Julian Klaczko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Julian Klaczko
Julian Klaczko
Julian Klaczko
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1870 – 1873
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1870 – ???
Narození6. září 1825
Vilnius
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí27. listopadu 1906
Krakov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníRakowický hřbitov
Alma materUniverzita Královec
Univerzita Heidelberg
Oceněníkomandér Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julian Klaczko, původním jménem Jehuda Lejb (6. září 1825 Vilnius – 27. listopadu 1906 Krakov[1][2]), byl polský spisovatel a novinář, působící převážně ve Francii, a rakouský politik z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině ve Vilniusu.[3] Už v mládí jevil literární nadání.[2] Studoval na univerzitě v Královci a Heidelbergu. V roce 1846 získal titul doktora filozofie.[1] Podle jiného zdroje mu byl titul v Královci udělen roku 1847. Odešel pak do Heidelbergu.[3] Zde následně působil jako spolupracovník redakce Deutsche Zeitung Georga Gottfrieda Gervina.[1] Psal sem články na téma polských a ruských záležitostí. Roku 1848 strávil jistou dobu v Poznaňském velkovévodství.[3] Roku 1849 publikoval stať Die Deutschen Hegemonen, která byla otištěna i v Havlíčkových Národních novinách.[2] V ní formou otevřeného dopisu odmítl začlenění Poznaňska do německého státu.[3]

Na přelomu 40. a 50. let se rozhodl konvertovat ke křesťanství. Tento krok ale déle odkládal s ohledem na nesouhlas rodičů. Jeho otec přišel o majetek a Klaczko se ocitl ve finanční tísni. Konverzi uskutečnil až po otcově smrti.[3] Roku 1850,[3] podle jiného zdroje už roku 1849, odešel do Paříže a byl tam spolupracovníkem Revue des deux Mondes, Revue de Paris a knihovníkem v Corps legislatif.[1] Ve Francii si získal značnou pozornost svým publicistickým stylem. V letech 1857–1860 vydával spolu s Walerianem Kalinkou exilový měsíčník Wiadomości Polskie, který byl zakázán postupně v Ruském impériu i v rakouské Haliči a od roku 1860 i v etnicky polských oblastech Pruska, načež zanikl pro nedostatek abonentů. Po polském povstání z roku 1863 vydal v roce 1866 Etudes de diplomatie, ve kterém kritizoval postoj velmocí k polským národním aspiracím. Další spis Les preliminaires de Sadowa se věnoval diplomatickému zákulisí prusko-rakouské války. Obě studie vyvolaly značný ohlas.[3]

Roku 1869 ho Friedrich Ferdinand von Beust povolal na post dvorního a ministerského rady na ministerstvu zahraničních věcí. Na funkci na ministerstvu musel rezignovat 5. září 1870 kvůli svým frankofilským názorům (odmítal rakousko-uherskou neutralitu v prusko-francouzské válce).[1]

Roku 1870 byl zvolen na Haličský zemský sněm.[1] Zemský sněm ho roku 1870 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). 19. září 1870 složil slib. Opětovně ho zemský sněm do Říšské rady vyslal roku 1872 za velkostatkářskou kurii v Haliči. Složil slib 13. ledna 1872.[4]

Po odchodu z politiky přesídlil znovu dočasně do Paříže, kde se opětovně věnoval publicistice. Studie Causeries florentines je rozborem Dantova díla formou dialogu. Deux chanceliers z roku 1875 je studií politiky kancléře Bismarcka a ruského kancléře Alexandra Gorčakova. Rozpracoval rovněž rozsáhlou řadu profilů papežů La papaute et la renaissance.[3] V roce 1881 působil po kratší dobu jako správní rada v Zemské bance. Publikoval politické a kulturněhistorické spisy. Od roku 1877 byl dopisujícím členem Académie des sciences morales et politiques.[1]

Zemřel v listopadu 1906.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Klaczko, Julian (1828-1906), Schriftsteller und Politiker, s. 363. (německy) 
  2. ↑ a b c d Julian Klaczko. Národní politika. Listopad 1906, roč. 24, čís. 327, s. 8. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h TARNOWSKI, Stanisław. Catholic Encyclopedia, Svazek 8. [s.l.]: [s.n.], 1913. Dostupné online. Kapitola Julian Klaczko. (anglicky) 
  4. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julian_Klaczko&oldid=21979609“