Juan Guaidó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Juan Guaidó
Juan Guaidó 2019 portrait.jpg

Prozatimní prezident Venezuely
Úřadující
Ve funkci od:
23. ledna 2019
Ve sporu s Nicolásem Madurem
Předchůdce Nicolás Maduro

10. předseda venezuelského Národního shromáždění
Úřadující
Ve funkci od:
5. ledna 2019
Předchůdce Omar Barboza
Stranická příslušnost
Členství Voluntad Popular

Narození 28. července 1983 (36 let)
La Guaira
Choť Fabiana Rosalesová (od 2013)
Děti Miranda Guaidóová Rosalesová
Profese politik a industrial engineer
Podpis Juan Guaidó, podpis
Commons Kategorie Juan Guaidó
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Guaidó, celým jménem Juan Gerardo Guaidó Márquez, (* 28. července 1983 La Guaira)[1] je demokratický venezuelský politik a předseda venezuelského Národního shromáždění bojující proti komunismu a Nicolasovi Madurovi. Dne 23. ledna 2019 se veřejně prohlásil úřadujícím prezidentem Venezuely.[2][3]

Začátky politické kariéry[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 se účastnil protestů proti neudělení vysílací licence nezávislé televizní sítě Radio Caracas Televisión (RCTV), která kritizovala vládu Huga Cháveze.[4][5][6]

V roce 2009 se stal zakládajícím členem středové strany Lidová vůle (španělsky Voluntad Popular).[4]

V roce 2015 byl zvolen do venezuelského Národního shromáždění za stát Vargas.[4][7]

Prohlášení prezidentem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Venezuelská krize (2010-současnost).

Dne 5. ledna 2019 byl Guaidó zvolen předsedou Národního shromáždění. Během svého projevu označil venezuelského prezidenta Nicolase Madura za uzurpátora, pokud složí 10. ledna prezidentský slib.[8]

Guaidó se veřejně prohlásil prezidentem 23. ledna 2019 během desetitisícových demonstrací v hlavním městě Caracasu, které sám svolal.[3][7] Vzápětí ho dočasným prezidentem uznaly Spojené státy americké.[3][7]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Domácí
  • Venezuelský ministr obrany Vladimir Padrino odmítl jménem armády „samozvaného prezidenta“.[3]
  • Nejvyšší soud zakázal Guaidóovi vycestovat ze země a obstavil jeho bankovní účty.[9][10]
Zahraniční


Státy uznávající venezuelské prezidenství      Venezuela      neutrální postoj      uznání Guaida      podpora Národního shromáždění      uznání Madura
Státy uznávající venezuelské prezidenství
     Venezuela      neutrální postoj      uznání Guaida      podpora Národního shromáždění      uznání Madura

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Diputado por Vargas Juan Guaidó [online]. Voluntad Popular [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. (španělština) 
  2. a b c d e f DORAZÍN, Martin; ČTK. Evropská unie vyzývá k uspořádání svobodných voleb ve Venezuele. Rusko mluví o státním převratu. iROZHLAS [online]. 2019-01-24 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p Venezuela na pokraji převratu. USA uznaly lídra opozice prezidentem, další státy se přidávají. ČT24 [online]. 2019-01-23 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  4. a b c ket. Muž, který si troufl na Madura. Opozici sjednotil mladý inženýr Guaidó, jenž přežil venezuelskou katastrofu. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-24 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  5. ROMERO, Simon. Venezuela Hands Narrow Defeat to Chávez Plan. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2007-12-03 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Juan Guaidó, el presidente más joven de la Asamblea que deberá tomar la decisión más difícil. NTN24 [online]. 2019-01-03 [cit. 2019-01-26]. V článku je uveden chybný rok "2077". Dostupné online. (španělsky) 
  7. a b c Venezuela: who is Juan Guaidó, the man who declared himself president?. The Guardian [online]. 2019-01-23 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. BUITRAGO, Deisy; PONS, Corina. New Venezuela congress chief says Maduro will be usurper president. Reuters [online]. 2019-01-05 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ire. Guaidó, který se prohlásil prezidentem Venezuely, nesmí vycestovat a má obstavené účty. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online. 
  10. Venezuela top court curbs opposition leader Juan Guaidó. BBC News [online]. BBC, 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ave; mas. Praha po boku Madridu. Vláda uznala opozičního lídra Venezuely prezidentem. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-04 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  12. mld. Zeman pozval Guaidóa do Česka. Události ve Venezuele přirovnal k sametové revoluci. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-06 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  13. a b c d e tev; hop. Lídr venezuelské opozice Guaidó odmítl dialog s Madurem. Trvá na jeho odstoupení a volbách. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-25 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. 
  14. ire. Evropský parlament uznal Guaidóa prezidentem Venezuely. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. 
  15. EU-Parlament erkennt Guaidó an. tagesschau.de [online]. ARD, 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (německy) 
  16. Evropský parlament. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 31. ledna 2019 o situaci ve Venezuele [online]. 2019-01-31 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. 
  17. a b c pet. Paříž, Berlín, Madrid a Londýn tlačí na Madura: Pokud nebudou volby, uznáme Guaidóa. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-26 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. 
  18. Wichtige EU-Staaten stellen sich hinter Guaidó. srf.ch [online]. SRF, 2019-02-04, rev. 2019-02-04 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. (německy) 
  19. EU-Staaten setzen Maduro acht Tage Frist für Wahlen. srf.ch [online]. SRF, 2019-01-26 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. (německy) 
  20. a b Španělsko oficiálně jako první z EU uznalo Guaidóa prezidentem Venezuely. Echo24 [online]. Echo Media, 2019-02-04 [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]