Josip Smodlaka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josip Smodlaka
Josip Smodlaka na jugoslávské poštovní známce z r. 1969.
Josip Smodlaka na jugoslávské poštovní známce z r. 1969.

Poslanec Dalmatského zemského sněmu
Ve funkci:
1901 – 1909

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1910 – 1918

Poslanec Národní rady Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Ve funkci:
1918 – ???

Ministr bez portfeje Jugoslávie
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
Členství Strana práva
Chorvatská dem. str.

Narození 9. listopadu 1869
Imotski
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. května 1956 (ve věku 86 let)
Split
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josip Smodlaka (9. listopadu 1869 Imotski31. května 1956) byl jugoslávský politik chorvatské národnosti.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval právo v Záhřebu a Grazu. Poté pracoval jako sekretář obce Imotski. Vstoupil do Strany práva, kde se potkal s řadou významných chorvatských politiků své doby. V roce 1905 založil Chorvatskou demokratickou stranu. Působil jako poslanec Dalmatského zemského sněmu.

Byl poslancem předlitavské Říšské rady, kde zastupoval Dalmácii. Byl sem zvolen v doplňovacích volbách roku 1910. Nastoupil sem 24. listopadu 1910 místo Frane Buliće. Zastupoval obvod Dalmácie 6 a byl nezařazeným poslancem. Za týž obvod uspěl i v řádných volbách do Říšské rady roku 1911. Nyní usedl do poslanecké frakce Dalmatský klub.[1]

Rovněž ale podporoval myšlenku jednoty Jižních Slovanů a dobře se znal s Tomášem Garriguem Masarykem. Ve Vídni byl autorem několika protirežimních proslovů a Rakousko-Uhersko mimo jiné označil za stát žebráků.[zdroj?] Na chorvatské politické scéně spolupracoval s Svetozarem Pribičevićem, Ante Trumbićem a Stjepanem Radićem. Nedlouho po vypuknutí první světové války byl uvězněn za prosrbské názory.

V roce 1918 zastával po několik dní funkci starosty Splitu[2], krátce na to se však stal hlavou provinční vlády v Dalmácii a rovněž i poslancem národní rady Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Přestože Smodlaka nadšeně podporoval myšlenku vzniku jednotného státu jižních Slovanů[3] a vítal srbské vojáky po skončení války s otevřenou náručí,[zdroj?] měl jisté výhrady k tomu, jakou cestou se tento stát ubíral. Jakmile byla sestavena první vláda Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, v jejímž čele stál Stojan Protić, byl Smodlaka ostře proti, neboť očekával vládu sestavenou Nikolou Pašićem, matadorem tehdejší srbské politiky. Považoval královské rozhodnutí o vládě, sestavené Protićem za pokus o státní převrat.[4]

V roce 1936 chtěl národnostní otázku Jugoslávie řešit vytvořením čtyř územních jednotek (slovinské, chorvatské, srbské a dinárské), které by požívaly značnou část autonomie. Do jisté míry tím předpověděl vznik Chorvatské bánoviny v roce 1940.

Po vypuknutí Dubnové války, která ho zastihla ve Splitu, se přidal k jugoslávským partyzánům. Zastával funkci předsedy ilegálního výboru komunistů pro město Split. Byl zvolen za poslance Antifašistického sněmu AVNOJ a rovněž i jeho chorvatské obdoby, ZAVNOH. Zajímavostí je, že jeho píseň Slobodarka z počátku 20. století nalezla mezi partyzány rychle odezvu a stala se jednou z hymen boje proti okupantům – nicméně již pod jiným názvem, a to první sloky: Padaj silo i nepravdo.

Po skončení války zastával pozici Ministra bez portfeje. Byl rovněž jugoslávským zástupcem při vyjednávání s Itálií ohledně rozhraničení sporných území. Po řadě neúspěchů se nicméně rozhodl tuto pozici opustit a stáhnout se z veřejného života.

Díla[editovat | editovat zdroj]

  • Posjet apeninskim Hrvatima: putne uspomene i bilješke, Hrvatska knjižarnica, Zadar, 1906
  • Jugoslav territorial claims; lecture delivered by J. Smodlaka ... at a meeting of the Union des grandes associations françaises contre la propagande ennemie, on Tuesday, March 11th, 1919., Lang, Blanchong & co's printing, Paříž, 1919
  • Les revendications territoriales yougoslaves; conférence de m. Smodlaka ... faite à la séance de l'Union des grandes associations françaises contre la propagande ennemie, du mardi 11 mars 1919., Lang, Blanchong & cie, Paříž, 1919
  • Nacrt jugoslovenskog ustava, Hrvatski štamparski zavod, Záhřeb-Bělehrad, 1920
  • O razgraničenju Jugoslavije s Italijom, Izd. Nove Jugoslavije, Bělehrad, 1944
  • Imena mesta i meštana na tlu Jugoslavije, Novo doba, Split, 1946

Posmrtná vydání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  2. Článek na portálu slobodnadalmacija.hr (chorvatsky). www.slobodnadalmacija.hr [online]. [cit. 2014-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-19. 
  3. Titovo doba – Hrvatska prije, za vrijeme i poslije. Záhřeb: savez društava “josip broz Tito” Hrvatske, 2008. ISBN 978-953-99595-1-9. S. 22. (chorvatština) 
  4. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga I – KRALJEVINA JUGOSLAVIJA. Bělehrad: Nolit Kapitola Osnovne ustanove revolucije, s. 93. (srbochorvatština)