Juan Guaidó
| Juan Guaidó | |
|---|---|
 | |
| Prozatímní prezident Venezuely ve sporu s Nicolásem Madurem | |
| Ve funkci: 23. ledna 2019 – 5. ledna 2023 | |
| 10. předseda venezuelského Národního shromáždění | |
| Ve funkci: 5. ledna 2019 – 5. ledna 2023 | |
| Předchůdce | Omar Barboza |
| Nástupce | Dinorah Figuera |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Voluntad Popular |
| Rodné jméno | Juan Gerardo Antonio Guaidó Márquez |
| Narození | 28. července 1983 (41 let) La Guaira |
| Choť | Fabiana Rosalesová (od 2013) |
| Děti | 2 |
| Sídlo | Miami |
| Alma mater | Katolická univerzita Adrése Bella Univerzita George Washingtona |
| Profese | politik a průmyslový inženýr |
| Podpis |  |
| Commons | Juan Guaidó |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juan Guaidó, celým jménem Juan Gerardo Guaidó Márquez, (* 28. července 1983 La Guaira)[1] je venezuelský politik a bývalý předseda venezuelského Národního shromáždění bojující proti komunismu a Nicolasovi Madurovi. Dne 23. ledna 2019 se veřejně prohlásil úřadujícím prezidentem Venezuely.[2][3]
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 2007 se účastnil protestů proti neudělení vysílací licence nezávislé televizní sítě Radio Caracas Televisión (RCTV), která kritizovala vládu Huga Cháveze.[4][5][6]
V roce 2009 se stal zakládajícím členem středové strany Lidová vůle (španělsky Voluntad Popular).[4]
V roce 2015 byl zvolen do venezuelského Národního shromáždění za stát Vargas.[4][7]
Od dubna 2023 Guaidó žije v Miami ve Spojených státech. Venezuela usiluje o jeho zatčení, státní zástupce ho obvinil mj. z praní špinavých peněz, vlastizrady nebo zneužití státních prostředků ve vlastní prospěch.[8]
Prohlášení prezidentem
[editovat | editovat zdroj] Podrobnější informace naleznete v článku Venezuelská krize (2010–současnost).
Dne 5. ledna 2019 byl Guaidó zvolen předsedou Národního shromáždění. Během svého projevu označil venezuelského prezidenta Nicolase Madura za uzurpátora, pokud složí 10. ledna prezidentský slib.[9]
Guaidó se veřejně prohlásil prezidentem 23. ledna 2019 během desetitisícových demonstrací v hlavním městě Caracasu, které sám svolal.[3][7] Vzápětí ho dočasným prezidentem uznaly Spojené státy americké.[3][7]
Jeho prezidentství uznalo více než 60 států, postupně ale jeho podpora slábla jak doma, tak v zahraničí. V závěru roku 2022 sami opoziční politici rozhodli o rozpuštění tzv. prozatímní vlády, v jejímž čele stál. Rozhodli se ji nahradit komisí, která se bude soustředit na prezidentské volby v roce 2024.[10]
Reakce
[editovat | editovat zdroj]- Domácí
- Venezuelský ministr obrany Vladimir Padrino odmítl jménem armády „samozvaného prezidenta“.[3]
- Nejvyšší soud zakázal Guaidóovi vycestovat ze země a obstavil jeho bankovní účty.[11][12]
- Zahraniční
Argentina podpořila Juana Guaidóa.[3]
Bolívie podpořila Nicoláse Madura.[3]
Brazílie podpořila Juana Guaidóa.[3]
Vláda České republiky uznala Juana Guaidóa za dočasného prezidenta 4. února 2019.[13][14]
Předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani označil režim Nicoláse Madura za nelegitimní, kvůli absenci svobodných voleb.[15] Evropský parlament jako celek uznal Juana Guiadóa prozatímním prezidentem Venezuely 31. ledna 2019.[16][17][18] V lednu 2021 ho ministři zahraničí zemí EU přestali uznávat.[19]- Předseda Evropské rady Donald Tusk podpořil Guaidóa a Národní shromáždění.[3]
- Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci Federica Mogheriniová vyzvala Venezuelu k uspořádání svobodných voleb a podpořila Národní shromáždění.[2]
Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že je připraven uznat Guaidóa dočasným prezidentem, pokud nebudou vyhlášeny nové volby.[20] Po skoro týdenní lhůtě Francie uznala Guaidóa za dočasného prezidenta.[21]
Guatemala podpořila Juana Guaidóa.[3]
Chile podpořilo Juana Guaidóa.[3]
Írán podpořil Nicoláse Madura.[15]
Kanada uznala Guaidóa jako úřadujícího prezidenta.[2]
Kolumbie podpořila Juana Guaidóa.[3]
Kostarika podpořila Juana Guaidóa.[3]
Kuba dále podporuje Nicoláse Madura.[2]
Mexiko podporuje Nicoláse Madura, jako „prezidenta zvoleného v souladu s ústavou“.[3]
Německý ministr zahraničí Heiko Maas podpořil Národní shromáždění a uvedl, že Nicolás Maduro není „ demokraticky legitimním prezidentem.“[15] Německá vláda poté oznámila, že je připravena uznat Guaidóa dočasným prezidentem, pokud nebudou vyhlášeny nové volby.[20][22]
Paraguay podpořila Juana Guaidóa.[3]
Peru podpořilo Juana Guaidóa.[3]
Ruští zákonodárci vyjádřili podporu stávajícímu prezidentovi Nicolási Madurovi.[2]
Britský ministr zahraničí Jeremy Hunt uvedl, že Spojené království uznává dočasným prezidentem Guaidóa.[23]
Syrská vláda podpořila Nicoláse Madura.[15]
Španělský premiér Pedro Sánchez uvedl, že uzná Guaidóa prezidentem, pokud nebudou do 3. února 2019 vyhlášeny nové prezidentské volby.[20] 4. února španělská vláda oficiálně uznala Juana Guaidóa za úřadujícího prezidenta Venezuely.[23]
Turecko podpořilo Nicoláse Madura.[15]
Spojené státy americké uznaly Guaidóa jako hlavu státu.[2] Prezident USA Donald Trump vyzval své spojence k témuž.[3]
Státy uznávající venezuelské prezidentství
Venezuela neutrální postoj uznání Guaida podpora Národního shromáždění uznání Madura
Venezuela neutrální postoj uznání Guaida podpora Národního shromáždění uznání Madura
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Diputado por Vargas Juan Guaidó [online]. Voluntad Popular [cit. 2019-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-18. (španělsky)
- ↑ a b c d e f DORAZÍN, Martin; ČTK. Evropská unie vyzývá k uspořádání svobodných voleb ve Venezuele. Rusko mluví o státním převratu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-01-24 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Venezuela na pokraji převratu. USA uznaly lídra opozice prezidentem, další státy se přidávají. ČT24 [online]. 2019-01-23 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c ket. Muž, který si troufl na Madura. Opozici sjednotil mladý inženýr Guaidó, jenž přežil venezuelskou katastrofu. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-24 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online.
- ↑ ROMERO, Simon. Venezuela Hands Narrow Defeat to Chávez Plan. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2007-12-03 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juan Guaidó, el presidente más joven de la Asamblea que deberá tomar la decisión más difícil. NTN24 [online]. 2019-01-03 [cit. 2019-01-26]. V článku je uveden chybný rok "2077". Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c Venezuela: who is Juan Guaidó, the man who declared himself president?. The Guardian [online]. 2019-01-23 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Venezuela Seeks Arrest of Juan Guaidó, Former Opposition Leader. The New York Times [online]. 2023-10-06. Dostupné online.
- ↑ BUITRAGO, Deisy; PONS, Corina. New Venezuela congress chief says Maduro will be usurper president. Reuters [online]. 2019-01-05 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILKINSON, Tracy. U.S. looks for opportunity in demise of Guaidó, whom it recognized as ‘interim president’ of Venezuela. LATimes.com [online]. 2023-01-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ire. Guaidó, který se prohlásil prezidentem Venezuely, nesmí vycestovat a má obstavené účty. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Venezuela top court curbs opposition leader Juan Guaidó. BBC News [online]. BBC, 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ave; mas. Praha po boku Madridu. Vláda uznala opozičního lídra Venezuely prezidentem. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-04 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online.
- ↑ mld. Zeman pozval Guaidóa do Česka. Události ve Venezuele přirovnal k sametové revoluci. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-06 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e tev; hop. Lídr venezuelské opozice Guaidó odmítl dialog s Madurem. Trvá na jeho odstoupení a volbách. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-25 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online.
- ↑ ire. Evropský parlament uznal Guaidóa prezidentem Venezuely. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online.
- ↑ EU-Parlament erkennt Guaidó an. tagesschau.de [online]. ARD, 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Evropský parlament. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 31. ledna 2019 o situaci ve Venezuele [online]. 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online.
- ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3260044-evropska-unie-uz-neuznava-guaidoa-za-prozatimniho-prezidenta-venezuely - Evropská unie už neuznává Guaidóa za prozatímního prezidenta Venezuely
- ↑ a b c pet. Paříž, Berlín, Madrid a Londýn tlačí na Madura: Pokud nebudou volby, uznáme Guaidóa. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-26 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Wichtige EU-Staaten stellen sich hinter Guaidó. srf.ch [online]. SRF, 2019-02-04, rev. 2019-02-04 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ EU-Staaten setzen Maduro acht Tage Frist für Wahlen. srf.ch [online]. SRF, 2019-01-26 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Španělsko oficiálně jako první z EU uznalo Guaidóa prezidentem Venezuely. Echo24 [online]. Echo Media, 2019-02-04 [cit. 2019-02-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Guaidó na Wikimedia Commons
