Jozef Jankovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jozef Jankovič
Josef Jankovič (2015)
Josef Jankovič (2015)
Narození8. listopadu 1937
Bratislava
Úmrtí6. června 2017 (ve věku 79 let)
Bratislava
Povolánípolitik, pedagog, sochař, malíř, grafik, učitel a výtvarník
OceněníŘád Ľudovíta Štúra II. třídy (2004)
Funkceposlanec Federálního shromáždění
Webwww.jozefjankovic.sk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Jankovič (* 8. listopadu 1937 Bratislava - 6. června 2017 Bratislava[1]) byl slovenský sochař, malíř a grafik. Za normalizace žil sice na Slovensku, ale v podstatě ve vnitřní v emigraci. Po sametové revoluci byl krátce poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Uměleckou školu, kterou studoval v letech 19521956, vychodil v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962.

Stal se vůdčí osobností ve slovenském sochařství. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realismu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i v mezinárodním měřítku, kdy byl oceňován po celé Evropě. Po nástupu normalizace jeho angažované umění narazilo na nepřízeň komunistických pohlavárů, v roce 1972 mu bylo pozastaveno členství v nově se formujícím Svazu slovenských výtvarných umělců. To v praxi znamenalo, že nemohl vystavovat doma ani v zahraničí, veřejné sbírky přestaly nakupovat jeho díla, nemohl publikovat. Po sametové revoluci začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním porevolučním rektorem (od roku 1990). Patří mezi největší osobnosti poválečného slovenského umění.

Milníky jeho umělecké dráhy jsou jeho rozsáhlá díla a tvorba, kterou zasáhnul téměř do všech médií výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou i grafický design a v neposlední míře zmíněná pedagogická činnost.

Ikonografický model jeho tvorby – deformovaná socha s charakteristickými končetinami – se stala paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchování vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se věnuje i pracím z papíru, kdy se pro ideologické zákazy režimu nemohl věnovat plastice a tak byl tehdy prvním umělcem, který začal tvořit počítačovou grafiku a o něco později i koláže. Tento typ tvorby přešel svými vývinovými fázemi od převážně sochařských, k dílům s geometrickými prvky. Geometrie jako součást řešení výtvarných problémů má v umělcově tvorbě svoje permanentní místo, ale v různých funkcích. V sérii „Transformácie“ vychází Jankovič z citačního principu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo různých umělců si buď „přisvojuje“, nebo „polidšťuje“, což by mohlo znamenat to stejné, neboť i forma přisvojení je polidštění v duchu Jankovičova sochařského paradigmatu. Je to současně i přiznání potřeby logického pořádku v chaosu lidské existence, nebo jistý druh odstupu od obou. Přitom abstraktní formy (Malevič, Buren, Lohse, Mangold a další) nevnímá jako rekapitulaci geometrie, ale v koexistenci s ní hledá nové vyjadřovací možnosti.

Jeho celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho dramatech a individuálním společenském údělu, o odcizení sebe samého a i o totalitní moci v nejrozmanitějších podobách.

Angažoval se krátce i politicky. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 200 – Vranov nad Topľou, Východoslovenský kraj) jako bezpartijní poslanec. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[2][3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Získal mnohá ocenění, z nichž si uvedeme například:

Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkách (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonnu (1994) atd. Realizoval sochařské práce v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii (Paříž), Jižní Koreji (Soul).

Významné práce[editovat | editovat zdroj]

Památník Obete varujú v areálu Muzea SNP v Banské Bystrici
  • Nafúkanci, 2002, (počítačová grafika)
  • Pokrčený osud, 1998
  • Reminiscencia, 1998
  • Pokus o stretnutie, 1991
  • Ľavica a pravica, 1989, epoxid
  • Zasaď strom, postav dom, 1994
  • Konečné riešenie, 1993
  • Krucifix, 1993
  • Pohľad naspäť, 1993
  • Inkognito, 1993
  • Večný kolobeh, 1992, epoxid
  • Červená ruka, 1991, epoxid
  • Pokus o stretnutie, 1991, epoxid
  • Preklápanie, 1991, epoxid
  • Rozdelenie, 1990, epoxid
  • Memento, 1989, epoxid
  • Päť figúr, 1989, epoxid
  • Apatia, 1988
  • Samota, 1988
  • Rozhovor, 1987
  • Stretnutie, 1986, polyester
  • E.U.R., 1988
  • Ecce homo, 1987
  • Kráčajúci pomník, 1987
  • Červený klin, 1990
  • V šľapajách otcov, 1987
  • Brána, 1985, mramor
  • Miesto hore, 1987, kámen
  • Pavučina, 1969
  • Súkromná manifestácia, 1968
  • Odtlačok II. / Print II., 1971
  • Odtlačok I. / Print I., 1971
  • Sčot / Abacus, 1970
  • Veľký osud / Geat Destiny, 1970
  • Pohyblivé ruky, 1970
  • Ruky, 1968
  • Biela, modrá, červená, 1968
  • Veľký pád, 1968
  • Obete varujú, 1967, bronz, Památník SNP v Banské Bystřici
  • Pomník SNP v Kováčovej, 1969
  • Bez názvu, 1966, bronz
  • Víťazný oblúk, Žltý tieň, Modrý tieň, 1966
  • Posledná pocta bratovi, 1966
  • Väzenie VII., 1965
  • Bez názvu IV., 1965
  • Večné svetlo, 1965
  • Bez názvu, 1965
  • TBC, 1963, bronz
  • Červená hlava, 1994
  • Krajina X., 1984, polyester
  • Krajina V., 1980

Skupinové výstavy[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VO VEKU 79 ROKOV ZOMREL VÝZNAMNÝ SOCHÁR A AUTOR AJ DIEL SO ŠPORTOVOU TEMATIKOU JOZEF JANKOVIČ, DRŽITEĽ CENY LADISLAVA CHUDÍKA OD SOV [online]. 2017-06-08 [cit. 2017-09-24]. [www.olympic.sk/aktuality-sov/vo-veku-79-rokov-zomrel-vyznamny-sochar-a-autor-aj-diel-so-sportovou-tematikou-jozef-jankovic-drzitel-ceny-ladislava-chudika-od-sov Dostupné online]. (slovensky) 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  3. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  4. Doba plastová [online]. Východočeská galerie v Pardubicích [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu. 
  5. Dobu plastovou nabídne galerie na zámku, Dům U Jonáše se na léto zavře. www.pardubickykraj.cz [online]. Pardubický kraj, 2019-06-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 144

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]