Junkers G 38
| Junkers G 38 | |
|---|---|
 Junkers G 38b (D-2500) | |
| Určení | dopravní letoun |
| Původ | Německo |
| Výrobce | Junkers |
| Šéfkonstruktér | ing. Ernst Zindel |
| První let | 6. listopadu 1929 |
| Zařazeno | 1929 |
| Vyřazeno | 1941 |
| Uživatel | Lufthansa Luftwaffe |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Junkers G 38 byl německý obří dopravní letoun z konce 20. let 20. století, který byl zhotoven v Německu ve dvou exemplářích.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
První prototyp označený jako G 38 (Werk-Nr.3301, D-2000) zalétal pilot Wilhelm Zimmermann 6. listopadu 1929. Pohon zajišťovaly dva řadové vznětové šestiválcové motory Junkers L8 chlazené vodou o výkonu po 309 kW a dva řadové dvanáctiválcové motory Junkers L88 o výkonu po 588 kW. Pohonné jednotky L8 roztáčely dvoulisté dřevěné vrtule Junkers, L88, což byly zdvojené L8, čtyřlisté. Od jara 1931 sloužil u letecké společnosti Deutsche Lufthansa, nejčastěji na lince do Londýna. Po úpravě křídla a trupu v Dessau byl tento exemplář označován G 38a „Deutschland“ a jeho imatrikulace byla změněna na D-AZUR. Původní slabší vnější pohonné jednotky L 8 byly demontovány a stroj nadále létal se čtveřicí motorů L 88. Tento letoun byl užíván zejména k reklamním účelům a v květnu 1936 byl při havárii zničen.
Druhý stroj, označený jako G 38b, byl dokončen na jaře 1932 (Werk-Nr.3302, D-2500, po změně na písmenné poznávací značky v roce 1934 D-APIS). Měl vyšší trup s prostorem pro dvojnásobný počet 34 pasažérů a změněný půdorys křídla. V dubnu 1933 jej na slavnostní ceremonii v berlínském Tempelhofu pokřtili na „Generalfeldmarschall von Hindenburg“. V roce 1936 byl tento letoun vybaven motory Junkers Jumo 204 a obdržel nové označení G 38ce. V září 1939 stroj Lufthanse zabavila Luftwaffe a byl používán k přepravě vojenského materiálu u jednotky KGrzbV 172, opět jako G 38b (GF+GG). V dubnu 1940 se účastnil útoku a okupace Norska. 17. května 1941 byl na letišti Tatoi v Athénách zničen náletem bombardérů Royal Air Force.
Licence letounu byla prodána do Japonska, kde bylo vyrobeno 6 kusů bombardérů Ki-20. V přídi nesly 20 mm kanón, další hlavňovou výzbroj tvořilo šest pohyblivých kulometů ráže 7,7 mm. Na vnějších závěsech mohly tyto letouny nést až 5000 kg pum. Poslední kus byl vyřazen v roce 1943.
Specifikace (G 38ce)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 7
- Rozpětí: 44 m
- Délka: 23,20 m
- Výška: 7,20
- Nosná plocha: 305 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 16 860 kg
- Vzletová hmotnost: 24 000 kg
- Pohonnájednotka: 4 × vznětový šestiválcový motor s protiběžnými písty Junkers Jumo 204
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 245 km/h
- Cestovní rychlost: 208 km/h
- Přistávací rychlost: 78 km/h
- Stoupavost u země: 3 m/s
- Dostup: 3700 m
- Dolet s maximálním množstvím paliva: 3500 km
- Délka vzletu nad 20 m překážku: 560 m
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. 1. vyd. Hostomice: Intermodel, 1997. ISBN 80-901976-3-9.
- CHUDÝ, Oto. Junkers G 38. Letectví a kosmonautika. Srpen 1982, roč. LVIII., čís. 17, s. 671–674.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Junkers G 38 na Wikimedia Commons - (anglicky) Kamufláž letounu Junkers G 38 Archivováno 10. 3. 2016 na Wayback Machine.
