsou Kúšijci v bibli nejčastěji představováni jako obyvatelé tmavé pleti na území Afriky (v překladu Martina Luthera byli původně považováni za "černochy"). Bible také pojednává o Kúšijcích jako o obyvatelích Palestiny a Arabského poloostrova.

Od těch se odlišují dnešní mluvčí kušitštiny v Etiopii a Somálsku (jejichž jazyk je však znám po biblických Kúšijcích).

Předchůdce[editovat | editovat zdroj]

Podle Tanachu po potopě celé lidstvo pocházelo ze tří synů Noeho, tj. ze: Šéma, ChámaJáfeta. Kúšijci pocházejí z Kúše, nejstaršího syna Chámova. Podle Genesis byli Kúšovi bratři: Misraim ("Egypt"), Pút ("Libye"? možná Punt ?) a Kenaan; jeho synové: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka (zde se obvykle myslí arabské kmeny)[4]. Zvláště vyzdvihován je zde Kúšův syn Nimrod, „obratný lovec před Hospodinem“, který je prohlášen za zakladatele říše a stavitele měst v Mezopotámii a Asýrii. Zde je typické, že se mezi jednotlivci a klany a národy, které z nich pocházejí, nečiní žádný jasný rozdíl. Města a země mají také v biblickém pojetí svého předchůdce.

Kúšijci na Blízkém východě[editovat | editovat zdroj]

O Mojžíši je řečeno, že se oženil s kúšitskou ženou. Ve 4. knize Mojžíšově ho z toho obviňují jeho sourozenci Mirjam a Árón[5]. Není jasné, zdali se u této kúšitské ženy jednalo o Siporu, dceru kněze Jetra[6] nebo o konkubínu. V prvním případě by to byla Midjánka (přesněji Kénijka), patřící k lidem, kteří stejně jako Izraelité praktikovali Jahvův kult a usadili se na východním břehu Jordánu a v Negevu.

Jen jeden kúšijský sluha se odvážil předat králi Davidovi zprávu o Abšalómově smrti[7].

V 2. Paralipomenon je vylíčeno vítězství krále Ásy, krále Judy (přibližně kolem r. 900 před Kristem) proti obrovské přesile Kúšijců[8]. Údaje o milionu kúšijských bojovnících s 300 bojovými vozy jsou však zjevně značně přehnané. Zmínka o místních názvech Maréša a Gerar spíše poukazuje na to, že se u těchto Kúšijců jednalo o malý kmen v Negevu. Odpovídá tomu i skutečnost, že i v 2. Paralipomenon jsou Kúšijci zmíněni jako sousedé Pelištejců a Arabů[9].

Vidění proroka Abakuka: „Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjanské země.[10]" by také mohla poukazovat na kúšijské nomády Východního břehu Jordánu.

Kúšijci z Afriky[editovat | editovat zdroj]

U proroka Izajáše (asi 740 až 701 př. n. l.) se Kúšijci objevují v jiném kontextu. Král Chizkijáš byl ke konci svého kralování zapojen do konfliktu mezi asyrským Sinacheríbem a Egypťany pod vedením kušitského faraona Taharka[11]. Kúš je umístěn vedle mocných zemí, jako jsou Asýrie, Egypt, Elam a „mořské ostrovy“[12], z nichž jednoho dne bude zachráněn zbytek lidu Izraele. V Izajáši prorok vyhlašuje Boží soud nad Kúšem: "Běda zemi okřídleného hmyzu při řekách Kúše; posílá vyslance po moři, po vodní hladině v plavidlech šáchorových. Jděte, poslové hbití, k urostlému pronárodu s lesklou pletí, k lidu daleko široko obávanému, k pronárodu nesrozumitelné řeči, který poražené pošlapává, jehož zemí protékají řeky![13]"

V Jeremiáši prorok Jeremiáš naráží na barvu pleti Kúšijců[14]. Když Jeruzalém v roce 597 př. n. l. dobyli Babyloňané, Nebúkadnesar tam dosadil krále Sidkijáše jako vazala. Tento Sidkijáš je naopak ve spojenectví s Egyptem. Prorok kritizuje krále a poté je zatčen pro podezření ze zrady[15]. Jedná se o kúšijského dvořana Ebedmeleka (doslova: „Služebníka krále“), který krále upozorní na bezpráví vůči Jeremiášovi a osvobodí Jeremiáše z cisterny[16]. Tento příběh o jednom vykořeněném muži, který se ujímá pronásledovaného, je jedním z nejoblíbenějších příběhů Židů, od nichž k tomuto příběhu v podání kolovaly různé verze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kusch (Bibel) na německé Wikipedii.

  1. Gn 10, 1.6 (Kral, ČEP)
  2. Gn 10, 7 (Kral, ČEP)
  3. Gn 10, 10-12 (Kral, ČEP)
  4. Gn 10, 6-20 (Kral, ČEP)
  5. Nu 12, 1 (Kral, ČEP)
  6. Ex 2, 16-22 (Kral, ČEP)
  7. 2Sam 18, 21-31 (Kral, ČEP)
  8. 2Pa 14, 7-14 (Kral, ČEP)
  9. 2Pa 21, 16 (Kral, ČEP)
  10. Abk 3, 7 (Kral, ČEP)
  11. Iz 37, 9 (Kral, ČEP)
  12. Iz 11, 11 (Kral, ČEP)
  13. Iz 18, 1-2 (Kral, ČEP)
  14. Jer 13, 23 (Kral, ČEP)
  15. Jer 37 (Kral, ČEP)
  16. Jer 38, 7-13 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fritz Rienecker (ed.): Lexikon zur Bibel. 4. Vydání, Brockhaus, Wuppertal 1962.
  • Jean Leclant: Kushites. Kathryn A. Bard (ed.): Encyclopedia of the Archaeology of Ancient Egypt. Routledge, Londýn 1999, ISBN 0-415-18589-0, str. 423-428