Jules Itier
| Jules Itier | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. dubna 1802 Paříž |
| Úmrtí | 13. října 1877 (ve věku 75 let) Montpellier |
| Alma mater | Lyceum Jindřicha IV. Thiersovo lyceum |
| Povolání | fotograf, daguerrotypista, agronom a geolog |
| Ocenění | Řád sv. Mauricia a sv. Lazara (1857) důstojník Řádu čestné legie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
.jpg)
Jules Alphonse Eugène Itier (8. dubna 1802 Paříž – 13. října 1877 Montpellier) byl francouzský celní inspektor a amatérský daguerreotypista. V letech 1842 až 1846 cestoval do Senegalu, Guadeloupe, Indie a Číny, kde pořídil jedny z prvních daguerrotypií.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jules Itier se narodil 8. dubna 1802 v Paříži. Studium začal v roce 1809 na Lyceu Jindřicha IV. a v roce 1819 dokončil Královskou vysokou školu v Marseille (nyní Lycée Thiers). Ve stejném roce vstoupil do celního úřadu, pod záštitou svého strýce Dubois-Aymého (1779-1846), ředitele této správy v Marseille (vědec, člen expedice do Egypta). Úředníkem byl jmenován v roce 1821, inspektorem v roce 1830 a sloužil v Marseille, Lorientu, Marennes, Oloronu, Olette a Belley v departementu Jura. Zajímal se o vědu 30. a 40. let 19. století a stal se amatérským daguerrotypistou.
Dne 18. června 1841 byl zvolen členem Akademie věd Académie des sciences, belles-lettres et arts de Savoie s akademickým titulem Correspondant.[2]
V roce 1842 byl vyslán na misi do Senegalu, Guyany a Francouzské západní Indie. Dne 15. listopadu 1842 Jules Itier odešel z Paříže do Brestu. Ve svých zavazadlech měl daguerrotypický materiál a pojednání o daguerrotypii Marcagnina Gaudina, které mu osobně dal sám Gaudin. Jeho cílem bylo využít svého volného času k pořízení daguerrotypií. Jeho fotografie tak patří mezi první v západní Africe. Městské veduty i portréty fotografoval dokumentárním způsobem.
V prosinci 1843 byl Itier poslán jako doprovod Théodora de Lagreného na jeho cestě do Číny, kam jej vyslal francouzský král Ludvík Filip, aby uzavřel obchodní smlouvu mezi Čínou a Francií. Cesta trvala od roku 1843 do roku 1846, v Číně Itier dokumentoval uzavření Whamponské smlouvy a zhotovil řadu daguerrotypií Číňanů a scenérií v provincii Kuang-tung. Ačkoli v Číně se daguerreotypie objevila během pozdější fáze první opiové války, jsou Itierovy daguerreotypie nejstarší dochované z Číny.
Během své cesty navštívil mimo jiné St. Louis v Senegalu, Brazílii, Borneo, Manilu, Singapur, Macao, Kanton, Filipíny, Mindanao, Soulou, Basilan, Jáva, Borneo, Kočinčínu, Cejlon, Indii (Colombo). Vrátil se přes Aden a Rudé moře, prošel Horním Egyptem a po Nilu z Káhiry do Asuánu a Philae. Přešel Libyjskou poušť a přes Alexandrii se vrátil do Francie. Pořídil četné daguerrotypie, včetně řady portrétů, památek a krajiny. Ze svých cest také uvedl mnoho pozorování přírody, historie a etnografie. Představil nové nebo neznámé produkty, jako například gutaperča, guma, fucus saccharinus, pyrethrum caucasium, Uncaria gambir, čirok a některé druhy čínské keramiky.
Po návratu do Francie Itier napsal o své čínské cestě rozsáhlou reportáž. V roce 1846 byl jmenován hlavním inspektorem v Marseille. Téhož roku se oženil s Henriettou de Brémond v Grenoblu. V roce 1848 byl jmenován ředitelem cel v Montpellier a v roce 1853 hlavním vedoucím v Marseille. Na svou žádost byl v roce 1857 propuštěn do důchodu a usadil se v Montpellier.
Jules Itier zemřel v Montpellier 13. října 1877 ve věku 75 let a byl pohřben v Serres (Hautes-Alpes).
Sbírky[editovat | editovat zdroj]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- Jules Itier, premières photographies de la Chine, 1844, Musée français de la photographie, Bièvres; théâtre de l'Agora, Évry; propriété Caillebotte, Yerres, 2014
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Mémoire sur les roches asphaltiques du Jura, 1839
- Lettre à M. Gras sur l’électroplastique et les propriétés électriques du charbon, 1841
- Notes statistiques sur la Guyane, 1844
- Notes pour servir à une description de Java, 1844
- Fragment d’un voyage aux Philippines, 1846
- Du commerce français à la côte occidentale d’Afrique, 1847
- Du commerce français en Chine, 1847
- Journal d’un voyage en Chine - 3 vol. Paris : Chez Dauvin et Fontaine, 1847
- Note sur diverses plantes alimentaires de Java, 1847
- Note sur deux plantes textiles de la Chine, 1847
- Note sur quelques produits de l’industrie chinoise, 1847
- De la Chine comme débouché à l’industrie vinicole, 1849
- Des avantages de l’irrigation souterraine, 1849
- Rapport sur le soufrage de la vigne, 1851
- Naturalisation en France et en Algérie de plantes textiles de la Chine, 1851
- Journal d'un voyage en Chine, 1843, 1844, 1845, 1846. publié en (1853) par Dauvin et Fontaine. Paříž.
- Du sorgho sucré, 1857
- Note sur la fabrication du fromage de Roquefort et sur le régime des troupeaux du Larzac Averon, 1859
- Instruction pratique sur le soufrage de la vigne, 1861
- Note sur l’emploi du soufre plâtré contre les maladies de la vigne, 1862
- De la civilisation de la Chine et de son avenir, 1862
- Chemin de fer du versant occidental des Alpes, 1862
- Question de Marine, 1862
- De la douane française, 1866
- Des forêts pétrifiées de l’Égypte et de la Libye, 1874
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jules Itier na anglické Wikipedii a Jules Itier na francouzské Wikipedii.
- ↑ Jules Itier and the earliest extant photographs of Singapore [online]. Government of Singapore [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Etat des Membres de l'Académie des Sciences, Belles-Lettres et Arts de Savoie depuis sa fondation (1820) jusqu'à 1909. [online]. academiesavoie.org [cit. 2019-12-06]. Stav členů Akademie věd, Belles-Lettres a Arts of Savoy od jejího založení (1820) do roku 1909.. Dostupné online. (francouzsky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jules Itier na Wikimedia Commons
