Juan Guaidó
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
| Juan Guaidó | |||||||||||
.jpg) | |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
|
| |||||||||||
| Narození |
28. července 1983 (37 let) La Guaira | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Choť | Fabiana Rosalesová (od 2013) | ||||||||||
| Děti | Miranda Guaidóová Rosalesová | ||||||||||
| Alma mater |
Katolická univerzita Adrése Bella Univerzita George Washingtona Institute of Advanced Studies in Administration | ||||||||||
| Profese | politik a industrial engineer | ||||||||||
| Podpis |
 | ||||||||||
| Commons | Kategorie Juan Guaidó | ||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||
Juan Guaidó, celým jménem Juan Gerardo Guaidó Márquez, (* 28. července 1983 La Guaira)[1] je demokratický venezuelský politik a předseda venezuelského Národního shromáždění bojující proti komunismu a Nicolasovi Madurovi. Dne 23. ledna 2019 se veřejně prohlásil úřadujícím prezidentem Venezuely.[2][3]
Začátky politické kariéry[editovat | editovat zdroj]
V roce 2007 se účastnil protestů proti neudělení vysílací licence nezávislé televizní sítě Radio Caracas Televisión (RCTV), která kritizovala vládu Huga Cháveze.[4][5][6]
V roce 2009 se stal zakládajícím členem středové strany Lidová vůle (španělsky Voluntad Popular).[4]
V roce 2015 byl zvolen do venezuelského Národního shromáždění za stát Vargas.[4][7]
Prohlášení prezidentem[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Venezuelská krize (2010-současnost).
Dne 5. ledna 2019 byl Guaidó zvolen předsedou Národního shromáždění. Během svého projevu označil venezuelského prezidenta Nicolase Madura za uzurpátora, pokud složí 10. ledna prezidentský slib.[8]
Guaidó se veřejně prohlásil prezidentem 23. ledna 2019 během desetitisícových demonstrací v hlavním městě Caracasu, které sám svolal.[3][7] Vzápětí ho dočasným prezidentem uznaly Spojené státy americké.[3][7]
Reakce[editovat | editovat zdroj]
- Domácí
- Venezuelský ministr obrany Vladimir Padrino odmítl jménem armády „samozvaného prezidenta“.[3]
- Nejvyšší soud zakázal Guaidóovi vycestovat ze země a obstavil jeho bankovní účty.[9][10]
- Zahraniční
Argentina podpořila Juana Guaidóa.[3]
Bolívie podpořila Nicoláse Madura.[3]
Brazílie podpořila Juana Guaidóa.[3]
Vláda České republiky uznala Juana Guaidóa za dočasného prezidenta 4. února 2019.[11][12]
Předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani označil režim Nicoláse Madura za nelegitimní, kvůli absenci svobodných voleb.[13] Evropský parlament jako celek uznal Juana Guiadóa prozatímním prezidentem Venezuely 31. ledna 2019.[14][15][16]- Předseda Evropské rady Donald Tusk podpořil Guaidóa a Národní shromáždění.[3]
- Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci Federica Mogheriniová vyzvala Venezuelu k uspořádání svobodných voleb a podpořila Národní shromáždění.[2]
Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že je připraven uznat Guaidóa dočasným prezidentem, pokud nebudou vyhlášeny nové volby.[17] Po skoro týdenní lhůtě Francie uznala Guaidóa za dočasného prezidenta.[18]
Guatemala podpořila Juana Guaidóa.[3]
Chile podpořilo Juana Guaidóa.[3]
Írán podpořil Nicoláse Madura.[13]
Kanada uznala Guaidóa jako úřadujícího prezidenta.[2]
Kolumbie podpořila Juana Guaidóa.[3]
Kostarika podpořila Juana Guaidóa.[3]
Kuba dále podporuje Nicoláse Madura.[2]
Mexiko podporuje Nicoláse Madura, jako „prezidenta zvoleného v souladu s ústavou“.[3]
Německý ministr zahraničí Heiko Maas podpořil Národní shromáždění a uvedl, že Nicolás Maduro není „ demokraticky legitimním prezidentem.“[13] Německá vláda poté oznámila, že je připravena uznat Guaidóa dočasným prezidentem, pokud nebudou vyhlášeny nové volby.[17][19]
Paraguay podpořila Juana Guaidóa.[3]
Peru podpořilo Juana Guaidóa.[3]
Ruští zákonodárci vyjádřili podporu stávajícímu prezidentovi Nicolási Madurovi.[2]
Britský ministra zahraničí Jeremy Hunt uvedl, že Spojené království uznává dočasným prezidentem Guaidóa.[20]
Syrská vláda podpořila Nicoláse Madura.[13]
Španělský premiér Pedro Sánchez uvedl, že uzná Guaidóa prezidentem, pokud nebudou do 3. února 2019 vyhlášeny nové prezidentské volby.[17] 4. února španělská vláda oficiálně uznala Juana Guaidóa za úřadujícího prezidenta Venezuely.[20]
Turecko podpořilo Nicoláse Madura.[13]
Spojené státy americké uznaly Guaidóa jako hlavu státu.[2] Prezident USA Donald Trump vyzval své spojence k témuž.[3]
Státy uznávající venezuelské prezidenství
Venezuela neutrální postoj uznání Guaida podpora Národního shromáždění uznání Madura
Venezuela neutrální postoj uznání Guaida podpora Národního shromáždění uznání Madura
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Diputado por Vargas Juan Guaidó [online]. Voluntad Popular [cit. 2019-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-18. (španělština)
- ↑ a b c d e f DORAZÍN, Martin; ČTK. Evropská unie vyzývá k uspořádání svobodných voleb ve Venezuele. Rusko mluví o státním převratu. iROZHLAS [online]. 2019-01-24 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Venezuela na pokraji převratu. USA uznaly lídra opozice prezidentem, další státy se přidávají. ČT24 [online]. 2019-01-23 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c ket. Muž, který si troufl na Madura. Opozici sjednotil mladý inženýr Guaidó, jenž přežil venezuelskou katastrofu. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-24 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online.
- ↑ ROMERO, Simon. Venezuela Hands Narrow Defeat to Chávez Plan. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2007-12-03 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juan Guaidó, el presidente más joven de la Asamblea que deberá tomar la decisión más difícil. NTN24 [online]. 2019-01-03 [cit. 2019-01-26]. V článku je uveden chybný rok "2077". Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c Venezuela: who is Juan Guaidó, the man who declared himself president?. The Guardian [online]. 2019-01-23 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUITRAGO, Deisy; PONS, Corina. New Venezuela congress chief says Maduro will be usurper president. Reuters [online]. 2019-01-05 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ire. Guaidó, který se prohlásil prezidentem Venezuely, nesmí vycestovat a má obstavené účty. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Venezuela top court curbs opposition leader Juan Guaidó. BBC News [online]. BBC, 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ave; mas. Praha po boku Madridu. Vláda uznala opozičního lídra Venezuely prezidentem. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-04 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online.
- ↑ mld. Zeman pozval Guaidóa do Česka. Události ve Venezuele přirovnal k sametové revoluci. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-06 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e tev; hop. Lídr venezuelské opozice Guaidó odmítl dialog s Madurem. Trvá na jeho odstoupení a volbách. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-25 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online.
- ↑ ire. Evropský parlament uznal Guaidóa prezidentem Venezuely. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online.
- ↑ EU-Parlament erkennt Guaidó an. tagesschau.de [online]. ARD, 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Evropský parlament. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 31. ledna 2019 o situaci ve Venezuele [online]. 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c pet. Paříž, Berlín, Madrid a Londýn tlačí na Madura: Pokud nebudou volby, uznáme Guaidóa. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-26 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Wichtige EU-Staaten stellen sich hinter Guaidó. srf.ch [online]. SRF, 2019-02-04, rev. 2019-02-04 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ EU-Staaten setzen Maduro acht Tage Frist für Wahlen. srf.ch [online]. SRF, 2019-01-26 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Španělsko oficiálně jako první z EU uznalo Guaidóa prezidentem Venezuely. Echo24 [online]. Echo Media, 2019-02-04 [cit. 2019-02-04]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Guaidó na Wikimedia Commons
