Junkers G 38

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Junkers G 38
Junkers G 38b (D-2500)
Junkers G 38b (D-2500)
Určení dopravní letoun
Výrobce Junkers
Šéfkonstruktér ing. Ernst Zindel
První let 6. listopadu 1929
Zařazeno 1929
Vyřazeno 1941
Uživatel Lufthansa
Luftwaffe
Vyrobeno kusů 2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Junkers G 38 byl německý obří dopravní letoun z konce 20. let 20. století, který byl zhotoven v Německu ve dvou exemplářích.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp označený jako G 38 (Werk-Nr.3301, D-2000) zalétal pilot Wilhelm Zimmermann 6. listopadu 1929. Pohon zajišťovaly dva řadové vznětové šestiválcové motory Junkers L8 chlazené vodou o výkonu po 309 kW a dva řadové dvanáctiválcové motory Junkers L88 o výkonu po 588 kW. Pohonné jednotky L8 roztáčely dvoulisté dřevěné vrtule Junkers, L88, což byly zdvojené L8, čtyřlisté. Od jara 1931 sloužil u letecké společnosti Deutsche Lufthansa, nejčastěji na lince do Londýna. Po úpravě křídla a trupu v Dessau byl tento exemplář označován G 38a „Deutschland“ a jeho imatrikulace byla změněna na D-AZUR. Původní slabší vnější pohonné jednotky L 8 byly demontovány a stroj nadále létal se čtveřicí motorů L 88. Tento letoun byl užíván zejména k reklamním účelům a v květnu 1936 byl při havárii zničen.

Druhý stroj, označený jako G 38b, byl dokončen na jaře 1932 (Werk-Nr.3302, D-2500, po změně na písmenné poznávací značky v roce 1934 D-APIS). Měl vyšší trup s prostorem pro dvojnásobný počet 34 pasažérů a změněný půdorys křídla. V dubnu 1933 jej na slavnostní ceremonii v berlínském Tempelhofu pokřtili na „Generalfeldmarschall von Hindenburg“. V roce 1936 byl tento letoun vybaven motory Junkers Jumo 204 a obdržel nové označení G 38ce. V září 1939 stroj Lufthanse zabavila Luftwaffe a byl používán k přepravě vojenského materiálu u jednotky KGrzbV 172, opět jako G 38b (GF+GG). V dubnu 1940 se účastnil útoku a okupace Norska. 17. května 1941 byl na letišti Tatoi v Athénách zničen náletem bombardérů Royal Air Force.

Licence letounu byla prodána do Japonska, kde bylo vyrobeno 6 kusů bombardérů Ki-20. V přídi nesly 20 mm kanón, další hlavňovou výzbroj tvořilo šest pohyblivých kulometů ráže 7,7 mm. Na vnějších závěsech mohly tyto letouny nést až 5000 kg pum. Poslední kus byl vyřazen v roce 1943.

Technické údaje G 38ce[editovat | editovat zdroj]

Junkers G.38 (D-APIS), Deutsche Lufthansa, letiště Sola, Norsko
  • Posádka: 7
  • Rozpětí: 44 m
  • Délka: 23,20 m
  • Výška: 7,20
  • Nosná plocha: 305 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 16 860 kg
  • Vzletová hmotnost : 24 000 kg
  • Maximální rychlost: 245 km/h
  • Cestovní rychlost: 208 km/h
  • Přistávací rychlost: 78 km/h
  • Stoupavost u země: 3 m/s
  • Dostup: 3700 m
  • Dolet s maximálním množstvím paliva: 3500 km
  • Délka vzletu nad 20 m překážku: 560 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ocasní plochy letounu Junkers G 38

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. 1. vyd. Hostomice: Intermodel, 1997. ISBN 80-901976-3-9. 
  • CHUDÝ, Oto. Junkers G 38. Letectví a kosmonautika. Srpen 1982, roč. LVIII., čís. 17, s. 671-674. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]