Jozef Belas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Ing. Jozef Belas
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)

Narození1. prosince 1920
Úmrtí14. říjen 1974
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Belas (1. prosince 192014. říjen 1974[1][2]) byl slovenský a československý generál, politik Komunistické strany Slovenska a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V průběhu Slovenského národního povstání bojoval v řadách partyzánského oddílu Čapajev, následně vstoupil do čs. zahraniční armády tedy I. čs. armádního sboru.[3] V dubnu 1947 se stal nadporučíkem z povolání. V letech 1949-1953 vystudoval Vojenskou politickou akademii V. I. Lenina v Moskvě a byl povýšen 15. ledna 1953 na majora. 13. února 1954 je povýšen na podplukovníka. V letech 1955-1956 působí jako zástupce náčelníka Organizačně-instruktorské správy na Hlavní politické správě. 6. května 1962 byl povýšen na plukovníka a zastává post náčelníka politického oddělení, při Vyšším leteckém učilišti v Košicích.[4] Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Východoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[5][6]

Byl ženatý s Valentinou Belasovou, sovětskou občankou, se kterou se seznámil během studií v SSSR. Dvě děti. Během Pražské jaro 23. srpna 1968 vylepili demonstranti v Košice plakáty se jmény a adresami „příznivců okupace“, včetně Josefa Belase. Valentina viděla takový plakát a pokusila se ho strhnout, ale byla identifikována a zajata davem. Zuřiví protestanti z ní strhali šaty, potřísnili ji červenou barvou a zcela nazí byli před přihlížejícími, a to i v přítomnosti jejích malých dětí, vedeni ulicemi města. Očití svědci vypověděli, že dav měl v úmyslu ji zlynčovat umístěním pod tramvaj. Starostliví lidé Valentinu zajali zpět a ukryli ji doma. Fyzicky nijak nestrádala a zůstala zdravá. Následně byli iniciátoři lynče odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody (včetně vůdce Vojtech Pastor - na 12 let)[7][8][9]

K roku 1968 se profesně uvádí jako důstojník ČSLA z obvodu Humenné.[10] V květnu 1971 ho prezident republiky povýšil do hodnosti generálmajora. Uvádí se tehdy jako náčelník vojenskopolitické fakulty Bratislava a zástupce náčelníka-rektora Vojenské akademie Antonína Zápotockého.[11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Humenné), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jozef Belas [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. http://www.cintoriny.sk/cintorin/mapa.php?prve=1&idh=80003785&ID_Obec=160&ID_Cintorin=80&identify=1&MAX_BODY_X=1024&MAX_BODY_Y=734
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Slovenský biografický slovník. 1. vyd. Bratislava: Matica slovenská, 1986. 583 s. 
  4. MASKALÍK, Alex. Elita armády. 1. vyd. Banská Bystrica: HWSK, 2012. 1030 s. ISBN 978-80-970941-0-2. S. 97. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  6. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  7. https://inosmi.ru/social/20180812/242961486.html
  8. https://maysuryan.livejournal.com/1157996.html
  9. http://ursa-tm.ru/forum/index.php?/topic/284787-s-ney-postupili-tak-surovo-potomu-chto-ona-byla-russkoy-irozhlas-chehiya/
  10. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  11. Dnem 1.5.1971 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován [online]. vojenstvi.cz [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]