Jygba Syjon
| Jygba Syjon (ይግባ ጽዮን), trůnní jméno Šalomoun | |
|---|---|
| Etiopský císař (neguse negest/nəgusä nägäst) | |
 | |
| Doba vlády | 18. červen 1285 – 1294 |
| Náboženství | Etiopské pravoslavné křesťanství |
| Narození | neznámé Etiopské císařství |
| Úmrtí | 1294 Etiopské císařství |
| Předchůdce | Jygba Syjon |
| Nástupce | Sejfe Aryd |
| Potomci | Sejfe Aryd, Hyzybe Asygydy, Kydyme Asygydy, Džyn Asygydy a Saba Asygydy |
| Dynastie | Šalomounovci |
| Otec | Jykuno Amlak |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jygba Syjon [pozn. 1] (amharsky ይግባ ጽዮን, zemřel 1294), trůnním jménem Šalomoun, byl etiopský císař vládnoucí od 18. června 1285 do své smrti roku 1294. Jednalo se o druhého císaře z dynastie Šalomounovců, který nastoupil po smrti svého otce Jykuno Amlaka.[1]
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Jygba Syjon vládl již jako spoluvládce se svým otcem Jykuno Amlakem v posledních letech jeho života. V legendě světce Ijesa Moa je zmíněn společný dar Jygba Syjona a jeho otce klášteru svatého Štěpána u jezera Hajk.[2] Koncem roku 1289 napsal do Mamlúckého Egypta dopis, v němž protestoval proti sultánovu zacházení s křesťany v Egyptě s tím, že sám nepronásleduje muslimy v Etiopii.[3]
Marco Polo uvedl, že roku 1288 chtěl jeden etiopský „kníže“ vykonat pouť do Jeruzaléma, ale nakonec na pouť poslal „biskupa“, který byl při návratu do Etiopie uvězněn sultánem z Adalu, který se ho pokusil konvertovat k islámu, což se mu nepodařilo, a tak nakonec „biskupa“ propustil. V reakci na to nějaký „princ“ zaútočil na Adal a dobyl jeho hlavní město.[3] Historici Spencer Trimingham[4] a Richard P.K. Pankhurst[5] ztotožňují tohoto prince právě s Jygbou Syjonen.
Za jeho vlády došlo k povstání, které vedl Ji Kebene, který se pokusil se stát císařem. Císař Jygba Syjon zapsal do legendy světce Ijesa Moa: „Já, Jygba-Syjon, jehož trůnní jméno je Šalomoun, jsem ozdobil tuto knihu Čtyř Evengelií a dávám ji (kostelu svatého) Štěpánovi. Poté přišel Ji Kebene a chtěl mě svrhnout z trůnu, ale já jsem ho porazil a zničil jsem ho silou Krista, mého Boha.“[6]
Dědictví
[editovat | editovat zdroj]Jygba Syjon měl pět synů:[7]
- Sejfe Aryd [pozn. 2] (amharsky ሰይፈ አርድ), (1294–1295) -trůnní jméno – Bahr Asygydy)
- Hyzybe Asygydy [pozn. 3] (amharsky ሕዝበ አስግድ), (1295–1296)
- Kydyme Asygydy [pozn. 4] (amharsky ቅድመ አስግድ), (1296–1297)
- Džyn Asygydy [pozn. 5] (amharsky ጅን አስግድ), (1297–1298)
- Saba Asygydy [pozn. 6] (amharsky ሳባ አስግድ), (1298–1299)
Není přesně známo, jak císař zamýšlel nástupnictví po své smrti. Paul Henze uváděl tradici, že se Jygba Syjon nemohl rozhodnout, který z jeho synů by měl zdědit moc, a tak své syny instruoval, aby vládli střídavě každý jeden rok.[8] Moderní historik Taddesse Tamrat vyvodil závěr, že po smrti císaře následovaly dynastické boje, během nichž se postupně trůnu zmocnil každý z jeho synů.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Možné transkripce Jygba či Jegba a Syjon/Tsyjon/Cyjon/Sejon/Tsejon/Cejon.
- ↑ Možné transkripce Sejfe Aryd či Ared
- ↑ Možné transkripce Hyzybe či Hezebe Asygygy/Asegede/Asygyd/Aseged
- ↑ Možné transkripce Kydyme či Kedeme a Asygygy/Asegede/Asygyd/Aseged
- ↑ Možné transkripce Džyn Asygygy/Asegede/Asygyd/Aseged
- ↑ Možné transkripce Saba Asygygy/Asegede/Asygyd/Aseged
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yagbe'u Seyon na anglické Wikipedii.
- ↑ BRUCE, James. Travels to discover the source of the Nile, in the years 1768, 1769, 1770, 1771, 1772, and 1773. Příprava vydání Alexander Murray. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1790 (ed. 1805). Dostupné online. S. 4. (anglicky)
- ↑ TADDESSE, Tamrat. The Abbots of Dabra Hayq, 1248-1535. Journal of Ethiopian Studies. 1970, roč. 8, čís. 1, s. 87–117, tato informace ze strany 91. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ a b POLO, Marco. Milion. [s.l.]: [s.n.] S. Kniha 3, Kapitola 35.
- ↑ TRIMINGHAM, Spencer. Islam in Ethiopia. Oxford: Oxford University Press, 1952. Dostupné online. S. 69. (anglicky)
- ↑ PANKHURST, Richard. History of Ethiopian towns from the middle ages to the early nineteenth century. [s.l.]: [s.n.], 1982. ISBN 9783515032049. S. 55. (anglicky)
- ↑ TAMRAT. [s.l.]: [s.n.] S. 92.
- ↑ BRUCE, James. Travels to discover the source of the Nile, in the years 1768, 1769, 1770, 1771, 1772, and 1773,. Příprava vydání Alexander Murray. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1790 (ed. 1805). Dostupné online. S. 5. (anglicky)
- ↑ HENZE, Paul. Layers of Time, A History of Ethiopia. New York: Palgrave, 2000. Dostupné online. S. 60. (anglicky)
- ↑ TAMRAT. [s.l.]: [s.n.] S. 82.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jygba Syjon na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Jykuno Amlak |
Etiopský císař Jygba Syjon 1285–1294 |
Nástupce: Sejfe Aryd |