József Antall

Dr. Antall József
Dr. Antall József
1. Premiér Maďarské republiky
	Ve funkci:; 23. května 1990 – 12. prosince 1993
Předchůdce	Miklós Németh
Nástupce	Péter Boross
2. Předseda MDF
	Ve funkci:; 1989 – 1993 (1994)
Předchůdce	Zoltán Bíró
Nástupce	Lajos Für
Stranická příslušnost
Členství	Magyar Demokrata Fórum
Narození	8. dubna 1932 ; Pestújhely, Maďarsko
Úmrtí	12. prosince 1993 (61 let) ; Budapešť, Maďarsko
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Národnost	Maďarská
Choť	Klára Fülepp
Rodiče	József Antall
Děti	Péter Antall
Příbuzní	István Szücs (dědeček z matčiny strany)
Alma mater	Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1954)
Profese	učitel, knihovník, historik
Ocenění	velkokříž Maďarského záslužného řádu (1993); velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku; Velký řád královny Jeleny; velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
Commons	József Antall
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

József Antall (8. dubna 1932, Pestújhely – 12. prosince 1993, Budapešť) byl první demokraticky zvolený premiér současné Maďarské republiky. Zároveň byl předsedou vítězné strany prvních svobodných voleb – Magyar Demokrata Fórum a jedna z vůdčích osobností pádu komunismu v Maďarsku. V minulosti působil rovněž jako učitel, knihovník a historik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

József Antall se narodil dne 8. dubna 1932 v Pestújhely v tehdejším Maďarském království do nižší šlechtické rodiny. Jeho otec József Antall senior byl právník a státní úředník. Pracoval pro několik ministerstev a stal se koordinátorem prvních výpočtů životního minima v Maďarsku. Byl také zakládajícím členem strany FkGP. Během druhé světové války předsedal Vládnímu výboru pro uprchlíky. Zachránil tak stovky židovských spoluobčanů před smrtí. Po německé okupaci rezignoval a později byl zatčen gestapem. Po válce se stal ministrem pro obnovu ve vládě Zoltána Tildyho. Později byl dokonce prezidentem maďarského Červeného kříže, ale po komunistickém puči rezignoval a odešel do svého rodinného sídla. V roce 1981 po něm byla pojmenována ulice ve Varšavě. O deset let později, roku 1991, byl za záchranu Židů během války uctěn v jeruzalémském památníku obětem Holocaustu Jad Vašem jako Spravedlivý mezi národy.

Jeho matka, Irén Szűcs, byla dcerou venkovského učitele Istvána Szűcse, bývalého ministerského náměstka.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Antallovo vzdělávání určoval jeho otec. Už od útlého věku se učil o fungování politických institucí a vhodných politických ideologiích. Vedl ho k základním principům zastupitelské demokracie, což se vázalo s národním cítěním křesťanské etiky.

Nejprve studoval na piaristickém gymnáziu, kde promoval v roce 1950. Již ve věku 16 let se rozhodl vstoupit na politickou kariéru, což samozřejmě nebylo na dlouhou dobu možné. Po absolvování střední školy studoval na Eötvös Loránd Tudományegyetem svobodná umění, oddělení maďarského jazyka a literatury, jakož i historii a archivnictví. Získal diplom učitele, knihovníka a historika. Dne 30. září 1991 byl Antallovi udělen čestný doktorský titul z Central Connecticut State University.

Po studiích pracoval v Magyar Országos Levéltár a Pedagógiai Tudományos Intézetben.

Maďarské povstání[editovat | editovat zdroj]

Během Maďarského povstání v roce 1956 se aktivně podílel na obnově zaniklých politických stran a založil Keresztény Ifjú Szövetség (Svaz mladých křesťanů). Po porážce revoluce byl několikrát zatčen a následně propuštěn. Od roku 1957 pokračoval v učitelské kariéře na gymnáziu Ference Toldyho, ale v roce 1959 byl jako učitel vyloučen, kvůli své dřívější politické činnosti.

Výzkum dějin lékařství[editovat | editovat zdroj]

Následně působil dva roky jako knihovník. V roce 1963 napsal Magyar Életrajzi Lexikon obsahující 80 lékařských životopisů. Uvědomil si důležitost historie medicíny a provedl základní výzkum v oblasti částečně nezpracovaných vědeckých témat. O rok později začal pracovat v knihovně a archivu Semmelweis Orvostörténeti Múzeum, věnovanému historii medicíny. Nejprve pracoval jako výzkumný vědecký pracovník, později se stal náměstkem ředitele a nakonec byl od roku 1974 ředitelem. Jeho výzkum byl mezinárodně uznán a v roce 1986 byl viceprezidentem Mezinárodní společnosti pro dějiny lékařství.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé polovině 80. let se Antall začal více zaměřovat na politické dění. Stal se delegátem Opozice kulatého stolu a jednou z nejvýznamnějších osobností pádu komunismu v Maďarsku. Dne 21. října 1989 byl drtivou většinou hlasů zvolen předsedou Magyar Demokrata Fórum a stal se tak oficiálním kandidátem na premiéra.

Vítězem prvních svobodných voleb na jaře 1990 se stalo Antallovo pravicové MDF se ziskem 164 mandátů. József Antall se tak stal prvním demokraticky zvoleným premiérem Třetí Maďarské republiky. Do svého úřadu oficiálně nastoupil 16. května 1990. Prvním krokem jeho demokratické vlády bylo přijetí současného státního znaku dne 3. července 1990 a urychlení odchodu sovětských vojsk. Poslední vojska Sovětského svazu opouštějí Maďarsko dne 19. června 1991. Jako premiér Antall dohlížel na vytvoření právního systému na podporu tržního hospodářství a přilákání zahraničních investic. Vládní koalice se pokusila stabilizovat ekonomiku při provádění privatizace a dalších prvků tržního hospodářství.

Antall měl rovněž zájem o zlepšení situace Maďarů žijících v zahraničí, a to především v rumunském Sedmihradsku, jejichž situace byla nejhorší. K diplomatické roztržce málem došlo poté, co představitelé těchto států nebyli schopni pochopit Antallovo prohlášení, že se "cítí být premiérem patnácti miliónů Maďarů."^[1] Ve své funkci ještě úspěšně prosadil zrušení Varšavské smlouvy a připravil cestu pro budoucí členství Maďarska v NATO.

József Antall zemřel ještě před koncem funkčního období dne 12. prosince 1993 na rakovinu. Bylo mu 61 let. Jeho nástupcem ve funkci předsedy vlády se stal Péter Boross (MDF). Do funkce předsedy MDF byl zvolen ministr obrany Lajos Für, který se funkce ofiálně ujal až 19. února 1994.

Jako uznání jeho celoživotní práce po něm byla v roce 2008 pojmenovaná jedna z budov Evropského parlamentu v Bruselu.^[2]^[3]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky in memoriam – Polsko, 1993^[4]
velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1993^[5]
velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 11. prosince 1993^[6]
Velký řád královny Jeleny in memoriam – Chorvatsko, 2002

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antall József na maďarské Wikipedii.

↑ KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 9. PROZATÍMNÍ EPILOG (1989–2008), s. 430.
↑ Nové budovy Parlamentu byly pojmenovány po evropských osobnostech. Europarl.europa.eu [online]. 29. 01. 2008. Dostupné online.
↑ Budovy ponesou jména osobností: Willy Brandt, József Antall, Konrad Adenauer, Anna Polikovská. Vlasak.eu [online]. 30. 01. 2008. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 16 grudnia 1993 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-21.
↑ https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
↑ BOROSS, PÉTER, 1928-. Boross : hadapródiskolától a miniszterelnöki székig. [s.l.]: Magyar Hivatalos Közlönykiadó, 2007. ISBN 9789639722286, ISBN 9639722286. OCLC 232342057 S. 98.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3.
PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států MAĎARSKO. Praha: Nakladatelství Libri, 2005. 145 s. ISBN 80-7277-269-4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu József Antall na Wikimedia Commons
Osoba József Antall ve Wikicitátech
(maďarsky) Antall Jozsef.hu
(maďarsky) Konzervatorium.hu – Antall József emlékezete
(maďarsky) Konzervatorium.hu – Beszélgetés Dr. Forrai Istvánnal, Antall József miniszterelnök „politikai" titkárával
(maďarsky) A politikus Antall József – az európai úton
(maďarsky) Index.hu – Mi volt Antall József őszödi beszédében?

Předchůdce:
Miklós Németh

Premiér Maďarské republiky
1990 — 1993

Nástupce:
Péter Boross

[1] KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 9. PROZATÍMNÍ EPILOG (1989–2008), s. 430.

[2] Nové budovy Parlamentu byly pojmenovány po evropských osobnostech. Europarl.europa.eu [online]. 29. 01. 2008. Dostupné online.

[3] Budovy ponesou jména osobností: Willy Brandt, József Antall, Konrad Adenauer, Anna Polikovská. Vlasak.eu [online]. 30. 01. 2008. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[4] Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 16 grudnia 1993 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-21.

[5] ttps://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf

[6] BOROSS, PÉTER, 1928-. Boross : hadapródiskolától a miniszterelnöki székig. [s.l.]: Magyar Hivatalos Közlönykiadó, 2007. ISBN 9789639722286, ISBN 9639722286. OCLC 232342057 S. 98.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Premiéři Maďarska

Uhersko během Revoluce 1848–1849	Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska	Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika	Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad	Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království	István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika	Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika	István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika	József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)