Julia Leonidovna Latynina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julia Leonidovna Latynina
Julia Leonidovna Latynina (2010)
Julia Leonidovna Latynina (2010)
Rodné jménoЮлия Леонидовна Латынина
Narození16. června 1966 (56 let)
Moskva
PseudonymЕвгений Климович
Povoláníspisovatelka, novinářka, sloupkařka, romanopiskyně, rozhlasová moderátorka, autorka sci-fi a televizní moderátorka
StátRuskoRusko Rusko
Alma materLiterární institut Maxima Gorkého (1983–1988)
Institut světových literatur Maxima Gorkého Ruské akademie věd
Žánrpolitická publicistika, kriminální román, fantasy, spekulativní fikce, detektivka, current affairs a akční film
Tématapolitická analýza, žurnalistika, literární činnost, rozhlasový pořad a televizní pořad
Významná dílaИнсайдер (kniha)
OceněníCena ABS (2000)
Premio Internazionale di Giornalismo Maria Grazia Cutuli (2007)
RodičeLeonid Aleksandrovič Latynin a Alla Latynina
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Julia Leonidovna Latynina

Julia Leonidovna Latynina (rusky Ю́лия Леони́довна Латы́нина; * 16. června 1966, Moskva) je ruská novinářka, spisovatelka a rozhlasová moderátorka, spolupracující s ruským opozičním deníkem Novaja gazeta, či rozhlasovou stanicí Echo Moskvy.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Je dcerou ruského spisovatele Leonida Alexandroviče Latynina (rusky Леонид Александрович Латынин) a literární kritičky Ally Nikolajevny Latyniny (rusky Алла Николаевна Латынина).[2] Po studiu na Literárním institutu Maxima Gorkého získala doktorát v oboru filologie pod vedením ruského jazykovědce Vjačeslava Vševolodoviče Ivanova na Institutu světových literatur Maxima Gorkého Ruské akademie věd (rusky Институт мировой литературы имени А. М. Горького РАН).[1]

V roce 2007 se stala laureátkou mezinárodní ceny Maria Grazia Cutuli za žurnalistiku.[3]

V roce 2017 se pak uchýlila k dobrovolnému pobytu v exilu, poté co se v jejím domě přiotrávilo plynem osm lidí a jí navíc shořelo auto.[4][5][6] Nové místo pobytu neuvedla, avšak zmínila, že odešla do exilu se svými rodiči.[7][8]

Je autorkou zhruba 20 knih; na začátku svojí literární dráhy publikovala mj. i pod pseudonymem Jevgenij Klimovič (rusky Евгений Климович).[9]

Útok na Latyninu[editovat | editovat zdroj]

Kbelík fekálií za trolly (2016)[editovat | editovat zdroj]

Kvůli svojí protirežimní a investigativní činnosti, spočívající např. v rozřešení pozadí placených ruských trollů, byl na ní v roce 2016 na moskevské třídě Nový Arbat vylit kbelík výkalů, a to za doprovodu slov dvojice mužů o tom, jak špatně se chová ke svému národu.[10][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Юлия Латынина официальный сайт Yulia Latynina. latynina.net [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. 
  2. КОРЧЕМЛЮК, Екатерина. Латынина Юлия Леонидовна - Российская Писательница. ruspekh.ru [online]. Российское информационное агентство «Руспех» [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-10. (rusky) 
  3. Seznam laureátů mezinárodní ceny Marie Grazie Cutuli (Premio Maria Grazia Cutuli) za žurnalistiku Archivováno 13. 2. 2017 na Wayback Machine. In: Fondazionecutuli.it Archivováno 20. 9. 2017 na Wayback Machine.
  4. Julia Latyninová odešla dobrovolně do exilu. www.ceskatelevize.cz [online]. Newsroom ČT24, 2017-09-17 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  5. Латынина покинула Россию. Lenta.ru. 2017-09-09. Dostupné online [cit. 2017-11-10]. 
  6. Známa ruská novinárka opustila vlasť: Vyhrážky a útoky!. Nový Čas. 2017-09-11. Dostupné online [cit. 2017-11-10]. (slovensky) 
  7. ПЯТНИЦКАЯ, Саша. Журналистка Юлия Латынина уехала из России из-за страха за свою жизнь. KP.RU - сайт «Комсомольской правды». 2017-09-10. Dostupné online [cit. 2017-11-10]. (rusky) 
  8. Z Ruska utiekla známa novinárka, bála sa o život. Pravda.sk. 2017-09-11. Dostupné online [cit. 2017-11-10]. (slovensky) 
  9. Юлия Латынина. [s.l.]: fantlab.ru Dostupné online. 
  10. SLEZÁKOVÁ, Magdalena. Pátrala, kdo platí ruské trolly. Na ulici ji napadli a polili fekáliemi. Lidovky.cz [online]. 2016-08-24 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  11. SLEZÁKOVÁ, Magdalena. Zelená barva: trest smrti pro 'zrádce vlasti'. Radikálové účtují s 'liberálními vředy Ruska'. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-05-10 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]